Kam se hrabou módní minimalistické stavby či bytový design ve stylu feng-šuej, do místa, kde se nám bydlelo zaručeně nejlépe, se už nemáme šanci vrátit. Bohužel ani vzpomínky nám nezbyly. Jak takové prenatální žití vypadá?

 

Mámo, hoď sem nějakou dobrotu

Chuťové pohárky na jazyku embrya se začínají vytvářet kolem šestého týdne těhotenství, vše je dokonáno přibližně ve čtvrtém měsíci, kdy si plod začíná vychutnávat první doušky plodové vody. Nenechte se ovšem mýlit, že plodová voda nabízí pouze neutrální „vodovou“ chuť. Vcelku známý je totiž fakt, že strava matky je schopná ovlivnit její příchuť. O sladkou chuť se postará glukóza, o slanou sodík a moč plodu chutná nahořkle. Výzkumy zaměřené na prenatální období se jednoznačně shodují v jasné preferenci nasládlé plodové vody, které v posledním měsíci těhotenství vypije malý mlsoun denně 3-4 litry! Jak jinak také, vždyť první pokrm novorozence je sladké mateřské mléko, či laktózou oslazená náhradní mléčná výživa. Ve světě existují studie naznačující, že na rozvoji preferencí určitých druhů jídel má svůj podíl i strava matky v období těhotenství.

 

Sice toho moc nevidím, ale to „neva“

Oční bulvy plodu se vytváří během šestého týdne jeho života, samotné zrakové tyčinky kolem šestnáctého týdne. Na speciálním ultrazvuku lze pozorovat, že miminko v břiše dokonce mrká! Jakmile je vývoj zrakového ústrojí plně dokončen, je prý možné zaznamenat, jak se malý zvědavec ve svém stále těsnějším obydlí obrací za silným světlem. Nicméně ve světě nenarozeného děťátka není zrak důležitým smyslem, vše je zastřeno růžově červeným šerem. A proto je například, dle věhlasného reformátora porodnictví a propagátora „porodů bez násilí“ Fredericka Leboyera, důležité zachovat při příchodu miminka na svět tlumené světlo. Jakmile je totiž hlavička dítěte vytlačena z matčiných rodidel (tělíčko zůstává ještě na okamžik sevřeno v porodních cestách), lze si povšimnou, jak dítě otevře oči a rychle je zase zavře. Ve výrazu tváře je dobře patrný bolestivý výraz, ten je záhy následován pláčem. No, zkuste být několik týdnů v šeru a pak si posviťte zářivkou do očí, kdo by si pak pořádně nezařval?

 

Hlaďte mě a drbejte!

Mezi patnáctým a šestnáctým týdnem těhotenství začíná být plod schopný cítit doteky. Nastávající maminky si začínají v této době instinktivně hladit bříško, ve kterém mohou již být patrné první pohyby. Hmat je vyvinutý natolik, že děťátko vnímá hlazení matčiny či otcovy ruky i přes břišní stěnu. Prý se v tomto místě těsně tiskne k břišní stěně, aby se mu dostalo něžného polaskání. Velmi úsměvná je příhoda jedné mé známé, která pravidelně dopřávala svému miminku těhotenské masáže. Děťátko vždy nastavilo zadeček a doteky si náležitě vychutnávalo! Když se malý požitkář narodil, byl dále pravidelně masírován. Hádejte, kterou část těla vždy ochotně vyšpulil…

 

Čichám, čichám člověčinu

Ve dvacátém týdnu prenatálního života připomíná nosík dítěte maličký hrášek či čočku, čichové buňky se čile formují ke svému budoucímu úkolu. Přibližně v sedmém měsíci dozrává čich definitivně. Ale co vlastně může takový plod v děloze cítit? Vždyť se nepohybuje v prostředí vyplněném plynem! Čichová tkáň však dokáže filtrovat vůně z plodové vody. Co vše lze v prenatálním prostředí cítit, na tom se vědci neshodují. Nicméně čich je pro novorozence jedním z nejdůležitějších smyslů, a tak je logické, že musí být na nové zážitky a vjemy dostatečně připraven. Maminku (i její mléko) pozná bezpečně právě podle vůně, není to okouzlující?

