Nevím, kolik lidí se mnou bude souhlasit a kolik můj článek zavrhne a odsoudí. Ale nenávidím oslavy Silvestra.

Coby malé dítko, pamatuju si téměř jen to pozitivní. Mohla jsem být do půlnoci vzhůru!!! Stoly byly plné pochoutek a sešli jsme se celá rodina u babičky.

Když jsem byla o něco větší, dostal Silvestr první minusové body. Viděla jsem poprvé svého tatínka úplně namol opilého. A vůbec se mi to nelíbilo, protože to bylo opravdu poprvé. Pochopitelně poprvé, co jsem ho viděla já, ne poprvé, co byl opilý. :-)

V patnácti už jsem měla trochu rozum, a tak si docela dobře pamatuju, jak si celá rodina povídala o naší vzdálené tetičce, která o Silvestrovské noci smíchala nějaké prášky a blíže nespecifikované množství alkoholu. Dostala se do prudké hádky se vzdáleným strýčkem, svým mužem. A ten ji zamknul v ložnici.
Lehce zdrogovaná tetička tloukla na dveře seč jí síly stačily a vyhrožovala, že pokud ji strýček nepustí, skočí z okna. Strýček ji nepustil a tetička skočila.
Bylo to naštěstí jen první patro, ale tetička dopadla na chodník tak nešikovně, že měla rozdrcené obě paty a dodnes chodí velice špatně, a o holi.

V sedmnácti jsem strávila Silvestr poprvé mimo domov. Se svým přítelem (teď už manželem) jsme slavili s jeho a mými kamarády. Všechno probíhalo kupodivu docela dobře, jenže jsem si nějak nevšimnula, že můj přítel popíjí víc, než je zdrávo a půl hodiny před půlnocí už neustojí na nohou bez opory.
A když si všichni připíjeli a hodiny odbíjely půlnoc, moje životní láska zvracela za stromem. :-) Nejúžasnější z celé oslavy bylo, když jsem ho potom v patnácti stupňovém mrazu táhla tři kilometry po polní cestě domů. Teď se tomu jen směju, ale tehdy mi moc do smíchu nebylo.

Náš druhý Silvestr probíhal v podobném duchu. Slavili jsme u známých a miláček popíjel, popíjel a popíjel, až byl zase opilý jako to prasátko. :-) Nevím už koho tehdy napadlo, že se ještě před půlnocí půjdeme projít. Byl zase velký mráz a chodníky i cesty byly místy jako sklenička. A co čert nechtěl, na jednom takovém naleštěném místě uklouznul můj přítel.
Jak byl v tom oblouzněném stavu, nestihnul ani vytáhnout ruce z kapes nové kožené bundy, kterou ode mě dostal k Vánocům.
No a přistál krásně obličejem na zemi. Žádný příliš vážný úraz naštěstí neutrpěl, ale půlku obličeje měl sedřenou, tekla mu krev a nová bunda byla na několika místech poškrábaná.

Místo šampusu a ohňostroje jsme tak ošetřovali mého miláčka a čistili mu ránu.

Další rok už jsme zůstali raději doma, popíjeli jsme střídmě a slavili v klidu. Jen jeden rok jsme zkusili oslavu u známých, a ta se kupodivu docela povedla.

Letos se máme na co vymluvit. Nemůžeme vpadnout do víru silvestrovských oslav, protože musíme být doma s Josífkem... :-)

A proto neslavíme Silvestr. 

Jak slavíte příchod nového roku vy? Nebo jej vůbec neslavíte?    

           
Reklama