Zase jsem navštívil zubaře a zase tam nechal majlant. Tentokrát jsem to ale měl s docela povedenou připomínkou dětství a všech těch školních prohlídek. Nenechal jsem si dát lokálku, protože jsem pak potřeboval ještě něco dělat – ty pocity z vrtání mě vrátily o dobrých deset patnáct možná i dvacet let zpět… Je zvláštní, co všechno může spustit paměť.
Zaměstnanci fabriky byli celí nervózní, protože nemohli stát u ohýbaček plechů, jelikož jejich socialistická drobotina byla na prohlídce. Pochopitelně děcek byla plná čekárna, tak chodili kouřit ven, většinou na mráz. Vážně to skoro vždy bylo v zimě… Že by kvůli krvácení?:)
Nejsem si jistý, jestli šli nejdřív holčičky a pak kluci, vím jen, že později to bylo podle abecedy zcela jistě. Na stěnách byly ty nemožné propagační letáky osmdesátých let a divně to smrdělo. Ven nebylo vidět, protože na oknech byly takové ty bílé pruhy. Nikde jinde je takovou barvou neměli, líbilo se mi to.
Křeslo dělalo vhůůům
Po křiku v čekárně a okřikování soudružky (svého času školkové tety) jsme ve trojici vešli dovnitř. Bílý plášť doktorky a sestra v modrém. Takový divný odznak měla na hrudi a ve vlasech vlásenky. Ty byly asi povinné, míň jak čtyři mít nemohly. Asi aby nepadaly vlasy pacientům do úst. Pak to nejlepší z celé návštěvy. Šlápli tam na černý pogumovaný pedál a vy jste jeli. Skvělý pocit až do chvíle, kdy se vám do očí zařízl ten reflektor. Dnes už to není takové. Tehdy ta křesla dělala takové to vhůůůůům a vy jste se celí otřásali s tou jízdou. Krása.Kamarádka měla maminku zubařku a jezdila si, jak chtěla. Záviděl jsem jí to. Zuby jí taky moc nevrtali…
Pak hlásili stav našich mlíčňáků, sem tam nám nějaký vytrhli, kdo byl rychlý, dostal ho s sebou do papírového pytlíčku (napsáno na něm bylo „léčiva“ – tmavomodře). Smolaři, kteří spíš brečeli, než aby byli ve střehu, měli smůlu. Zub letěl do toho hnusného plechového šlapacího koše, který byl plný nechutných věcí ze starých lidí, na které jste se nechtěli ani podívat. Pak se brečelo znovu — za zub.
Budou ti vrtat?
A ještě víc se brečelo, když doktor/ka řekl KAZ. „Budou ti vrtat?!“ Zářící oči všech kolem v čekárně, když ruka sestry vystrčila nešťastníka ze dveří a zavřela za ním. Zaražení. Potupa. Budou. Občas to bylo tak, že „zkažené“ děti zůstaly poslední. Třída šla zpět do školky nebo už školy, nešťastníci zůstávali. Všichni si natáhli takové ty bílé čepice se zakroucenými jakoby třásněmi, navlékli se do laciného červeného nebo modrého šusťáku a šli na oběd. Nebo už to byla svačina?Několik málo nešťastníků přemýšlelo na těch velkých umělých židlích o tom, co s nimi bude. A pak přišla ještě jedna jízda křeslem. Ta byla delší než ta první. Pekelně dlouhá. Cesta k bodavému světlu. A to bylo to nejmenší. Je to taková ta bolest, která sjede nejdřív ke kořeni, pak do celé dásně (tehdy dásničky, ale bolelo to stejně) a pak vám spolu s vibracemi zní celou hlavou. Oči vám trochu lezou z důlku a pusa se sama zavírá. A ten zvuk… Ten proklatý zvuk, který si nikdy nespletete a nikdy ho nezapomenete. Zvuk, při kterém stahujete hlavu mezi ramena, trochu jako zvuk svištící střely; Škodolibá vosa, která se vám zavrtává do zubu, aby v něm nakladla amalgámová vejce.
Vypláchnout!
