Odborný časopis Porodní asistence ve spolupráci s Unií porodních asistentek a ZUŠ Zbiroh uspořádal k 5. květnu – Mezinárodnímu dni porodních asistentek – dětskou výtvarnou soutěž Jak přicházíme na svět.

 

Paní Jitka Drábková z redakce tohoto odborného časopisu odpovídá na naše dotazy.

 

Jaké věkové skupiny dětí jste oslovili, a proč vlastně? Kolik obrázků se sešlo?

K účasti v soutěži byly elektronicky vyzvány základní umělecké školy, MŠ a ZŠ z celé republiky. Chtěla bych tímto způsobem poděkovat ministerstvu školství za neocenitelnou pomoc při šíření informace o této soutěži. Celkem dorazilo přesně 658 prací, a to nepočítám  školy, které nestihly uzávěrku. Už teď máme cca 80 opozdilých prací jako počin do příštího ročníku soutěže.

Soutěž jsme vyhlásili, protože jsme měli za to, že sonda do dětského vnímání bude porodní asistentky zajímat. Byli jsme zvědaví na to, jak vidí děti výjimečnou práci porodních asistentek – přivádět lidi na svět.


To, že tolik dětí z desítek škol zasedlo nad čtvrtky, mě fascinuje. Je to velký energetický vklad. Časově vyjádřeno – počítáme-li 4 hodiny na jednu práci - jde o asi 300 klasických osmihodinových pracovních dní. Jako kdyby jeden člověk chodil celý rok do práce a nedělal nic jiného, než se zabýval kreslením maminek, bříšek, porodních sálů a dětí...

 

Dnešní děti „dospívají“ rychleji, předpokládám, že je téma Jak přicházíme na svět nezaskočilo. Co obrázky napovídají o dnešních dětech?

Jestli byl někdo zaskočený, tak my. Tím, jak silně toto téma v dětech zarezonovalo. Jinak se ho zhostily prakticky bez rozpaků. Z prací se dozvíte leccos nejenom o dětech, ale i o jejich rodinách a o učiteli, který děti vedl. V neposlední řadě reflektují současný reálný stav porodnictví i mediální obraz těhotenství a porodů. Z rozhovorů s učitelkami a učiteli výtvarné výchovy také vyplynulo, že i je téma silně oslovilo. Ženy – učitelky vzpomínaly na vlastní těhotenství a porody a všichni velmi přemýšleli, jak děti motivovat, téma jim přiblížit a naťuknout. Někdo inklinoval k estetické stránce věci, jiní učitelé akcentovali rodinnou a citovou stránku, ke slovu se někde dostaly atlasy či odborné publikace, fotografie, ale i metafyzické, filozofické či duchovní motivy počátku. Vlastně to byla taková emotivní kombinace sexuální či občanské výchovy spolu s vlastními zážitky či zkušenostmi přetavená do konkrétního výtvarného projevu.

Děti jsou podle obrázků zvídavé a dost informované. Fascinuje je pohled dovnitř, do mateřského břicha, celkem odvážně pojaly i samotný akt porodu nebo kojení, v některých případech i početí. Čapích a vraních obrázků došlo minimum, to už spermie byly zastoupeny hojněji. Z obrázků hodně vyčnívá vědecká a technická zvídavost (fotografie plodu, ultrazvukové snímky), hravost (komiksy, kreslené seriály), výrazně však převládá motiv mateřské i rodičovské lásky a lidské sounáležitosti. To je určitě dobrá zpráva.

 

Z negativních prvků bych jmenovala snad strach a obavy dítěte z příchodu na svět, deprese ze světa nebo agresivita.

 

Po odborné stránce u porodních obrázků všechny maminky ležely na zádech, u porodů bylo poměrně málo tatínků. Ti se při porodu na obrázcích spíš někde nervózně báli, ale zase se často starali o těhotné maminky. Když porod, tak nejčastěji na porodním sále včetně klasických propriet jako bílé pláště, injekce, nůžky. Přišel jeden porod doma. Vyskytovala se často i osvěta (například co maminka v těhotenství má či nemá jíst nebo dělat – kouření, alkohol, cvičení).

 

Výtvarná úroveň byla nadprůměrná zřejmě díky hojné účasti základních uměleckých škol. Nejčastěji byly zastoupeny techniky jako tempera, pastel, ale byl zastoupeny i kresby uhlem či tuší a dokonce i poměrně technicky náročné linoryty. 

  

Nakonec jednoznačný vítěz vyhlášen nebyl. Proč zvítězily ty kresby, které zvítěžily?

Původně zamýšlené věkové kategorie a klasický systém 1.-3. místa jsme museli zavrhnout. Prostě nebylo možné srovnávat nesrovnatelné. V odborné porotě byli zastoupeni výtvarníci, porodní asistentky a ženy - matky. V práci, která byla oceněna cenou, se tedy musel snoubit nápad s výtvarnou technikou a provedením. Také se přihlíželo k tomu, aby oceněné práce nějakým způsobem představovaly průřez zúčastněných námětů a technik. Velmi dojemným a cenným prvkem byly i názvy. Když vidíte obrázek miminka v bříšku, jak se pro něj dovnitř natahuje nespočet rukou a na zadní straně čtete: „Jak mě všichni chtěli“, tak vás ten obrázek prostě dostane. Mým oblíbeným názvem je třeba: „Pozor, rodím!“ -  má švih a jde o kreslené seriály, které mají opravdový spád. 

 

Často dostávaly cenu série prací z jednotlivých škol. Většinou je spojovala motivace pedagoga nebo jednotná technika. Nelze z nich vyselektovat jednotlivé práce – jejich síla je ve spojení. 

 

Děkujeme velmi občanskému sdružení HAM – Hnutí za aktivní mateřství, že nám umožnilo včlenit oceněné práce do pražské výstavy Umění porodit, kterou pořádají ve vile Portheimka (15.-21. května 2006). Tento týden je také Světovým týdnem respektu k porodu, a proto jsme informovali francouzské iniciátory této celosvětové aktivity o soutěži českých dětí. Byli výsledky a úrovní nadšeni a je pravděpodobné, že se příští rok bude konat podobná soutěž mezi dětmi ve Francii. 

 

Obrázky z této soutěže jsou prezentovány na webu http://foto.unipa.cz/?album_jmeno=soutez2006  , kde je můžete posoudit sami.

Reklama