Do našeho dnešního tématu zapadá také článek, který jsme vydali už před časem. Pojďme si ho připomenout, protože určitě stojí za to. Pište nám na redakce@zena-in.cz také své vtipné nebo i smutné příběhy o nakupování, při kterých se vám stalo nějaké příkoří - obrala vás prodavačka, ukradli vám nákup, nakoupili jste omylem jiné zboží a podobně. Více o tématu i krásné ceně, kterou můžete vyhrát, se dočtete zde: Nakupovací trable
„Potřebuju nové kalhoty!“ Toto strohé oznámení můj drahý vyřkne většinou až v případě nejvyšší nouze. Co vše tomu předcházelo a co bude následovat, je už zažitý stereotyp, který si umí představit každá znás.
Fáze první: Při praní si všimnu, že látka v oblasti kolenou poněkud prořídla, a proto partnera decentně nasměruji do té nejlepší prodejny, kde si zaručeně vybere. Jenže on tuto výzvu hrdinsky ignoruje stejně jako všechny následující. Má přece mnoho důležitějších věcí na práci a přátelé na síti nebo v hospodě neradi čekají.
Fáze druhá: Díry, které se mezitím na kolenou objevily, si nechá u maminky zašít. Dokonce se kvůli tomu obětuje a vyslechne přednášku o své neschopnosti. Tváří se nadmíru spokojen. Nákup se na pár dní může odložit. Začínám sice víc naléhat, ale očividně ho nechává chladným i moje poslední ultimátum: „Ty kalhoty si do týdne koupíš, nebo to udělám sama!“
Fáze třetí: Džíny pomalu dospívají do stádia totálního rozkladu. Právě se utrhl i opasek, který to vše držel pohromadě, a já naposledy rázně opakuji svou výzvu. Zajímavé, jak si chlap dokáže spočítat, kdy je nejvýhodnější dát ženě za pravdu. „Miláčku, vždyť v tomhle přece nemůžu jít mezi lidi.“ (Jako bych mu už měsíc neříkala totéž.)
Fáze čtvrtá: Ještě než se vydám na cestu, mi můj drahý s velkým důrazem klade na srdce, abych mu hlavně koupila znovu stejné rifle, protože už si na ně zvykl.
Nakupování pánské módy je dokonalá relaxace. Nikde totiž nenarážím na hromady ženských, které kupují o tři čísla menší oblečení než já, a ještě ke všemu se do toho skutečně vejdou. Už jen ze zvyku musím nejprve odběhnout do sekce dámského prádla okouknout úžasné korzety a krajkové soupravy.
Zklamána z toho, že nemají mojí velikost, se vracím zpět do pánského oddělení. Vybráno mám hned. S velikostí si hlavu nelámu, mám to přece v oku. V nejhorším případě - na shledanou zítra. Za okamžik už mezi dveřmi oznamuji svůj velkolepý příchod. Žádnou děkovačku nečekám, pochválím se sama. Trefit velikost i vkus partnera je přece samozřejmost.
Fáze pátá: Odpočívám. Po takové práci si to přece můžu dovolit. Odněkud se vzdáleně ozývá: „Mám děravé boty.“ Dělám, že spím.
Jaké máte zkušenosti s nákupy pro přítele vy? Nakupuje stejně rád jako vy, nebo při tom naopak trpí?
Nový komentář
Komentáře
Edmund — #37 Odhaduji, že to není proto, že by novinek bylo málo. Ale když je u nového článku 3 - 6 reakcí, je to takové hloupé, a nedělá to dobrý dojem na inzerenty. Tak se vezme starý článek z archivu, tam už jsou nějaké reakce z minulosti, pár se jich během dne ještě přidá a hned je celkový dojem lepší.
Recyklace starých článků tady bude pravidlem?
hm, a já to mám už 2x... Jeden horší než druhý... Tyhle nechci, tohle snad nemyslíš vážně...
Tak počkám co si vyberou a jenom nosím větší menší apod...
Málo novinek dnes?
1)Nemám co nosit, jsem jak trhan ...
2)Jéžiši co mě zas taháš do toho obchodu, ty bys furt jen utrácela, ty kalhoty jsou ještě dobrý, nevím co furt máš
3)Co jsi mi to udělala s kalhotama? Na zadku praskly -- a následuje výlet do obchodu
4) Proč mi cpeš rifle 36? Já přece nejsu tak tlustej! Tyhle by byly dobrý ( Ale miláčku, to je 32, to ti bude malý ) No nic, společně s prodavačkou mu podáváme další 32 a ve vhodné chvíli mu podstrčíme ty mnou navrhované 36. No konečně! Ty jsou perfektní! Beru hned dvoje! Já i prodavačka na sebe mrkneme a on si teprve doma všiml že si koupil ty 36. Já si dám frťana a za rok tohle absolvujeme znovu.
