S dětmi je někdy potíž. Zvlášť o prázdninách. Dovolené je málo, a tak hledáme, kam děti pošleme, aby nebyly doma samy. Já mám velké štěstí - děti tráví už několik let prázdniny u babičky s dědou.
Mám skvělé rodiče, pohlídají děti v podstatě kdykoliv. Mohla bych hned po vysvědčení děti naložit do auta a odvézt je k našim a posledního srpna je zase vyzvednout. Samozřejmě toho nezneužívám, ale i tak naše děti tráví v létě u babičky s dědou hodně času. A všichni jsou nadšení, protože se vzájemně mají hodně rádi. A ke všemu je tam taky pejsek, kterého doma nemáme.
Letos poprvé budu prázdninové hlídání opravdu potřebovat. Donedávna jsem pracovala z domova, takže to nebylo nutné, bývala jsem víceméně pořád doma. Teď ale chodím do práce každý den, a i když jsou děti větší a samy by to určitě zvládly, nechtěla bych je celé prázdniny nechávat bez dozoru doma. Brzy by se asi nudily, a co by to bylo za prázdniny?
Takhle už se nejméně měsíc těší, až pojedou k babičce s dědou. Letos byly trochu zklamané, že nejedou hned po skončení školy, protože se chystáme nejdřív na dovolenou. Cestou zpátky od moře je ale vysadíme u našich a pak už tam zůstanou, nejspíš skoro do konce prázdnin. A to budou ještě naříkat, že tam byly krátce...
Na tábor nepojedu...
Trošku mě mrzí, že děti nechtějí jet na žádný tábor. Už dlouho se jich ptám, jestli by tentokrát nechtěly nějaký zkusit. A zatím máme zkušenosti jen s jedním táborem, když bylo Marušce asi devět let. Jela někam do jižních Čech, dohodli se s kamarádem ze školy, že pojedou spolu. Už při nástupu do autobusu jsem tušila problém, Maruška při loučení brečela a viděla jsem na ní, že by nejradši vystoupila a vrátila se s námi domů. Vydržela ale a autobus vyrazil.
Ještě tentýž večer mi volala vedoucí z tábora, že Marušku bolí břicho, a tak s ní musela jet do nemocnice, kde zjistili podezření na zánět slepého střeva. No a milá Maruška jela šupem domů... Tedy k babičce a dědovi, kteří bydleli blíž od tábora a mohli ji vyzvednout. Jako zázrakem už cestou v autě břicho bolet přestalo a po slepáku ani památky.
První (a poslední) tábor skončil tedy neslavně, od té doby děti do ničeho nenutím. Kdybych neměla hlídání, asi by letos jely, ale naštěstí si mohou vybrat. U babičky s dědou je krásně - jezdí se na výlety, chodí na procházky, k tomu bazén na zahradě a klid od rodičů. Ani se jim nedivím!
A jak to máte vy? Napište mi!
Dnešní téma zní: Jak řešíte hlídání dětí o prázdninách?
- Máte menší děti, které ještě potřebují dozor?
- Máte dost dovolených?
- Kam děti o prázdninách dáváte?
- Máte hlídací babičky a dědy?
- Jezdí vaše děti na tábor?
- Máte nějakou dobrou prázdninovou historku?
Napište mi, budu se těšit. Pro jednu z vás mám připravený dárek: vitamíny Marťánky, knížku o Shrekovi a tvořivý sešit pro předškoláky. Příspěvky posílejte do dnešních 14.30 hodin na adresu redakce@zena-in.cz, heslo je HLÍDÁNÍ. Předem moc děkuju!
Nový komentář
Komentáře
faaakt? Tak to bylo rychle tyjo !
Ale zní to dobře, že si pak můžeš sama vybrat, ok díky moc, možná to přes ně zkusím také
Tak už mám chůvu :-)
Tak uvidíme, zatím super :)
No určiš si požadavky, oni vyberou několik chův, tebe pak s nimi seznámí a ty si vybereš
Takže v tom je to dobré. Dává se záloha předem, malá a zbytek potom.
asi budu muset holky, už jsem se dneska dívala na nějaké.
broucek1: a jak jsi ted s nimi daleko? Jak to vůbec probíhá?
Budu ráda za info
EmmaEm — #25 Emmo taky toto ted řeším, poradili mi tu na jiné diskuzi v Praze sehnat chůvu přes http://poppins.cz/
Tak to co psali znělo dobře, tak se jim ted jdu ozvat, tak jsem taky zvědavá.