Časem se naučíte neuronit ani slzu, jen nohy vám zcepení a klouby zbělají. Sestra se tváří komisně, když na zapatlaném sklíčku míchá plombu. Takovou tu hnusnou starou, ze které máte pak plnou pusu nechutných kovových drobků a která vám do dvou let vypadne a vy si na ní ulomíte další kus zubu. Ale to bude až potom. Teď vám celou hlavu plní ten zvuk, jak vám plní zub. To vrzání! Skoro ještě horší než zvuk vrtačky. Tak zlověstně nechroupají princezny ani draci ve vašich nočních můrách. Trnou vám všechny zuby kolem. Celá pusa.
„Vypláchnout!“ řekne hlas bez kouska citu. Vypláchnete a zase držíte, aby se paní soudružka nezlobila a nemusela říct rodičům, že jste nebyli stateční. Plivete kusy plomby velké jako vaše zuby. Co oni s tím dělají? Jak je to možné? Tam dole v tom plivátku, tam je takových kousků spousta. A taky krev. Možná i vaše krev. To plivátko je černé. Jinak všecko bílé, včetně těch pruhů na oknech. Krom ocelových nástrojů, které studí na zubech. S trochou štěstí byl kaz jen jeden.
Cesta na křesle dolů je jako volný pád. Tak je to uvolňující a krásné. Nohy jsou ještě chvíli ztuhlé jako po jízdě na centrifuze, ale lepší se to. Za to všechno dostanete ušmudlaný papír s otisknutým Kejchalem. Vždycky dostanete Kejchala. Doma už jich je sedm. Šmudlu, nebo třeba aspoň Prófu… (víc jich jmény stejně neznáte). Ale to ne. Vždycky to byl Kejchal.
Včera jsem ale nedostal ani toho. Bylo to frustrující. Aspoň že sestřičky se teď víc usmívají. Aby ne, když tam necháváte takové peníze…
Máte podobné vzpomínky? Šel vám při čtení po zádech mráz? Nebo ještě strašnější? Co s vámi dělá zvuk vrtačky? Kolik utratíte u zubaře ročně? Taky jste dostali vždy jenom Kejchala?
Nový komentář
Komentáře
Jo, pamatuji velmi dobře. Kromě lepšího vybavení ordinace a značných finančních částek je pro mě návštěva zubaře stále stejně depresivní - studený pot, tachykardie, pocení - celkově na dvě věci...
Taky jsem za totáče natrefila na samý hnusný, protivný a sadistický zubaře
A to jsem bydlela na vsi, kde nebyl výběr a ještě k tomu jsem měla se zubama problémy, takže jsem musela chodit často. Samozřejmě jsem nechodila a o to horší pak bylo ošetření
A teď, když mám zubařku hodnou, tak zase nemám s čím k ní chodit, protože se zubama už problémy nemám
jajynka: změň zubaře, hlavně, že je vtipnej
Nezapomenu na zubaře Odvárku. Byl velký jako hovado, tlustý jako čuně
a běžně jsme jeho odrinaci jako děti opouštěly s krvácející hubou. Doufám, že měl bolestivou smrt.
habroslava: a čem jiném se vedou diskuze, než o různých názorech?
... tak nevím... taky jsem chodila na školní prohlídky za totality u zubaře a nikdy jsem nic podobného neprožila.
...
Za to teď, kdy je doba hlubokého komunismu pryč, jsem u svého zubaře prožila šok. Mám opravdu fóbii na zubaře a on i když to věděl, dělal si ze mě legraci - bral do rukou vystavené kovářské kleště s tím, že je na mně vyzkouší. mno - málem jsem mu zkolabovala v křesle ( a kdyby ten zub pekelně nebolel, utekla bych.)
