Japina si zavzpomínala na babičku. A to tak vtipně, že se smíchy potrháte. Já to úplně vidím před očima. Moc a moc děkujeme.
Babička
Má babička zemřela před devíti lety právě na dušičky, bylo jí devadesát let. Vůbec byl ten rok 2000 pro naši rodinu dost smolný. Je to ona, kdo mi nejvíce chybí a na koho také nejvíce vzpomínám. Vím, všechny babičky jsou hodné, ale ta naše, ta byla… prostě nejzlatější. Byla to taková ta babičkovská babička z vesnice (v šátku, zástěře, zašívaných punčochách) a s věčným úsměvem. Taková, co vám celé léto peče k obědu vaše oblíbené palačinky s borůvkami a na večeři zase bramboráky, taková, které nevadí, když si ráno do postele dotáhnete kotě, taková, co má ruce rozpraskané od práce, ale stejně je její pohlazení hebké jako srst králíčka.
Křivého slova by nikdy proti nikomu neřekla, a tak mě dost překvapilo, když jsem jednou na kole přijížděla k jejímu domku a slyším nadávky: „Břidoky jedny břidké! Svině jedny svinské! Čertisko aby vás odneslo! …“
Kdybych měla hádat, komu ta slova patří, asi bych tipovala její dva psy, protože oba byli náramně mlsná a zároveň vynalézavá stvoření, a tak často ukořistili, co jim zrovna určené nebylo. Ale ani v těchto případech je babi nečastovala nadávkami takového kalibru, to by museli provést jinačí lotrovinu. Až když jsem opřela kolo o třešeň a nahlídla do dvorku, bylo vše jasné.
Babička stála uprostřed, mezi dvěma židlemi položený veliký dřevěný kříž, který umývala, a u toho si bědovala: „Pánbíčku, tak tě ty mušiska zesroly! Břidoky jedny!“
Ten kříž je dědictvím v naší rodině už bůhví jak dlouho, ale díky své velikosti pro něj nebylo jiné místo (úložiště) než na skříních v babiččině ložnici. A jak tam jen ležel, sedal na něj prach a mouchy. A ta neukázněná okřídlená stvoření při těch svých sedáncích taky naneštěstí …
Japina
Tenhle úžasný příběh je jako z filmu. Zdeněk Troška by si s ním určitě věděl rady, i když se, podle nářečí, neodehrál v jižních Čechách.
SOUTĚŽ POKRAČUJE!!!
Poslední tři hodinky máte na to, abyste vyhráli jednu ze tří cen dušičkové soutěže na téma Na co dnes vzpomínám. Zaktivujte svou fantazii, zavřete oči, představte si rozsvícený hřbitov, pohřeb nebo dnešní večer a myšlenky nechte jen tak plynout. Uvidíte, že vás nezklamou a vy možná vyhrajete jednu z cen. Čekáme na vaše příspěvky na adrese:
Nový komentář
Komentáře
Hezké, a díky tomu, že jsem nevěděla, co jsou břidoky :-) mi nadpis nevadil :-)
Krásné čtení a tu babičku - tu ti teda závidím!
Japina — #8
pobavila jsem se.
Díky, všem.
enka1 — #4
Babi byla taky klasik, už jsem tady na ni jednou vzpomínala. //zena-in.cz/clanek/dala-mu-jmeno-cyprys/kategorie/spolecnost
Moc pekny.
ToraToraTora — #5 A jo!
Radka27 — #1 Neboj, na nás,co ani matně netušíme, co to břídoky jsou, čekala pointa pěkně na konci
Měla jsem podobnou babičku. Ty její hlášky budem muset s příbuzenstvem sepsat. Jedna za všechny:
Babky seděly u kovárny a probíraly život v obci.V jejich blízkosti zastavil soused a jak sesedal z kola (slipy ještě nebyly) - bimbas ven z trenýrek. Toho si moje babička všimla,jako vždy první a povídá:"Hele ženský, nemá to voči a kouká to!"
Krásně "ponašimu"
Moc pěkné...
Radka27 — #1 Toť
Příběh super, jen vtipná pointa prozrazená hned v nadpise to ceue zesrola.