Dnešní děti toho nemají málo. Současný trend často vede k jejich „překroužkování,“ řada z nich je doslova zahlcena množstvím sportovních a jiných mimoškolních aktivit. Děti pak bývají unavené a hůř zvládají samotnou školu. Adekvátní režim našich potomků často narušuje i přemíra času stráveného u monitorů elektronických přístrojů. O to více je důležité stanovit si s dětmi přijatelný systém plnění povinností, který budou zvládat a respektovat.

Školní povinnosti patří dítěti

Někteří rodiče mají tendenci, zvlášť u mladších školních dětí, brát jejich povinnosti za své. Podle odborníků je to chyba. „U školních povinností by mělo být jasno, že jsou to povinnosti dítěte, ne naše, přestože mu s nimi rádi pomůžeme. Zpočátku mu ukážeme, jak se připravuje aktovka, potom jen nahlížíme, abychom po čase mohli slavit, že už to skvěle dokázal sám,“ říká psycholožka a psychoterapeutka z Českých Budějovic Mgr. Bc. Pavla Fojtíková.

Psycholožka upozorňuje, že mnohem snáze budeme pracovat s dítětem, které je zvyklé podílet se už na úkolech v domácnosti. „Dobré je, aby se školní prostředí příliš nelišilo od domácího, pokud jde o plnění povinností a dodržování pravidel. Současný trend liberální výchovy není dobře slučitelný s požadavky běžných škol,“ uvádí Mgr. Bc. Fojtíková, která pracuje také jako školní psycholog na základní škole a dodává: „Osobně zastávám demokratický způsob výchovy v rodině i ve škole. Tedy každý zná svá práva a povinnosti, má dostatek informací a prostoru k vyjádření svého názoru a nese zodpovědnost za své jednání. Lze to velmi dobře aplikovat již u malých dětí.“

Známky nejsou to hlavní

I když to řada rodičů nechce slyšet, všechny děti ve škole nemohou patřit mezi jedničkáře. Pro některé může být úspěchem dvojka nebo trojka. Dospělí by měli být schopni odhadnout možnosti svého potomka, respektovat je a ocenit spíše snahu, nikoliv známky.

Některé děti špatně nesou tlak na výkon a systém srovnávání mezi spolužáky ve škole. Právě rodina by měla být tím uklidňujícím prvkem.
Odborníci zde razí následující pravidlo: „Pokud oceníme snahu a proces dosahování cíle, zvyšujeme dětem zdravé sebevědomí a motivujeme je k práci. Pokud chválíme výsledkem činnosti, vytváříme v něm obavu z toho, že napříště selže.“

Naučit se učit

Od určitého věku a stupně školy už dítě nevystačí s tím, co si zapamatovalo ve škole. Někteří školáci si dovednost učit se osvojí sami, jiným je potřeba pomoci. Nejde jen o to dítě z probírané látky vyzkoušet, ale i mu poradit, jak se v ní vyznat a to důležité si zapamatovat. Rodiče by v takových případech neměli nechat své dítě pouze vysedávat nad učebnicí, ale například mu nastavit konkrétní časový harmonogram, za jak dlouho si má látku nastudovat a teprve pak jej z ní vyzkoušet.

Obecně platí, že bezprostředně po škole by dítě mělo mít volno. Také není optimální nechávat školní povinnosti na večer, kdy bývá unavené. Učit by se mělo vždy maximálně půlhodiny v kuse, pak následuje krátká přestávka.

Víceleté gymnázium?

V určitém věku dítěte rodina stojí před rozhodnutím, zda zkusit přijímačky na víceleté, případně klasické gymnázium. Pochopitelně ne pro každé dítě je toto studium vhodné.

„Pokud o gymnáziu skutečně uvažuje dítě, zeptejme se ho proč. Pokud je důvodem lačnost po informacích a chce se učit, není co řešit. Pokud má studijní ambice spíše rodič, mě by se ohlížet na to, zda je má také žák,“ dodává Mgr. Bc. Fojtíková.

Zdroj článku: U lékaře.cz

Reklama