Když je někdo z rodiny nadaný určitým směrem, je to dar od boha. Myslím tím nadání umělecké. Pokud se začne v ranném věku rozvíjet a podporovat, je vše na dobré cestě k úspěchu. Ale, co když se vám jako matce stane, že vaše dítě má úžasné hudební cítění od narození a vy jste hluchá jako poleno?
Pustíte CD s vážnou hudbou a miminko si mrouká pro sebe a za chvíli usne jako neviňátko a vy to nechápete. Od dvou let ho zajímají opery v televizi a vy se chcete koukat na oblíbený třetí díl seriálu. Pokud jde o hudbu, máte doma andílka, ale jinak je to s ním k nevydržení. Neustále se dožaduje pozornosti, všechno kolem sebe bortí a podle odborníků má mírnou poruchu chování-nesoustředěnost.
Ve čtyřech letech dáte dítě do školky a jdete na několik hodin do práce. Samozřejmě ho přihlásíte do hudebního kroužku a v odpoledních hodinách 2x týdně běháte do sboru. Vaše ratolest je nadšená, vy už méně, jelikož příprava z hodiny hudební na další vázne. „Proč mu to maminko nezazpíváte?“, diví se učitelka. Odpověď raději spolknete.
Děťátko roste, je mu pět let a učitelka ve školce a dokonce i ve sboru vám lehce oznámí, že by nebylo špatné zauvažovat o nějakém hudebním nástroji. "Žádná flétna, ale něco pořádného. Dítko má přece nadání, tak mu pomůžete maminko." Vzpomenete si na své hodiny hudební výchovy a lehce se propadáte hanbou. Nejenom, že jste v životě nic nezazpívala ( jen pod vlivem alkoholu a na podprůměrné venkovské zábavě), ba co více, v životě jste neviděla noty.
"Housle, tomu říkám nástroj! " Jdete do mdlob. Ani se nenadějete a v září dalšího školního roku nafasujete nejtěžší hudební nástroj a pomalu zjišťujete, co je smyčec, loubí, vlasy, struny, kobylka….Potomek nejprve hraje jen tak na vařečku, pak na prázdných strunách vrže, že i vaše uši slyší ten běs. O vánocích pak postavíte malého sólistu pod stromeček, aby se předvedl celé rodině, co už umí a ta jen lehce kývá hlavou. Nevědí, co jejich miláček hraje, ale určitě něco zajímavého.
Další vánoce už jsou lepší, protože denně s dítkem cvičíte hodinu. Řvete na něj, ať drží pořádně dlaň, ať ten smyčec nedrží jako kus klacku a hlavně ať nebrečí, protože se mu namočí struny. Máte chuť housle vyhodit z okna, ale dítko, i když brečí, chce hrát dále. Jeho idol je Pavel Šporcl, a tak neleníte, uvazujete mu šátek na hlavu a tvrdíte, že jednou bude také tak skvělý, když bude stále cvičit. Dokonce i lístky na tohoto houslistu seženete a ten úžasný koncert spolu navštívíte a váš malý Šporcl je nadšený.
Přijdou další vánoce a jeho profesorka houslí se rozhodne, že se svými dětmi natočí vánoční CD, a tak běháte do školy i v sobotu a v neděli. Máte pak nádherný dárek pro své nejbližší a obrečíte ho vy i babičky.
Robátko roste, je nyní osmileté a hraje samo.Vy už jen dohlížíte, jak podle not zvládá etudy, hraje lidovky a občas přehraje podle poslechu něco, co slyší v rádiu. Vy jste díky němu nacpala do hlavy alespoň trošku znalostí not a poznáte, kdy jsou housle strašně rozladěné. Jinak jste dále hluchá jako poleno.
A blíží se další vánoce a pomalu se těšíte, že půjdete na vánoční koncerty, které se konají v domovech důchodců, v kostelech a podobně. A to strašně zlobivé miminko, které ve škole strašně zlobí dále a známky nemá úplně nejlepší, tam bude hrát.
A epilog: V pubertě určitě zahodí housle, koupí si bicí a jako matka se můžete odstěhovat z bytu, vzhledem k rušení nejen vaší domácnosti, ale i sousedů.
Přeji všem maminkám , jejichž děti na něco hrají-vydržte.
Nový komentář
Komentáře
Jo vrzání houslí bych vážně nesnesla :D a proto jsem dceři objednala z https://ukulelko.cz/ ukulele. Jednak se na něj dá naučit o něco lehčeji než na housle, druhak je i nahodilé brnkání docela příjemné, takže to neruší.
Šárko, moc pěkné.
My se zatím už druhý rok perem se zobcovou flétnou a pomalu se děsím toho, co bude dál, protože flétna je jen přípravka na větší dechové nástroje.
