Když je někdo z rodiny nadaný určitým směrem, je to dar od boha. Myslím tím nadání umělecké. Pokud se začne v ranném věku rozvíjet a podporovat, je vše na dobré cestě k úspěchu. Ale, co když se vám jako matce stane, že vaše dítě má úžasné hudební cítění od narození a vy jste hluchá jako poleno?

 

Pustíte CD s vážnou hudbou a miminko si mrouká  pro sebe a za chvíli usne jako neviňátko a  vy to nechápete. Od dvou let ho zajímají opery v televizi a vy se chcete koukat na oblíbený třetí díl seriálu. Pokud jde o hudbu, máte doma andílka, ale jinak je to s ním k nevydržení. Neustále se dožaduje pozornosti, všechno kolem sebe bortí a podle odborníků má mírnou poruchu chování-nesoustředěnost.

 

Ve čtyřech letech dáte dítě do školky a jdete na několik hodin do práce. Samozřejmě ho přihlásíte do hudebního kroužku a v odpoledních hodinách 2x týdně běháte do sboru. Vaše ratolest je nadšená, vy už méně, jelikož příprava z hodiny hudební na další vázne. „Proč mu to maminko nezazpíváte?“, diví se učitelka. Odpověď raději spolknete.

 

Děťátko roste, je mu pět let a učitelka ve školce a dokonce i ve sboru vám lehce oznámí, že by nebylo špatné zauvažovat o nějakém hudebním nástroji.  "Žádná flétna, ale něco pořádného. Dítko má přece nadání, tak mu pomůžete maminko."  Vzpomenete si na své hodiny hudební výchovy a lehce se propadáte hanbou. Nejenom, že jste v životě nic nezazpívala ( jen pod vlivem alkoholu a na podprůměrné venkovské zábavě), ba co více, v životě jste neviděla noty.

 

"Housle, tomu říkám nástroj! " Jdete do mdlob. Ani se nenadějete a v září dalšího školního roku nafasujete nejtěžší hudební nástroj a pomalu zjišťujete, co je smyčec, loubí, vlasy, struny, kobylka….Potomek nejprve hraje jen tak na vařečku, pak na prázdných strunách vrže, že i vaše uši slyší ten běs. O vánocích pak postavíte malého sólistu pod stromeček, aby se předvedl celé rodině, co už umí a ta jen lehce kývá hlavou. Nevědí, co jejich miláček hraje, ale určitě něco zajímavého.

 

Další vánoce už jsou lepší, protože denně s dítkem cvičíte hodinu. Řvete na něj, ať drží pořádně dlaň, ať ten smyčec nedrží jako kus klacku a hlavně ať nebrečí, protože se mu namočí struny. Máte chuť housle vyhodit z okna, ale dítko, i když brečí, chce hrát dále. Jeho idol je Pavel Šporcl, a tak neleníte, uvazujete mu šátek na hlavu a tvrdíte, že jednou bude také tak skvělý, když bude stále cvičit. Dokonce i lístky na tohoto  houslistu seženete a ten úžasný koncert spolu navštívíte a váš malý Šporcl je nadšený.

 

Přijdou další vánoce a jeho profesorka houslí se rozhodne, že se svými dětmi natočí vánoční CD, a tak běháte do školy i v sobotu a v neděli. Máte pak nádherný dárek pro své nejbližší a obrečíte ho vy i babičky.

 

Robátko roste, je nyní osmileté a  hraje samo.Vy už jen dohlížíte, jak podle not zvládá etudy, hraje lidovky a občas přehraje podle poslechu něco, co slyší v rádiu. Vy jste díky němu nacpala do hlavy alespoň trošku znalostí not a poznáte, kdy jsou housle strašně rozladěné. Jinak jste dále hluchá jako poleno.

 

A blíží se další vánoce a pomalu se těšíte, že půjdete na vánoční koncerty, které se konají v domovech důchodců, v kostelech a podobně. A to strašně zlobivé miminko, které ve škole strašně zlobí dále a známky nemá úplně nejlepší, tam bude hrát.

 

A epilog: V pubertě určitě zahodí housle, koupí si bicí a jako matka se můžete odstěhovat z bytu, vzhledem k rušení nejen vaší domácnosti, ale i sousedů.

 

Přeji všem maminkám , jejichž děti na něco hrají-vydržte.

TÉMATA:
DŮM A BYT