Ale tuhle jsem doma objevila nové boty - pracovní polobotky ale trochu líp vypracované. Když mi přiznal, že to je vycházková pánská obuv za 2000, málem mě to porazilo. Trencle nosí asi tak XL, ale je schopný si sám koupit M-L - přece ví jak velké má mít.... Pak nadává že ho to škrtí a já krmím charitu. No co už s ním....
U běžných levějších věcí většinou nevím, že si něco koupil, u dražších mě bere sebou, aby mu prodavačky nepředvedly takové to - "ale to vám výborně sluší, to se teď tak nosí /rukávy delší než ruce apod.
Moje máma i moje tchyně svým manželům oblečení nakupují... U nás to naštěstí funguje úplně jinak, Jirka je schopen i ochoten svůj šatník obstarávat sám
Tak tohle přesně znám. Naštěstí k poslední fázi nedospěju, protože manžel odjakživa většinu oblečení nakupuje sám.
Nakupování oděvů je pro mě hrůzné už jen jako představa, natož když to musím realizovat.
Takže to taky odkládám, a neřeším. Zejména pak je otravná nutnost si ty hadry zkoušet. Na tom není nic nesvéprávného, když se člověku prostě nechce do nějaké činnosti, kterou nerad. 
Suzanne: //zena-in.cz/rubrika.asp?idc=37324&id=5
ToraToraTora: jak se (ne)sprchují muži?
Kde, kde???
Včera jsme se dozvěděli, jak se sprchují muži, dnes jak nakupují a zítra budeme chytřejší o způsob mužského použití toalety ne? nebylo by tam jiné téma na seríál?
Trička, mikiny a fusekle kupuju k svátku, narozeninám a pod. To jsem ráda, že mám pro něj dárek praktický a pak vždy nějakou drobnost. Boty si naštěstí dokáže koupit sám aniž bych ho musela honit do krámu.
já nakupování oblečení nesnáším je to pro mě nutné zlo.při obstarávání nových kousků do šatníku jsem to já kdo trpí, můj drahý si to naopak vychutnává.
Jasně, chlap se musí s představou, že je nutné kupovat oblečení, neprve pozvolna vyrovnat.
Ale nedokážu si představit, že bych muži kupovala něco jiného, než tričko (to jenom nějaké obyčejné), případně ponožky a prádlo. Vše ostatní si musí zkusit. Šly by samozřejmě nějaké jeans renomované značky - stejný model, stejná velikost (ale přišel by mi tak nějak nesvéprávný 
)
Nakupování s manželem je horor, teď si musel koupit nové rifle a byl ještě uražený na mě, že musí
Korunu tomu dal náš syn, který prohlásil, že s taťkem už nikdy nikam nejde. Manžel to vzal a jako odměna (nevím pro koho) bylo KFC
Můj drahý si samozřejmě umí nakoupit sám, má hodně oblečení a celkem slušný vkus, ovšem nevím, jak to dělá, ale vždycky si kalhoty přinese krátké.
Tak už mě raději bere s sebou. 
nenakupuje na sebe nikdy, mám ho v oku, co koupím, to mu je a tak jak léta běží postupně přizpůsobuje šatník mému vkusu, chtě nechtě, protože lepší, když mu to někdo koupí a dá na dosah do skříně, než by se on musel obtěžovat procházením obchodů, nedejbože několika, tak vezme zavděk i tím, co se líbí mě a nejsou to zrovna ty stejné rifle, na které si už zvykl
PS: Podle něj jsou ještě stále in bílé ponožky a mrkváče
Tak na to mám svůj fígl, začínající dírku (prošoupání atd) dotyčnou věc rozervu úplně a tvrdím, že se to stalo při praní..
Když překoná prvotní žal, jdeme nakupovat, přičemž samozřejmě chce sehnat to samé (neboť je zvyklý..)
Jinak nakupuje celkem rád, dokonce i vydrží když si chci něco koupit na sebe já
za to muj byvaly pritel, to bylo neco. Ten opravdu cekal, az se na nem dana vec rozpadla (nezalezelo na tom, ze jsou na kalhotach nevypratelne fleky od barvy a jinych lahudek a maji nekolikero der), pak rekl mamince, ze potrebuje nove kalhoty. O vikendu se jelo do nakupniho centra, kde mu koupila troje kalhoty a mela zase na nekolik let pokoj. Verte mi, ze v poslednim stadiu rozpadu kalhot jsem s nim odmitla kamkoli chodit a ukazovat se s nim venku, taky jsem mu zakazala k nam v tech kalhotach chodit k nam domu :) Nejvic me nastval, kdyz v nich prijel za mnou do mesta, kde jsem studovala. To jsem se v tom mhd snazila byt uplne neviditelna. Reknete si, ze jsem ho mela presvedcit, ale ani vyse popsane s nim absolutne nehlo, protoze "vzdyt jsou jeste dobry a kdyz mi je trochu spravis, budou se dat jeste nosit"... cela zhava.