Foto: Shutterstock

Mluvte na jeho úrovni

Některým rodičům působí problém „snížit“ se na úroveň svých dětí. Pravda je ale taková, že pokud budou vaše otázky složité, dítě vám nebude věnovat pozornost. Složitá filosofie je předškolákům zkrátka cizí. Zapomeňtě například na abstraktní vysvětlování a problémy pojmenujte konkrétně.

Příklad: Dítě ve školce ukradne hračku.
Špatný postup: Honzíku je to stejné jako by hračka byla nehmatatelnou věcí, třeba pocitem, který by ti někdo chtěl odcizit. Byl bys smutný, protože bys neměl žádný pocit, který by ti ale patřil.
Správný postup: Když budeš krást dětem hračky, budeš za to potrestán, protože takové věci se nesmí. Také přece nechceš, aby ti někdo něco ukradl. 

Do abstraktního se nezahrnují příklady na zvířecí říši. Ta děti zajímá a dokážou ponaučení lépe vstřebat.

Dobro a zlo

V modelové situaci s krádeží je důležité pochopení a jednak pro dítě, že se tak děje a následně, proč se tak děje, jaký byl sled událostí, případně se ptát po emocích, jak je u toho dítěti (asi bude naštvané a nešťastné). „Předškolák sofistikovaně neporozumí rozdílu mezi dobrem a zlem. I přesto, že z pohádek rozumí, kdo je dobrý a kdo zlý, o co se jedná, kdy Rychlá rota zápasí s kočičími gangstery, ale samotné koncepty dobra a zla zůstávají pro předškoláky zahaleny. Jak bylo zmíněno předškolák umí počítat do deseti a ceny hraček se obvykle pohybují ve stovkách,“ říká na závěr Adam Táborský.

Čemu rozumí
Období je spjaté s živostí a odvahou fantazie. Končí právě školní zralostí. Předškolák začíná chápat první matematické vztahy. Počítá do deseti. Ví, že tři kuličky jsou víc než dvě. Chápe, že čím silněji uhodí míčem o zem, tím výše se míč odrazí. Pozná, jaká špejle je kratší a jaká delší. Odpovídá podle toho, jak věci vidí, což je často chybně. U dětí v předškolním věku už můžeme například celkem spolehlivě měřit inteligenci.

„Zároveň se jedná o období egocentrismu. Příkladem může být otázka čtyřleté holčičky: Tati, ta řeka tady teče pořád? I když spíme? Dětský egocentrismus se tak začíná drobit, kdy si uvědomuje, že svět tu neexistuje kvůli ní. Je nutné si uvědomit, že děti během tří let v předškolním věku procházejí enormním vývojem, který můžeme sledovat na rozvoji slovní zásoby a všech dovedností od jemné motoriky a kreslení počínaje až po počítání kuliček,“ říká Adam Táborský, zakladatel Terapie mezi stromy.

Čemu naopak nerozumí
Předškolák nechápe, že druzí lidé mají své vlastní hledisko, odlišné od jejich hlediska. Když nám něco vypráví, tak automaticky předpokládá, že víme všechno, co ví on. Když společně hrajeme nějakou hru, tak předpokládá, že uznáváme stejná pravidla. Co se neshoduje s jeho názorem, tak často zkrátka neslyší. A když mu rozbijeme hračku, tak chápe jen velmi těžko, že to nebylo naschvál!

„Malý objevitel totiž sám nejčastěji vychází ze strategie pokus – omyl. Na základě reakcí rodičů dochází k usměrňování reakcí. Mnohdy se pokusů a omylů odehraje několik, než se předškolák ze svých chyb poučí, což je naprosto v pořádku v tomto vývojovém období,“ vysvětluje terapeut Adam Táborský.


Nejlepší přístup


Foto: Shutterstock

Nejdůležitější je rozvzpomínání si na to, jak se rodiče cítili, když byly dětmi. Zkuste si tedy například vzpomenout, jak jste se cítili, když vám někdo v předškolním věku křivdil. Důvodem ke krádeži mohla být třeba i osamocenost, závist, smutek z toho, že takové hračky nemá, nebo odplata, za to, co jiné dítě udělalo. Přemýšlejte také nad tím, co dítě prožívá v hlubším kontextu, co si myslí a jaký byl předchozí sled událostí. Ukažte mu, že rozumíte jeho smutku, že jste tu pro něj a že vám může důvěřovat. Díky tomu dítěti porozumět a téměř se naučit „myslet“ stejně.

Čtěte také:

Reklama