Dobrý den!
Jak jsem před chvilkou přečetla v diskuzi pod článkem „Moje nejhorší a nejlepší zkušenost s ženstvím", hodně žen vidí nevýhodu být ženou kvůli drobnostem jako je menstruace a „nepohodlná" možnost návštěvy WC v přírodě. Já naopak jsem ráda ženou a vím, že určité výhody, o kterých napíšu, bych asi neměla, pokud bych byla mužem.

Před mnoha lety, když jsem podávala přihlášku na VŠ, potkala jsem na chodbě školy muže, který byl moc ochotný mi se vším poradit. Odpověděl na moje dotazy a řekl, že se na něj můžu kdykoliv se obrátit. Ale přijímačky jsem složila na „výbornou" i bez jeho pomoci.
Později jsem se dozvěděla, že je to svobodný pan profesor, který má pověst Dona Juana. Občas jsme se potkali před budovou školy nebo na chodbě, párkrát mi nabízel zajít s ním do divadla nebo na skleničku, ale já vždy jen s úsměvem odpověděla, že třeba příště. Na tuto odpověď  jsem jednou obdržela poznámku, že on umí čekat. Pět let (doba studia) je dlouhá doba.
Ve třetím ročníku mě pan profesor začal učit, a bylo mi to docela nepříjemné. Snažila jsem se nechodit na jeho přednášky, ale to také nebylo řešení, a pan profesor schválně před ostatními poukazoval na vztah mezi námi, který vlastně ve skutečnosti neexistoval. A tak jsem se rozhodla, že „jak on se mnou, tak já s ním". Před zkouškou jsem na něj počkala na chodbě a strčila mu do ruky papírek, na kterém bylo: „Tady jsou otázky, na které Vám budu odpovídat u zkoušky". Pak jsem utekla.
Zkouška a všechny další mé zkoušky u pana profesora probíhaly v mé režii - dopadly vždy moc dobře a nevím, zda mi budete věřit nebo ne, ale mezi mnou a profesorem nikdy k ničemu nedošlo. Ani jsem s ním nikdy nešla na kafe.

Před měsícem jsem dostala dopis od jedné paní profesorky, která mi napsala, že pan profesor je stále svobodný, stárnoucí Don Juan a že takoví lidé se nemění.
Viksam
Milá Viksam,
až je mi ho skoro líto. Zase hučí do jiné studentky, která šikovně využije ženské zbraně...
Třeba se jednou chudák dočká, že s ním nějaká na to kafe půjde. 
Reklama