Jo a syn od něj na trhání dostal injekci, leč výkon byl proveden neodkladně (injekce nestačila začít působit) a tak malýmu ztvrdla pusa a on následněš omdlel až doma
habroslava: ale všichni mají stejné šance
Přeci kvůli nezodpovědným rodičům nezhoršíš péči dětem, které mají rodiče zodpovědné
Pokud existují rodiče, kteří kašlou na prevenci u dětí, tak přeci není řešením rodiče ze systému prevence vyřadit a děti svěřit institucím, ale naopak je potřeba najít způsob, jak rodiče do té prevence ZAPOJIT. Ať už po dobrém (osvěta), nebo po zlém (šáhnout na sociální dávky, zavést příplatky ve zdravotním pojištění pro ty, co nedbají na prevenci...). Například
tak já jsem ročník hodně starý a chodili jsme 2x ročně na preventivní prohlídky. Kdyby bylo na nás, k zubaři bychom nešli žádný. Nevím proč se tak shazují povinné školní prohlídky a hodně lidí tady píše, jak byly odfláknuté. Na to si ani moc nevzpomínám
- samozřejmě se hlavně plombovaly zuby, trhaly vyviklané mlíčňáky, ale taky mi podchytili nerovné zuby a poslali mě na ortodoncii, musela jsem nosit rovnátka. Nemůžu si pomoct - preventivní prohlídky se rušit neměly, dost často čtu statistiku, ve které se praví, jak hodně se chrup školních dětí po jejich zrušení zhoršil. I kvůli špatnému stravování dětí - coly, sladkosti, hamburgery...
habroslava: mne taky zastihla sametová na střední škole, tu zubní jsme tam měli jenom jednu. Já ti měla ze zubařů takový strach, že jsem se pak dostala k zubaři až jako těhotná, to je po nějaký deseti letech? No, tak nějak. NIcméně to, že jsem celé dětství chodila se školou k zubaři mi vcelku k ničemu nebylo, myslím. To fakt bylo jenom o vrtání, nikoli o prevenci, k té jsem se dostala až později. Nejdřív po revoluci v rámci "samostudia"
a zbytek mě doučila moje zubařka, kterou jsem si vyhlídla. Musím zaťukat, za těch deset let bez zubaře jsem měla jenom dva kazy (v dětsví bylo vrtání pravidlem snad každé návštěvy) a poté už zubařka řeší jenom eventuální drobné problémy pod současnými plombami
Zkrátka těžká pohoda
Lesana: škola zdravotní stav dětí dnes neřeší, neboj
Lesana: já vím, teď jsou nové očkováky
, tím jsem chtěla naznačit, že poprvé ve školce je pozdě
Ja zubare muzu, zrovna v patek jsem byla. Je mi prijemne, jak se stoura temi kovovymi nastroji v zubech a peje chvalu na muj skvostny chrup, ktery nikdy nepotreboval rovnatka a zubni vrtacku zazil poprve a naposledy pred deseti lety a to to byl tak maly kaz, ze vrtani ani nebolelo. A dalsi hrejivy pocit zazivam ve chvili, kdy po minutce vychazim z ordinace a vidim zavistive pohledy tech nestastniku v cekarne, ktere nejspis nejake to vrtani ceka.
habroslava: To znám
Když nás na střední škole nahnali do ordinace zubařky a já viděla, že bych skončila v ordinaci, ze které se ozývá nejvíc rámusu a nejčastěji sviští vrtačka, tak jsem statečně zalhala, že mám svého zubaře - a protože už mi bylo patnáct, tudíž jsem byla skorodospělá, zubařka si netroufla mi do pusy sáhnout
Problém v zubní prohlídce, u které nebudu, může být v tom, že nebudu informovaná. Kupříkladu při poslední prohlídce mi zubařka ukazovala na zubech mé prostřední, která místečka na zubu se začínají poškozovat, tudíž je potřeba je Elmex gelem opravdu napatlat, aby se holce zuby nezkazily a přežily mléčné období bez vrtání. Jak je poznám, kdy se mám ozvat... Já za prevenci nepovažuju vrtaný zub, ten považuju za důsledek špatné prevence. Školní prohlídky vyřazují rodiče z prevence, protože jak jsem tak pochopila z napsaného, rodiče jsou se zubařem v kontaktu teprve ve chvíli, kdy je potřeba zub vrtat.
Povinné očkování je, to vím. Ale doufám, že škola nedělá problémy a nechává očkování jakož i preventivní prohlídky na rodičích a lékařech dětí. Aspoň u nás na kalmetizaci jsem viděla poučení pro rodiče, ze kterého jsem pochopila, že dvanáctiletí (či jak staré děti mají kontrolu na TBC) se prohlídek účastní individuálně s rodiči
Socialistické hromadné zubní prohlídky jsem zažila. Mám sice fobii z lékařského prostředí, z injekcí apod. ovšem nikdy jsem neměla z těchto prohlídek pocit, jaký je popisován v článku. Milé a usměvavé zubařky i sestřičky. Jen nás někdy musela sestřička usměrnit, když jsme moc hlučeli v čekárně.
