Milé dámy, moc se omlouvám, že jsem se tak dlouho neozvala a pravidelně vás neinformovala, co se tady v Indii se mnou děje.
Nejdřív jsem měla dvoutýdenní prázdniny a vydala se do hor, kde na internet nenarazíte ani náhodou, pak se mi porouchal notebook, zážitky se mezitím hromadily a překrývaly … a je z toho měsíční psací pauza. Snad se mi ji podaří trochu zaplnit.

Co hlavního se mi v minulém měsíci přihodilo?
- Na univerzitu jsem začala jezdit na kole. Poté, co mě v rušném provozu několikrát málem porazilo auto, jsem začala chápat pravidla indického silničního provozu (především to, že kolo má vždy přednost až jako poslední) a moje každodenní cesty se staly relativně bezpečnými.
- Někteří moji studenti mě přijali za svou milovanou učitelku a začali mě zvát na čaj do místní kantýny, na svatby příbuzných, do svých rodin na večeře (pozor, vše čistě z přátelských pohnutek!)
Ze svých hodin jsem si již odnesla: kazetu Celin Dion, indické přeslazené cukrovíčko, litr mléka od jedné studentovy krávy, velký pytlík slané indické směsi, další velký pytlík sladké směsi z medu, rozdrcených oříšků a zvláštního koření (tuhle pochoutku prý jedí speciálně těhotné ženy, aby byly správě vyživeny, tak nevím, co si o tomto dárku mám myslet), álu paranthy – placky s bramborou náplní uvnitř… Nic z uvedených věcí nešlo odmítnout, vše bylo výborné a těším se, čím mě studenti překvapí příště.
- Zúčastnila jsem se dvou indických svateb.
Nebudu nyní zabíhat do podrobností, o svatbě vám napíšu speciální článek.
Jen musím krátce podotknout, že osoba bílé pleti, která je navíc učitelkou jednoho z hlavních příbuzných nevěsty či ženicha, si na indické svatbě připadá jako filmová hvězda. Všichni kameramani ji totiž natáčejí, fotografové fotografují, svatební hosté si na ní ukazují a chtějí se s ní také fotografovat … je to hodně náročné, být takovým prominentním hostem!
- Prožila jsem si jeden z největších indických svátků Diválí, který se dá trochu přirovnat k našim Vánocům. Hlavním znamením je odpalování rachejtlí a prskavic během celého večera a noci, takže ráno je město tařka k nepoznání – zahaleno v šedivém oblaku kouře a štiplavé mlhy, jehož jediným pozitivem je snížení počtu otravných komárů.
- Na české ambasádě v Dillí jsme oslavili národní svátek 28. října mimo jiné také podáváním českého cukroví, řízků, sekané a dalších různých vybraných lahůdek, na jejichž přípravě se podílely všechny české ženy a dívky. Jídlo všem moc chutnalo, jak jinak!
- Kromě prázdninové cesty do hor jsem o víkendech zavítala na některá zajímavá místa v Indii, jako je rádžastánský Džodhpur, Váránásí či Dharamsala.
V Himalájích se mi podařilo vyšplhat do výšky přes 4 500 m.n.m. (přesně to nevím, každá indická mapa totiž přináší jiné údaje).
Před dvěma týdny jsem na dva dny vycestovala přes ostře hlídanou hranici do Pákistánu, takže se těšte na pár postřehů …
- Našla jsem si učitele hindštiny, abych oprášila svoje konverzační schopnosti a dokázala se s Indy na ulici ještě lépe hádat a smlouvat.
- Zjistila jsem, že Indie mi přirůstá stále více k srdci, že mě spolkla do svých hlubokých přehlubokých útrob a že mě hned tak nepustí.

V příštích dnech čekejte malou reportáž z indické svatby!

Z Dillí srdečně zdraví Míša    

         
Reklama