Psala jsem vám o svém rozhodnutí – že jdu do zdravého jídelníčku a pěkně rozhýbu své líné tělo… mohly jste si číst i o významu snídaně a o tom, jak snídá naše redakce. Jak to se mnou teď vypadá? Myslím, že se statečně držím. Musím se pochválit, že jsem aktuálně změnila tyto věci:
- Pravidelně snídám zdravou snídani (buď cereální chleba nebo cereální sušenky - nejraději naše oblíbené Bébéčka bez náplně, bílý jogurt, občas ovoce a čaj),
nosím si do práce svačinky a snažím se jíst méně, ale víckrát za den (avokádo, mrkev, chřest v nálevu, cereální sušenky, cereální chleba se šunkou, banán, pomeranč, prostě na co zrovna mám chuť),- nepřežírám se (nebudu psát přejídám, protože přežírám se je výstižnější, to opravdu umím),
- začala jsem jíst častěji zeleninu,
- snažím se víc pít (to je můj problém, často necítím žízeň a nemám tedy k pití důvod. Někdy mi stačí vypít kolem 0,5 l–1 l za den a jsem spokojená – ale při tom je to velmi málo),
-
spohybem jsem na tom dobře, minulý týden jsem byla na horách, takže každý den lyže a obden plavání a relax v hotelovém bazénu. Jen tento týden cvičení nestíhám, jezdila jsem každý den do nemocnice za synem, operovali mu v sobotu hned po návratu z hor slepé střevo. Takže jsem byla každý den 2x v nemocnici, aby mu nebylo smutno. Je jasné, že z tohoto důvodu šlo cvičení stranou. Byla jsem v nemocnici každý den do devíti do večera, než šel spát, takže jít pak cvičit už bych nestihla. Teď už je doma, takže budu chodit večer, až bude zbytek rodiny doma a já budu moci odejít do blízké posilovny. Četla jsem na idnes.cz zajímavý článek o cvičení na trampolínách – jumping, určitě ho vyzkouším – mé fitko ho nabízí.
nosím si do práce svačinky a snažím se jíst méně, ale víckrát za den (avokádo, mrkev, chřest v nálevu, cereální sušenky, cereální chleba se šunkou, banán, pomeranč, prostě na co zrovna mám chuť),
Musím se přiznat, že s jídlem na horách byla trochu potíž, snídaně byla v pohodě – v bufetové nabídce bylo spousta ovoce, celozrnného pečiva a jogurty, ale následné stravování na sjezdovce v restauracích bylo spíš více než méně kalorické… Ale zase na druhou stranu, pohybu bylo více než dost, tak se to nějak vyrovnalo. :)
Jak jste na tom s novoročním předsevzetím vy? Ještě se držíte? Nebo už vás opustil elán a vůle? Já se tedy zatím držím!!! V příštím článku rozeberu svačinky a energii na dopoledne.
Nový komentář
Komentáře
Dante Alighieri — #2 Ale když si na to žaludek zvykne ,tak se pravidelně přihlásí sám a to stačí jen mít trpělivost a výdrž ....já jím pět krát za den už dlouhé roky.Ale to je asi tím že jsem nemocná a po každém pichnutí insulínu se musím najíst no váhu mám pořád stejnou.....
Klára Křížová — #9
Klarko, to je tak se vsim, at delas, co delas, nejkrasnejsi na pohybu je sprcha po nem.
Drzim palce, jsi sikulkaaaaaaaaaaaaaaa.
Eva_Fl — #1 Cau, já jsem se včera k tomuhle článku nedostala. Já myslím, že jsem trochu zhubla, tak asi 2 kila. Jsou mi volnější kalhoty a i ten špek, co mi přes ně přetéká když si sednu, se zdá menší. nejde mi ale v první řadě o hubnutí, potřebovala jsem se dokopat k tomu, abych se sebou něco dělala a jedna zdravěji. Což se celkem daří.
Včera večer jsem byla na spinningu, miluju ten pocit pak po cvičení... ( jen se k němu musím donutit 
)
Eva_Fl — #7 Ježíšikriste!!!!
To není možný
Já! Já napíšu takovouhle kokotinu
Suzanne — #5 kinu muzes klido rikat i biograf.
Také se chystám na hory, těším se nejen na lyžování, ale i na to, že se právě na horách může člověk pořádně nadlábnout a nemít výčitky svědomí
Jinak se musím hlídat, takže jím samou zeleninu, ryby, libové maso, celozrnné cereálie, celozrnné pečivo apod. Kdybys se nehlídala, tak je ze mě asi pěkná koule
Audrey — #4 Dante Alighieri — #2 Já zase při pravidelném stravování kinu. Člověk musí najít, co vyhovuje přímo jemu.
Dante Alighieri — #2 Fakt? Já myslela, že se to pravidelné jídlo přeceňuje. Tak to zkusím :).
Já běháním do nemocnice zhubla
na něco to dobré je:)
Ale jinak se svého jakž takž držím, nedělá mi to potíže.
Taky bych chtěla žít zdravě. Mít dost bílkovin a nepřehánět to se sacharidy a tuky. Ale vždycky, když jsem se snažila jíst každé 2,5 hodiny, představovalo to pro mě neuvěřitelné omezení a skončila jsem po pár dnech. Musela jsem hodně plánovat a někdy to ani nešlo - když jsem třeba šla ke tchýni na večeři, tak jí těžko budu říkat "promiňte, ale já se najím až za hodinu" a pak na ně koukat, jak si rodinka mlaská beze mě. Taky se nešlo najíst třeba uprostřed přednášky nebo si naservírovat oběd v dálkovém autobuse.
Člověk by prostě pořád musel čumět na hodiny a dávat pozor, aby určitě měl možnost se ve správný čas dostat k jídlu. Připadala jsem si jako štvanec, oběť stravování. Je těžké se stravovat normálně (pravidelně).
Ale zato jsem po 3 dnech tohoto pravidelného stravování měla o 4 cm útlejší pas. Zmizí nafouknutí.
A hubnes, Klarko? Asi jo, ze jo.... Malymu preju rychly uzdraveni! A ty hory jsou prekrasny...