Vůbec mám někdy pocit z článků, které líčí hrůzy z ordinací a ze života za socialismu vůbec, že jsem asi žila v úplně jiném Československu... Tím ovšem nechci říci, že bych, chtěla aby se ty časy vrátily.... to ani náhodou
Gabi: poprvé před třetím rokem? Jsi zaspala dobu, ne?
Já loni v porodnici dostala zubní průkaz, kde jsou porohlídky vyznačené od roka
habroslava: já mám děti zatím jenom školkový, zatím netuším, jak to chodí na školách
Popravdě řečeno mě ani nenapadlo, že by se snad na preventivní prohlídky či očkování dneska chodilo se školou
Tak ani s tím nesouhlasím, protože je to MOJE dítě, JÁ jsem za něj zodpovědná, čili JÁ jsem zvyklá si s MUDrou vždycky pokecat, co a jak a nehodlám se nechat z těchto pohovorů vyšachovat
Jak říkám - dobrovolné školní prohlídky ať klidně jsou, ale s povinnými nesouhlasím. MMCH o to, zda rodiče své děti vodí či nevodí na prevenci by se snad v první řadě měli starat zdravotní pojišťovny? Je to přeci i jejich zájem, aby děcka - jejich pojištěnci byly zdravé, ony přeci ví, za koho platí a za koho ne, ony by měli tlačit na rodiče
článek
akorát pořád cítím to mravenčení v ramenou, hlava mi zajíždí kamsi mezi ramena...brrrr, fakt sugestivní....
a jelikož chodím fakt pravidelně, tak nemám velký kazy
, tak doufám, že to umí i s dětičkama a nebude ten náš pidičlověk muset zažívat stejný horory jako já
Měla jsem dlouho pěknou fobii ze zubařů, až jsem našla mladou hezkou, usměvavou a citlivou zubajdu, která vrtání větších kazů umrtvuje. Vždycky hezky popovídá a já tam chodím skoro ráda. Sestřička vypráví vtipy
Teď tam půjdu i s
Tihle školní, fakultní a závodní zubaři byli ta nejhorší sorta
Všichni pacienti, co mohli, se stejně snažili vecpat někam na kliniku.
Z tohoto zážitku jsejm se vzpamatovávala mnoho let.
S návratem povinných prohlídek nesouhlasím, máme přece právo si vybrat lékaře, který nám vyhovuje a ne být k někomu přiděleni. Také si myslím, že rodiče by měli být informováni o stavu chrupu svých dětí, mnohem lépe se tak odhalí různé vady, a také by měli za tento stav cítit zodpovědnost.
Já byla s matkou u zubaře jednou - ve třech letech s kazem (!) Zubařka byla děsivá čarodejnice, tak jem ji pokousala
Dnes by mělo být samozřejmé, že poprvé jde dítě navštívit zubaře ještě před třetím rokem a pak pravidleně dvakrát ročně, že lékař je na děti zvyklý a milý. Rodiče také musí dohlížet na čištění chrupu dítěte a přečišťovat min. do 8 let.
Za nás to bylo jablíčko na dobrou noc, čištění před snídaní místo po snídani, nečištění zubů po požití léků ve formě cukrových sirupů, nikdo čištění nekontroloval a nepřečišťoval a tak to také vypadalo
Lesana: ¨víš, ono to není tak jednoduché. Na povinné školní prohlídky tehdy musely chodit všechny děti. Dnes opravdu záleží jen a jen na rodičích a všichni rodiče odpovědní nejsou...
K nám do školy zubařka kdysi dávno docházela a nijak traumatizující to nebylo. Děti by mohly chodit se školou taky na povinné prohlídky, ale protože chodí pravidelně k naší skvělé paní zubařce se mnou, tak stačilo vždycky napsat, že si prohlídku od jiného zubaře nepřeji.