Vánoce, svátky klidu a míru…. No nevím, jak u vás doma, ale pokud máte nějakého toho chlupatého miláčku, tak toho klidu si moc neužijete. A vánocích už vůbec ne.
U mě v bytě bydlí hned dva kocouří krasavci. Jeden z nich je už naštěstí ve věku, kdy ho nějaký smrček nebo jedlička v obýváku nemůže vyvést z míry. Zato ten druhý prožívá takové to pubertální období se vším všudy co k němu patří – s náladami, odmlouváním a vymýšlením pitomostí, které mají jediný cíl – rozčílit co nejvíce všechny přítomné, což jsou kromě něho všichni ostatní.
Takže po přinesení nádherné jedličky do bytu a následném jejím upevnění do stojánku následovaly překážkové dostihy – na stromek a dolů, oběhnout byt přes gauče a křesla a opět nahoru na stromek… Po asi třech hodinách se náš „mladej“ trochu unavil a lehl si na televizi, aby mu nic neuniklo. Brzy se ujistil, že udělal dobře. Krabice se slámovými ozdobami udržela jeho pozornost celou hodinu. Pak utahaně usnul. Po probuzení ho čekalo příjemné překvapení – ozdobený stromek. Byl zřejmě přesvědčen, že jsme ho strojili jen pro něj a podle toho se k němu choval. Štědrý den i ty následující tudíž proběhly za neustálého napomínání – „Lojzíku, jdi od toho stromu, ukaž, co to máš, dej to sem, vrať tu ozdobičku, …“
Navíc brzy zjistil, že ve stojánku je voda, která mu chutnala nepochybně mnohem víc, než ta zdravá převařená v misce. S tím bylo spojeno další vyhrožování: „Lojzine, nech tu vodu, ty čuně, že ti není hamba, prasátko jedno, že budeš bit, počkej až tě chytím…“
Ve svých hrátkách pokračoval bez přestání, takže výsledkem bylo, že místo v posteli spal Lojza v kuchyni na židli. Netrvalo to ale dlouho – už 27. prosince mám došla trpělivost a stromek jsme odstrojili. Stejně měl všechno (zbylé) jehličí naježené hrůzou…
Pohody a klidu jsme si tedy letos moc neužili a už teď se děsíme při představě, co se bude dít příští rok.Máme totiž v živé paměti, jak dlouho toho staršího kocoura vydrželo bavit hrát si se stromkem a ozdobami…

Magida Sukkari

Reklama