 

Ztlumte prosím krevní oběh, hrozně tu to řve!

Koncem čtvrtého měsíce je plod díky dokonale vyvinutým ouškům schopen zvukových vjemů, a to ne ledajakých! Tlukot matčina srdce, šumění krve, pestrá škála zvuků v trávicí a dýchací soustavě, to vše je jeho každodenní a ne nevýrazná zvuková kulisa. Dítě už v děloze bezpečně pozná matčin hlas, dokonce i to, zda maminka mluví na něj či k jiné osobě. Na hlasy blízkých i specificky reaguje, a ne jen na ně, i na hudbu, kterou zná z prenatálního období. To je poměrně zajímavá skutečnost, neboť se tak potvrzuje hypotéza, že dítě je schopno si přenést určité vjemy a zážitky z doby svého nitroděložního života.

Záznamy z ultrazvuků dokazují, že dítko lze v jeho obydlí nenadálým silným nebo neobvyklým zvukem řádně vylekat. Možná se vám stalo, že v období, kdy jste těsně před porodem docházely do porodnice na monitorování pohybů a srdečních ozev miminka, si zkušená sestřička pomáhala při buzení nenarozených spáčů zvonečkem. 

 

Přemýšlím nad nesmrtelností chrousta…

Mozek člověka se utváří od samého začátku života v děloze a svou velikostí dominuje nad všemi orgány. Velkou roli ve formování duševních schopností hraje v této době rovnovážné ústrojí, které dodává do mozku obrovské množství informací a podnětů. Již kolem 22. týdne těhotenství se děťátko umí v děloze orientovat a odhadovat, jakým směrem jdou jeho pohyby. Všechny pohyby nastávající maminky tedy mimovolně rozvíjejí smysl pro rovnováhu a někteří výzkumníci směle tvrdí, že mají vliv na rozvoj inteligence budoucího nového člověka.

 

Prenatální univerzita

Ambiciózní rodiče především ve Spojených státech, kde patří „zárodečný trénink" k prosperujícím odvětvím, mohou s univerzitním vzděláváním svých potomků začít již v prenatálním období. Například Kalifornská prenatální univerzita nabízí studentům poměrně náročný studijní program, kdy nastávající maminky učí svá nenarozená dítka tónům, slovům, a dokonce i matematice! Ta se vyučuje přibližně takto: Silná halogenová lampa zasvítí několikrát matce na břicho a poté speciální zesilovací mikrofon oznámí počet bliknutí. Tak se prý děti podle zakladatele univerzity Dr. Rene Van de Carra naučí velmi snadno a rychle počítat. K čemu jim to je, to ale netuším.

Před takovými aktivitami část odborné veřejnosti důrazně varuje, neboť neustálé rušením děťátek v přirozeném učení a vývoji v jejich zcela odlišném světě může mít nepředvídatelné následky. Oproti tomu se ozývají hlasy podpořené několika studiemi, ty poukazují na fakt, že děti vyučované již v době před narozením jsou v mnoha případech vývojově napřed. Nelehkým úkolem je pak najít onu pomyslnou hranici, kde končí vliv lukrativního lobby nejrůznějších prenatálních výukových programů a začíná činnost, jež má nějaký smysluplný vliv na duševní vývoj děťátka.

 

Zdroj: TEUSEN, G. a GOZE-HÄNDEL, I.: Prenatální komunikace. Praha, Portál 2003 

          www.rodina.cz

 

Pozorujete na svých dětech, že preferují jídla či chutě, jimž jste dávaly v těhotenství přednost?

Mluvily jste na své děti, když byly ještě v břiše?

Četly jste jim třeba knihy či pouštěly určitý druh hudby?

Máte nějaké zkušenosti se speciálními prenatálními výukovými programy?

 

 

Reklama