Záměrně jsme využili toho, že lze vyzkoušet i takové hry, při kterých nebudeme omdlívat strachy. Ze seznamu jsme tedy okamžitě vyškrtli Márnici (je jen pro jednu osobu), Saw, Freddyho Kruegera, kterého vyzkoušela statečnější část naší redakce a na výběr jsme tak měli Titanic nebo Star Wars. Nakonec jsme se rozhodli, že se zúčastníme jako černí pasažéři plavby na lodi s nechvalně známou historií.

Karolína Waberová, redaktorka

V příjemném prostředí prostorů Endorfinu ve Vršovicích nás přivítal průvodce příběhem, který nám vysvětlil pravidla. Mezi ně patřilo například netahání za kabely, které nejsou součástí „hádanek“, což nakonec dopadlo tak, že jsme stejně za každý alespoň jednou zatáhli – co kdyby náhodou. Poté jsme byli vpuštěni dovnitř a musím říct, že od té doby nám adrenalinem nepřestalo zběsile tlouct srdce. Řešení rébusů nebylo sice vždy snadné, ale právě na tom se poznalo, jaký jsme skvělý tým. Stačí když jeden člověk přišel na jednu část a ostatní dořešili zbytek. Rekvizity a všechny tři místnosti byli připraveny opravdu autenticky a na malý okamžik jsem zapomněla, že je vše jen hra. Jsem ráda, že taková akční zábava existuje. Je totiž velmi důležité, aby si i dospělí lidé uměli hrát.

Zdroj fotografií: Endorfin

Veronika Bulánková, redaktorka

Tři redaktorky ženského magazínu a jeden muž v podpalubí potápějící se lodi. Ze začátku jsem si říkala, že tohle nemůže dopadnout dobře. Dopoledne před akcí jsem tedy rozeslala sms svým příbuzným a zavolala si s přítelem. Smířená s tím, že ta loď se s námi musí zaručeně potopit. Bystřejší čtenář si ovšem jistě všimne, že vzhledem ke skutečnosti, že jsem vyplodila tyto řádky, to asi špatně nedopadlo. Z Titanicu jsme se skutečně zachránili, a to i s časovou rezervovou. Neznamená to ovšem, že úniková hra byla brnkačka. Zapotili jsme se a důkladně jsme si zavařili mozkové závity. Potrápila nás zejména závěrečná část. Po důkladném prohledání celé místnosti a několika dlouhých minutách na to ovšem náš šéf kápnul a my se dostali do bezpečí. Řešení přitom bylo poměrně jednoduché, jen to nejjednodušší člověka většinou hned nenapadne. Titanic nebyla moje první úniková hra, ve srovnání s těmi, které jsem už absolvovala, ovšem obstála na výbornou. Logické úkoly byly promyšlené do posledního detailu a oceňuji, že všechny předměty v místnostech měly svůj účel. Nic nebylo zbytečné nebo navíc. Jen jsme museli přijít na to, jak je využít.

Marta Kratochvílová, editorka

Na únikovce jsem byla úplně poprvé. Vždycky jsem si myslela, že mě to nebude bavit. Že budu hodinu někde zavřená a budu muset luštit nějaké nudné hádanky. Opak byl pravdou! Únikovka mě bavila opravdu hodně. Byla to legrace. Byli jsme na Titanicu a začínali jsme připoutaní k potrubí ve strojovně. Celá hra měla několik místností, které jsme postupně prošli. Celkem dobře se nám spolupracovalo a každý vždy na něco přišel a přiložil ruku k dílu. Hodně mě to bavilo a vlastně mě i trochu mrzelo, když jsme celkem brzy skončili a dostali se ven. Nepoužili jsme ani jednu nápovědu, na což jsme byli náležitě pyšní.

Reklama