Nemusím ani použít nadsázky, abych mohla tvrdit, že když jsem ve stresu či ve značnějším pracovním napětí, zaručeně se vždy objeví někdo, koho mohu skutečně označit za svého věrného přítele. Ano, na ekzém je v těchto okamžicích opravdu spolehnutí.

Atopický ekzém se mi začal objevovat v útlém dětském věku a projevil se v takové míře, že i přes veškeré matčiny snahy řešit zdravotní problém léčitelskými postupy či dodnes nenáviděným kozím mlékem, jsem se nevyhnula onomu farmakologickému zlu zvanému jako kortikoidy. Na nich byl můj život závislý několik dalších let. Naštěstí si ekzém tehdy užil svůj vrchol slávy a přibližně v době puberty se mi již neobjevoval po celém těle, ale spíše lokálně a nárazově. Jednalo se především o ruce, a sice jejich hřbet, části mezi prsty a nehty, loketní jamky či lokální místa na pažích. Téměř vždy jsem ale také zaznamenala výskyt i na mém obličeji, což mělo neblahý vliv na mé sebevědomí.  I když nyní pominu ty nemístné poznámky spolužaček „Jéé, ty máš plesnivé ruce…“, na které skutečně nelze zapomenout, nutno dodat, ekzém již nebyl tak intenzivní a obtěžující jako v letech, kdy jsem navštěvovala mateřskou školu. Jak šel čas, ekzém se stal přirozenou součástí mého života.
sopa.jpg

Byly měsíce, kdy jsem měla ruce hladké a tvář doslova jako „dětskou prdýlku“. V životě však funguje jistá harmonie, znáte to, tudíž bezstarostné období kauzálně vystřídalo období ne zcela příjemných okamžiků.

Nyní je mi 27 let. Od sedmi let do dospělosti jsem navštěvovala základní uměleckou školu, která mi v uzdravovacím procesu zrovna moc nepomohla. Ruce jako struhadlo mě neodradily k vystudování umělecko-pedagogického oboru na vysoké škole. Ironií osudu je, že nyní pracuji jako učitelka výtvarného oboru v základní umělecké škole a na fakultní základní škole.

Denně přijdu do kontaktu s nejrůznějšími barvami - ať již na olejové či vodou ředitelné bázi, ředidly, oleji, dráty, hlínou či dalšími materiály. Jsou dvě možnosti, jak s nimi zacházet – užití rukavic či práce bez nich. V prvém případě dostanu vyrážku, podráždění a puchýřky ze samotných rukavic, v případě druhém z toho, že jsem v přímém kontaktu s uměleckými materiály. K tomu se však dostaví ještě popraskaná pokožka kvůli častému mytí rukou (zn. 30x za 6 hodin). Na závěr poukažme ještě na můj obličej, jenž absorbuje tyto nezdravé látky.

A moje řešení? Kortikoidy – nikdy více. Drogistická kosmetika  - momentální útěcha, neléčí.  Bio nejrůznější oleje a másla – na mě bohužel příliš mastné a nepraktické. Na doporučení mé sestry užívám krém, který lze koupit v lékárně. Jsem s ním maximálně spokojená a jiný přípravek už používat nechci.

Pokud chcete, napište nám svůj příběh na náš redakční email. Děkujeme Kláře, za její příběh.

Naše články k tématu ekzém:

Uložit

Uložit

TÉMATA:
ATOPICKÁ DERMATITIDA ATOPICKÝ EKZÉM EKZÉM PÉČE O POKOŽKU SUCHÁ KŮŽE ŽENA-IN.CZ