Jak se pomstít parchantům!

Dnes jsem dostala tento mailík

a nemůžu si ho nechat pro sebe,

ale poslat ho dál. Snad Vás potěší.

1567

Předmět:        Pomsta je sladká - aneb další dobré způsoby, jak zamést s hajzlem

     Ti dva spolu žili ve svornosti, dokud se on nerozhodl ji vyměnit za novější model. Zhrzenou ženu hnětlo, že si nikdy nedopřáli katarzi závěrečné scény, a proto podnikla následující:
    

Už odstěhovaný milenec se jednoho dne objevil u ní doma, aby si odnesl své věci, z čehož nutně vyplynulo dramatické dělení dosud společného majetku (ta cédéčka jsou moje, tady máš svýho Orwella, jen si posluž, ty hnusný škrpály jsou taky tvoje, apod.). Zatímco prohledával  skříňky v koupelně, všimla si jeho aktovky, která se povalovala  v křesle.

Pomstychtivě se na ni vrhla a vytáhla z ní jeho cestovní pas. Bez váhání nalistovala rubriku Zvláštní znamení a vepsala tam: "Nemá penis." Věděla, že on sám si vlastní pas pročítat nebude, a představa všech těch soucitných pohledů celníků a úředníků pasové kontroly jí dodnes skýtá pocit nezměrného zadostiučinění.
                                                            

Jistá dáma velmi pečlivě plánovala pomstu vůči svému příteli a jeho nejlepšímu kamarádovi. Jednoho sobotního večera si s nimi dala schůzku v baru jen proto, aby je rozkmotřila. Popíjeli jednu tequilu za druhou, ale ani jeden z mládenců netušil, že jejich kumpánka je domluvená s barmanem a bezbarvá tekutina v její sklence je ve skutečnosti obyčejná voda. Když se zvedli k odchodu, byli sťatí pod obraz, ale ještě si to šněrovali k ní do bytu. Tam si dali navrch skleničku na noc, a po téhle poslední tečce oba ztratili pojem o světě.

Dámě se podařilo dotáhnout jednoho po druhém do své široké postele. Svlékla jim svršky i spodky,  položila je těsně bok po boku a pečlivě vydrhla jejich intimní části těla - vepředu i vzadu - kartáčkem na zuby. Potom se vypařila.

Ráno se pánové vzbudili s příšernou kocovinou, nazí jako palec, ve společné posteli a s obolavělými genitáliemi. Bylo na nich, aby si vyřešili,  co se událo.

O čtrnáct dní později přišel milovníkově choti balíček. Bylo v něm několik kousků krajkového prádla, prázdná krabička od antikoncepce a na hotelovém papíře naťukaný dopis: "Vážená paní, po Vaší návštěvě u nás jsme ve Vašem pokoji nalezli drobnosti, které Vám zasíláme."

Když se ohlížím zpátky, je mi jasné, že za tím vším vězí nedostatek mužů.  V Praze jsou všichni chlapi buď ženatí, nebo teplouši, případně ženatí teplouši. Slovník těch zbývajících se skládá ze tří základních výrazů: "nó", "nevim", a "né". Kromě jednoho Anglána, který se plouží po městě jako mátoha, tam není nikdo. Nic. Nuda. Kulový.
    

Skončila jsem s blízkými setkáními nerozhodného druhu u jistého ženatého pána středního věku. Jako u většiny podobných romancí probíhajících podle daného scénáře, jsem ani já netušila, že je ženatý, dokud jsem nenarazila na snubní prsten v jeho kapse. Tehdy už ale bylo příliš pozdě. On byl vysoký, tmavovlasý, vlastnil pěkné bankovní konto a prdelku k nakousnutí. No a já jsem se zamilovala až po uši. Ve svém mládí jsem tehdy ještě netušila, že muž, který si stěžuje, jak mu manželka nerozumí, jde o porozumění obvykle až na posledním místě - a to kdoví jestli.
    

Takový vztah je samá nevýhoda. On se bránil projevům mé vášně s panickou hrůzou před možnými následky: "Neblbni, vždyť to bude vidět!" Po noci plné procítěných vyznání, zbožňování a oddanosti jsem ho nazítří ráno  potkala v supermarketu u mražených potravin a ... ani mrknutím oka nedal najevo, že mě zná.

Ještě horší bylo, že jsem nikdy nevěděla, kdy se u mě staví. Pravidelně se přiřítil, když jsem byla v pyžamu, natřená emulzí proti akné, s jedním obočím vytrhaným, vlasy naplácanými hennou a se zaručeně přírodní pleťovou maskou na obličeji. Zaťukání na dveře mě pokaždé katapultovalo do koupelny. Nechtěla jsem plýtvat vzácnými a nezapomenutelnými chvílemi, a tak jsem si ve sprše v rychlosti dřela nohy tupou žiletkou, zároveň si zaváděla pesar a natírala se afrodisiakovou mastí. Pořezaná, krvácející a olepená náplastmi jsem pak stanula na schodech a vrhla se mu do náruče. ( "Lásko! Jak já miluju tvůj dívčí půvab!").
    

Sliboval, že od ní odejde. Sliboval, že budeme žít spolu na Krásné vyhlídce. Svatba byla na spadnutí, alespoň v mých představách. Všecko se však rozplynulo jako obláček výfukového plynu jeho alfy romeo, uhánějící domů k manželce v západu slunce. Já jsem naivně věřila, že mě můj ženáč miluje, ale ukázalo se, že jsem pro něj byla jen rozptýlením – zpestřením monogamní nudy.
    

Umíte si představit, jak mi bylo, když o pár týdnů později opustil svou manželku pro dívku ještě mladší (!), a ukryl se s ní do pohodlného podkrovního bytečku v Krásné vyhlídce. Naštěstí nejsem z těch, které se hned hroutí. Rozhodně jsem nemínila složit ruce v klín.
    

Moje přítelkyně zabavila správce domu, a já jsem mu zatím štípla klíč. Vnikla jsem do hnízdečka lásky. Shodit záclonovou tyč nebyl problém.  Odstranila jsem její zakončení, dovnitř jsem nacpala spoustu mořských ráčků, znovu jsem trubku zašpuntovala a pověsila ji i se záclonou na místo. Pak už zbývalo jen čekat...
    

Slunce se toho léta činilo. Z bytu mé přítelkyně na méně honosné straně ulice jsme dalekohledy pozorovaly, jak naše hrdličky obracejí byt vzhůru nohama a pátrají po zdroji zápachu. Neuplynul týden, a volali deratizační a hygienickou firmu. Potom koupili nový koberec. Nově vytapetovali. S potěšením jsme sledovaly, jak se poprvé pohádali. Děvenka začala přespávat v jiném pokoji. Potom odmítla do bytu i jen vkročit. Nakonec sebrala své saky paky a odstěhovala se. Krátce poté jsme uviděly vývěsku, že apartmá je na prodej.
    

Pomsta je sladká, sladší, nežli med. A pro mé zlomené srdce a pošramocené ego byla - jen si to řekněme - účinnější a lacinější než psychoanalytik.
    

Dívaly jsme se ještě, jak stěhováci vynášejí věci z bytu. A nejlepší na tom bylo, že spolu se vším nábytkem naložili do auta i tu tyč.

Manžel se vrátil domů dříve a nachytal svou ženu s jiným. Odtáhl vysvlečeného muže do dílny na zahradě, kde mu upevnil penis do svěráku na ponku. Potom sáhl po pilce. "Snad nebudete...," jektal zuby vyděšený donchuán. "Já ne, vy !" zachechtal se novopečený paroháč, a dílnu podpálil.