36. týden těhotenství – to už je bříško pořádně à la nafukovací balon, v chůzi začínám imitovat Kačera Donalda a naše drahé miminko se mne zevnitř snaží usilovně rozepřít. Nejzábavnější to je, když se protáhne napříč a ručkou mi uštědří "protáhnutí" do močového měchýře a nohou směrem ke žlučníku (usuzuji tak podle polohy z posledního UZ).
Také jsem si párkrát myslela, že už je to tady! A ten pocit, co to doprovázel, byl zvláštní. „To přeci nemůže ještě být porod. Panebože, ať ta bolest přejde.“ Přešla – ano, je to nelehké vtěsnat do jednoho těla, respektive do břišní dutiny větry, potravu a miminko… Ale stejně si to vemte, je zajímavé, že člověk ví, že něco má přijít, ale brání se tomu. Přitom jiné řešení nemá, respektive je lepší, když už to má za sebou. A tohle platí obecně – dá se to aplikovat, myslím, na tisíc jiných situací… Jistě samy na takové přijdete.
A abychom to nebyli my, tak samozřejmě na poslední chvíli jsme si vymysleli akci Kulový Blesk. Při stávajícím uspořádání nábytku nám tu či onde i po určitém přeházení neustále nějaký ten kus přebýval – lavice, křesla, stolek… Nápady, jako dát je na skříň nebo zavěsit pod strop,
Ano, měsíc před příchodem miminka :-) Ono se nám vpodstatě do toho moc nechtělo – to není jenom šoupnout skříní sem, peřiňákem tam – ale je třeba vyndat porcelán, oblečení, vymalovat, … zkoordinovat lidskou sílu.
Tak nám držte pěsti, aby miminko počkalo na termín T a my jsme naši šílenou akci stihli úspěšně provést!
Nový komentář
Komentáře
přeji hodně štěstí, ale měsíc před porodem přesouvat skříně... nevím envím, zas když to vydrželo doteď, ještě těch pár týdnů skříně na jednom místě vydrží, ne ?
Jé Ferdi nějak to uteklo, přeju hodně zdaru.
mě taky potrefila stěhovací mánie v období největšího břicha
, prý to v tomto čase má skoro každá a říká se tomu syndrom hnízdění
ja myslim, ze stehovaci akce pred porodem jsou nejaka zvlastni hricka prirody, pozoruju to temer na vsech rodickach....asi zahnizdovaci pudy dostupuji vrcholu a tak se clovek i pres svuj "pokrocily" stav pousti do akci, ktere by ho jinak ani ve snu nenapadlo realizovat
Ferdičko, to to uteklo, viď
- za chvilku budete tři.
Dobrá připomínka od mirrei. Večery jsou děsný. Jako by ten mrňous (nebo mrňouska) věděli, že si chce člověk odpočinout. Pokud přes den kmitám, tak je to v pohodě. Pak příjdu domů, fláknu sebou na gauč a začne to. O večerech ani nemluvím, už nevím jak spát, nelíbí se mu žádní poloha. Párkrát se mi už stalo, že jsem nespala skutečně celou noc, protože se mrňous rozhodl, že prostě vydrží celou noc kopat.
Jsem na tom asi podobně. Taky nás teď měsíc před porodem chytla stěhovací akce. Koupili jsme nový koberec, skříň, chceme ještě v ložnici vymalovat. Doufám, že mrňous taky počká a nenarodí se dříve, protože až složíme skříň, tak mě čeká vyprat spousta věciček pro mrně, který mám půjčený. S čímž jsem čekala, až bude skříň. Jinak si připadám neohrabaná, unavená a už se taky těším, až to budu mít za sebou. Na druhou stranu vím, že teď je to ještě pohoda, že bych si to měla užívat, protože teprve pak začne honička. Přeji Ferdičce, ať všechno stihnou v pohodě s co nejméně problémy.
Ferdi: tak se s mimcem opatrujte a at se zadari a jste v prestehovanem spokojenejsi
Ferdi, vydržať!!! A co noci? Jsou divoké? Moje holčička vždy v noci hrála fotbal
Ferdi, tak držím
ať mrňousek ještě počká.