„Ode dneška jsem vegetariánka!!!“, vybafla na mě patnáctiletá dcera a hned přihodila bojovný postoj, aby mi dokázala, že si své rozhodnutí bude bránit do posledního dechu.

Poučená marným bojem s jejími výstřelky jsem pokývala hlavou a suše odpověděla: “Tak dobře, beru na vědomí, že jsi vegetariánka.“ Dcera na mě chvíli nevěřícně zírala a bylo mi jasné, že se nemůže smířit se skutečností, že toto její závažné a šokující prohlášení bylo přijato bez vysvětlování, přemlouvání a zakazování. Nevzdala se tedy tak snadno a vybafla znovu: „Ale to znamená, že nebudu vůbec jíst maso!!!“ „No, to nejez, proto přeci chceš být vegetariánkou, ne? A vegetariáni maso nejedí.“ Odpověděla jsem klidně a považovala jsem celou věc za uzavřenou.

Dcera, evidentně otřesená mým laxním přístupem k tak závažné záležitosti, odešla do svého pokoje, promýšlet další taktiku. Byla tehdy v tom telecím věku, kdy jí ani nešlo o to, něco si prosadit, ale neskutečně toužila po boji, po hádce, po mých argumentech, které by mohla přebíjet těmi svými.

Zkrátka a dobře – opět jsem selhala jako matka. Nepřistoupila jsem na její pravidla hry a šla do kuchyně připravovat přírodní roštěnou a hranolky s oblohou. Během přípravy oběda jsem uvažovala, jak se moje nebohá bojovnice vyrovná se skutečností, že nedostane na talíř kus té flákoty. Od okamžiku, kdy nadobro vyplivla láhev s mlékem a začala konzumovat  stejné potraviny jako dospělí, byla totiž vyhlášený masožravec. Milovala masitá jídla a člověk jí nejvíc potěšil plátkem šunky. Kam se hrabalo lízátko!

 Dcera, ve snaze rozpoutat debatu, vykonávala nájezdy do kuchyně, prstem štítivě píchala do plátků masa a pateticky vykřikovala, že tohle ONA jíst nebude. „Ne, opravdu to jíst nemusíš, tak se kvůli tomu tak nerozčiluj.“ Nasupeně vyklidila pole, aby se po chvíli vrátila a zasadila úder z jiné strany: „Ty si, mami, myslíš, že jenom tak kecám, viď? Ale já náhodou moc dobře vím, co to obnáší, bejt vegetariánka. Já to maso FAKT!!! jíst nebudu. Nenuť mi ho!!!“ Jenom jsem vzdychla, protože jsem se nechtěla nechat strhnout do nějaké hloupé hádky.

Nastala chvíle servírování oběda. Zatímco všichni měli na talíři celou porci, novopečená ochránkyně zvířat dostala pouze hranolky a oblohu. Musím uznat, že se držela statečně. Ono něco jiného je vykřikovat zásady a nezvratná rozhodnutí, když člověk není vystaven přímé konfrontaci se skutečností. A něco jiného je zachovat dekórum v okamžiku, kdy ostatní labužnicky ukrajují kousky šťavnatého masíčka, kterého by si ta moje nešťastnice určitě nejraději nandala dvojitou porci. Nicméně držela se statečně a svůj postoj utvrzovala opovržlivými hláškami na naši adresu.

Odpoledne odešla ven a my jsme uzavírali sázky, jak dlouho jí její vegetariánství vydrží. Já jsem naivně odhadovala týden, mladší dcera 2 dny a přítel, s mužskou pragmatičností, suše sdělil, že večer už vegetariánkou nebude. K večeři jsem nachystala obložené chleby se šunkou, paprikou a rajčetem.

Kolem sedmé se přiřítila hlavní hrdinka dne – dokonale vyvenčená a patřičně vyhládlá. Okamžitě se vrhla k tácu s jídlem. Bezmyšlenkovitě nesla první sousto k ústům, a v tom zmerčila naše napjaté pohledy. Všichni jsme na ní totiž viseli očima a čekali, jestli si ukousne, nebo ne. Zarazila se a bylo vidět, že si uvědomila, že je vlastně ta vegetariánka. Sundala šunku z chleba a velkoryse tím plátkem uzeniny obdarovala naší kokřenku. Ta dvakrát kousla, bleskově polkla a bylo po šunce. Dcera se na psa podívala se špatně skrývanou závistí, pak se obrátila na nás, aby nám připomněla své nezvratné dopolední rozhodnutí. Pokývali jsme hlavami, jako že je nám vše jasné a já jsem si v duchu říkala, že ta holka to snad opravdu dokáže. Statečně baštila chleba s paprikou a snažila se tvářit, že maso nikdy v životě ani nejedla.

Pak se natáhla pro druhý kousek, vzala mezi prsty plátek šunky a dlouho setrvala v této poloze. Bylo vidět, jak jí to v mozkovně usilovně šrotuje. Už jsem si myslela, že dostala nějakou křeč, či co, když v tom se dcerka náhle opět pohnula, pustila šunku zpět na krajíc upřela na nás svoje hnědá kukadla a pronesla památnou větu: „No, ona je to asi blbost, bejt vegetariánka, že jo?“ A s chutí se zakousla do krajíce, labužnicky žvýkala a polykala a jenom nechápala, k čemu gratulujeme vítězi naší malé sázkové kanceláře.  

Reklama