Emmo každý hlídání nemá, taky nemáme. Hlídá kdo zrovna může, známí i kamarádi mi pomáhají :)
Když by byla nouze, říkala jsem si, že bych si nechala sehnat nějakou chůvu, přes agenturu nebo nevim, kde se dá sehnat.
závidim, že máte hlídání takle v rodině třeba. My budeme muset ted sehnat hlídání pro prcka někde, ale absolutně nevím kde tady v Praze, asi nezbyde, než volit nějakou agenturu, co nám sežene chůvu, nebo nevim
Dcery jako malé jezdily na tři týdny na tábor, mladší pak ještě na soustředění (díky sportu). Jinak jsem měla dovolenou a pomáhala moje mamka s otcem. Dcery už mají svoje rodiny, zatím jsou s dětmi doma, ale snažím se alespoň několik dní o vnoučata pečovat. Pamatuji si, jak pro nás s manželem bylo léto bez dětí příjemným zpestřením.
Dcera je na tom dobře.... má šest babiček
Nielen počas letných prázdnin , ale i počas roka podľa potreby- opatrujeme vnučky
nemám hlídání,jen 2x do roka si syna bere švagrová,jinak v jednom kole a pak s ním od 2 let jezdí na týden na dovolenou
H.Eva — #11 přesně tak jsme to řešili i my, naštěstí kluci jezdili do tábora docela rádi - když to bylo aktuální, byly tábory na tři týdny, pak babičky a rodinná dovolená. Nějak se to muselo vyřešit.
phoebe24 — #8 To jsem si taky od dětí mockrát vyslechla, že bych měla být jako 'normální mámy' a chodit o prázdninách do práce. Vždycyky se těšili na poslední prázdninový týden, kdy jsem už byla v práci a oni sami doma . My se ségeou jsme to ale měly stejné - mamka byla taky učitelka
.
No a když jsem sama byla dítě, měla jsem babičku, která byla v domácnosti, v domku v menším městě. Ten povinný týden o prázdninách jsem brala jako otravnou povinnost, to nebylo kvůli tomu, že bych potřebovala být hlídaná, ale z jakési příbuzenské nutnosti udržovat vztahy. Strašně jsem se tam nudila. Týden zabitého času, z úhlu pohledu městského dítěte, které nesmí pryč ze zahrady, a musí babičce pomáhat s pracemi, které neumí, leč má nařízeno od rodičů babičku poslouchat a vyhovět. Plít záhony, sbírat rybíz, postarat se o drůbež, štípat dříví, pomoct strýci ve včelíně, a tak různě podobně. Koupat se? To ani náhodou, k řece je to daleko a co kdybych se utopila. Do lesa? Ani náhodou, bych se mohla ztratit. Kamarádi? Ha ha, v celé ulici jen spolek důchodkyň, děti žádné. Jak já byla šťastná, když jsem si na rodičích vymohla, že tam nemusím být déle než ten jeden týden... celé prázdniny bych snad nepřežila.
Už dlouho neřeším. V dobách, kdy to bylo aktuální, prostě byly děti samy doma.
Dovolená byla 14 dní za rok, co jsem s tím asi tak mohla dělat. Mí rodiče i rodiče manžela chodili normálně do práce a taky neměli než tu dovolenou, těžko bych mohla chtít, aby si brali vnoučata. Posléze se potomci přihlásili do skauta a jezdili na tábory, ale to bylo na tři týdny, zbytek prázdnin holt museli nějak přežít sami, a když byli starší, měli i brigády. 
phoebe24 — #8 Přesně jak píšeš, já jsem taky povoláním učitelka a děti se můžou bláznit
My naštěstí máme babičku s dědou hned vedle nás, takže není problém jim říct, ale jelikož už mám "velké" a "zodpovědné" děti
tak je můžu nechat samy doma. Ale jak říkám, člověk nikdy neví, co si přichystají. Jinak bych to řešila nějakými tábory 
děti se tam zabaví a rodiče můžou být v klidu.
Měla jsem báječnou babičku s dědečkem, měli domek se zahradou a děti mohly být u nich. Jinak jsme vždy 14 dní jeli na společnou dovolenou, o víkendech jsme si je brali domů, aby si prarodiče trošku oddechli a my se užili. Od 12 let dcera jezdila na tábory, nejdřív s turisťákem, pak koňské. Syn byl na táboře dvakrát, nelíbilo se mu tam, tak jsme ho nenutili.
Kluci jezdili na tábory
mám naštěstí fungující babičky, jezdí do tábora a pak máme 14 dní s manželem dovolenou, takže nám to vychází, ale bez babiček bychom to nezvládli