Počet lidí v transgender a nonbinární komunitě u nás stále roste. Pro rodiče to znamená, že musí řešit novou rovinu dospívání svých dětí. Znepokojující je na celé věci fakt, že rodiče mohou svým rozhodnutím poškodit psychiku dětí na celý život. Výzkumy prokazují, že pokud bude okolí ke změně pohlaví dítěte odmítavé, může významně zvýšit riziko sebevraždy. Jenže jak poznat, že se nejedná o snahu zapadnout a být cool od seriózní tématiky?

Foto: Shutterstock

Mohlo by vás zajímat: Téměř oscarová herečka Ellen Page oznámila, že je transgender a přijímá jméno Elliot

Podle psychologů by rodiče měli své děti pozorovat a naslouchat jim. Velkou pozornost by měli věnovat různým podnětům, které přetrvávají a brát je vážně. Pokud tedy dítě od útlého věku naznačuje, že se ve svém těle necítí komfortně a dává to najevo například výběrem přátel, koníčků, oblečení, hraček, nejhorší, co můžete udělat je přesvědčovat ho, aby se oblékalo jinak a celkově ho nutit, aby se chovalo jako někdo, kdo není.

Problematické ale je, když celé dětství dítě prožije bez sebemenších známek a znaky začne projevovat až od nástupu puberty.

I když je příklad s nespokojeností svého pohlaví od útlého dětství běžný, leckdy k diskomfortu dochází až právě s nástupem puberty, kdy se dětem mění hladiny hormonů v těle. Protože neexistuje žádný test, který by odhalil, jestli vaše je nebo není ve správném těle, nezbývá mu spíše věřit, než jeho postoj odmítat. Operace je možná až od 18 let věku a věřte, že cesta od první pilulky testosteronu až po zákrok, kdy bude pohlaví změněno, je dlouhá. Do té doby má dítě možnost o svém pohlaví přemýšlet, na internetu existuje soustu videí a článků, kde jsou operace popsány a samozřejmě jde o jeden z nejtěžších chirurgických zákroků vůbec. S dlouhou rekonvalescencí plnou bolesti a většinou i komplikaci. Každý, kdo chce změnou pohlaví opravdu projít, s touto bolestí počítá a stojí mu za ní. Stávají se ale i případy, kdy si člověk před 18 rokem života operaci nakonec rozmyslí, což ale neznamená, že by se ve všech případech chtěl vrátit do svého těla. Někteří prožijí celý život jako osoby nonbinární, tedy ti, kteří nechtějí být identifikovaní ani jako muž ani jako žena.

Mohlo by vás zajímat: Odklad první třídy ano či ne? Odborníci před ním varují

Od roku 2012 do dubna 2019 zažádalo v Česku o změnu pohlaví z mužského na ženské 313 lidí a z ženského na mužské 476 lidí.

Psycholožka Diane Ehrensaft se podílela společně s médiem Vox na odpovědích pro rodiče, kteří chtěli vědět, kdy je potřeba zpozornět:

  • Pokud dítě v útlém věku říká věty typu:
    „Mohu se vrátit zpátky do svého bříška a vylézt jako kluk/holka?“
    „Můžu si tohle odříznout? Můžu si ho nechat vyrůst?“
  • U oblečení může jít často také jen o chuť vyzkoušet něco jiného, ale věc se mění v okamžiku, kdy si chlapec chce nejen vyzkoušet sestřiny princeznovské šaty, ale také se stát princeznou a vyžaduje, aby se mu říkalo v ženském rodě. V tu chvíli jde o seriózní věc.
  • V pubertě často děti, které se necítí ve svém těle komfortně, upadají do depresí a může dojít i k sebepoškozování. Jsou i případy, kdy se děti snaží vyhovět společnosti, která jejich stanovisko nepřijímá, a tak se snaží napodobovat například dívky/chlapce ve svém věku a pohlaví, aby zapadly. To se ale v případě diskomfortu stejně nedaří, a tak propadají ještě do větších pocitů depresí a deziluze.

Co vám v dnešní době naopak o problematice nic neřekne, je typ hraček, se kterými si vaše dítě hraje. Doby, kdy si dívky hrály výhradně s panenkami a chlapci se stavebnicemi, jsou dávno pryč. Jde o celkovou proměnu nálady společnosti, o to, že dívky samy vidí, emancipaci svých maminek, které dávno nejdou jen matky na plný úvazek.

Co dělat, kdy si myslím, že je moje dítě transgender?

Nejprve budete muset absolvovat vyšetření u pediatra. Proces tranzice je náročný, a ne každý pediatr u nás s ním má mnoho zkušeností, někteří dokonce žádnou. Proto je potřeba najít přes doporučení takového člověka, který bude zkušený. Zeptat se můžete třeba lidí v neziskové organizaci Transparent. Následovat ale bude řada individuálních opakovaných tělesných a psychických vyšetření (např.: pohovor, endokrinologické vyšetření, psychologické testy) s cílem upevnění diagnózy. Pacientovi budou poté podle stanovené diagnózy podávány hormony a může využívat genderově neutrální jméno. Přání dítěte (ale i dospělého) musí přetrvávat minimálně dva roky a nesmí být příznakem žádné duševní poruchy.

Reklama