Syn hraje čtvrtým rokem na akordeon.Nástroj si vybral sám.Já mám hudební hluch.Na začátku první třídy přinesl domů noty,prý abych ho kontrolovala
,tak jsem mu řekla,že těm blechám stejně nerozumím.Paní učitelka mi pak poslala "návod".Nota celá-4 doby,nota půlová........i s obrázkama.Mě to nepomohlo a on už naštěstí noty zvládá.Máme období,kdy hrát chce a kdy nechce.Ale před každým koncertem se vždy těší a cvičí a cvičí.Na nástroji mi jen chybí volume doleva.
Ja také hraju na housle, ale rodice me k tomu nikdy nenutili. Naopak, prisla jsem za nimi sama jestli bych na housle mohla hrat. Vydrzelo mi to i prez pubertu a hraju jeste ted. Asi jsem vyjimka, ale kolikrat me mrzelo, ze me rodice do hudebky nedovedli uz driv. Kdybych zacala hrat v 6 letrech jako vetsina deti, tak bych mohla hrat daleko lepe, ale kdo vi... Sporcl ze me nebude nikdy :-(
My jsme strašně nehudební rodina. Mně se hudební nadání vyhnulo, a synové to asi zdědili po mně, ačkoliv jejich otec hrál na flétnu, na harmoniku i na kytaru. Žít se bez toho dá, ale je to škoda. Teprve teď na strá kolena se učím hudbu opravdu poslouchat, dřív jsem to brala spíš jako kulisu k nějaké jiné činnosti, a to člověk skoro ani nevnímá, kdo a co zrovna hraje
Aja: Šárka - vidíš, ne? Přeju všem rodičům hodně trpělivosti a radosti z dosažených výsledků
Co Čech-to muzikant. A tak naši kluci pokračovali v rodinné tradici. Copak ten starší, to byl talent na cokoliv. Začal na flétnu, pokračoval klarinet-saxofon a pozdějis e sám naučil na kytaru a trochu na klavír. S podobně založenými kamarády dokonce hráli a zpívali (škoda že jsem ho nikdy neslyšela) při VŠ...No ale ten náš mladší, číslo od plenek. I jeho jsem odtáhla do lidušky...Rodičové na klavír a flétnu tvořili dlouhatáánskou frontu, ale třída housle-pusto prázdno. Takže začal vrzat, já ho nutila doma cvičit - a k mé velké lítosti to třetím rokem vzdal. Myslím, že to zavinila přísná učitelka, a nulová nabídka povzbudit tyto začátečníky třeba společnou hrou v souboru. To jsem totiž prožívala kdysi v lidušce já a se souborem se nám stalo to učení-mučení milou zábavou! Všem dětem přeju, aby si hudbu užívaly aktivně! A rodičům - vytrvejte!
hblaziko: Sice dnes již nehraju, ale díky 10letům hraní na housle a zpívání ve sborech jsem se naučil mít opravdové potěšení z poslechu hudby.
Nejen vážné, dokonce i metal je úplně jiný, když rozeznáte co hrají jednotlivé nástroje a jak se rytmicky doplňují. K přežití to nutné není, k potěšení ANO!
hblaziko: jestli ho to aspoň trošku baví, nebudou to ztracené peníze a čas. Nejde jenom o to, jestli bude umět hrát. Ale otevře se mu úplně jiný svět. Pomocí abecedy můžeme číst knížky a pomocí not dovedeme přehrát to, co třeba před 300 lety někdo dávno vymyslil. Vážnou hudbu dnes moc lidí nezná a je to škoda. Je to zkrátka obohacení dnešního uspěchaného života. Kdo umí na něco hrát, dokáže tvořit a je to něco víc, než jen zmáčknutí čudlíku na videu.
A kdopak to všem maminkám vlastně přeje...?
To mi řekněte, k čemu je to dobrý, že se dítě dře na nějaký nástroj? Když ho to baví, budiž, ale absolutně nechápu, proč ho nutit, pokud nechce. Profíků hráčů je málo a hrát jenom proto, že si rodiče myslí, že se to "musí"?
Můj manžel se učil na klavír 8 let a myslíte, že na něj u rodičů dnes něco zahraje?
Sportovní koníčky, jazyky nebo počítače chápu, to vše se pro život hodí nebo vybije energii, ale nástroje? Já neumím hrát na nic a žiju a nijak mě to nemrzí. Jako dítě jsem se chtěla učit hrát na kytaru, ale bylo moc zájemců do lidušky, takže jsem ostrouhala, ale to byl spíš zájem, že "se to dělá, chodit do lidušky".
Naši kluci (9 a 14) naštěstí hrají na piáno, to jde vydržet. V poslední době do toho přidávají kytaru a ty bicí chtějí k vánocům
Jakým bylo pro mě zadostiučiněním když jsem za vchodovými dveřmi do domu podotýkám nechtěně vyslech mého učitele houslí jak moji matce říká,"Prosím Vás paní nenuťte toho kluka, když už si nechcete ušetři tu stokorunu měsíčně tak prosím Vás ušetřte alespoň můj sluch a nervy." Podotýkám bylo to velice dávno v době, kdy stovka byly ještě peníze.