A už tu máme zase ten nádherný čas. Dovolené, prázdniny, lenošení, koupání...
Možná patříte k těm rodičům, co chtějí dohnat všechno, co přes rok nestihli, a tak se chystají i k tomu, jak budou děti učit plavat. Ráda bych vám doporučila, abyste výuku plavání nechali na odbornících. Dejte si spíše závazek, že od září najdete pro dítě vhodný kurs plavání.
Pokud chcete pro dítě něco udělat, zahoďte ostych a hrajte si s ním ve vodě na lovce perel, polévejte se choboty jako sloni, skákejte jako žáby, choďte jako čápi... že se na vás budou dívat jako na blázna? Ne, dívat se budou, ale budou vám závidět, jak si umíte s dětmi hrát, budou stát a mít chuť to udělat také, ale ostych jim to nedovolí. Prostřednictvím těchto hříček se děti učí a prohlubují adaptaci na vodu, která je pro pozdější nácvik plaveckého pohybu nejdůležitější. Učte děti foukat do hladiny. Foukejte polévku, hrajte si na vřídla, bublejte jako auta. Pro plavání je důležité, aby dítě umělo vydechnout přes odpor vody, což často dělá problémy nejen dětem. Hodně jsme to zavedli teď u nás v Juklíku, kdy se rodiče s dětmi potápí, cákají, skáčou, a vidíme tam obrovský posun v dovednostech dětí (často i rodičů). Děti se bez problému potápí, bublají, skáčou, plácají do vody. A to je pro začátek to nejdůležitější.
Pokud zvažujete bezpečnost děti u vody, tak pro malé děti je určitě bezpečnější použít nafukovací kroužky (nejbezpečnější jsou Chereck kroužky), pro starší doporučuji nadlehčovací pás a destičku. Nafukovací kruhy bez dozoru rodičů jsou nebezpečné.
PaedDr. Jana Hochová, www.juklik.cz
Nový komentář
Komentáře
U nás se jezdilo na plavání ve 4 třídě- málem mě utopil plavčík. Pak jsem se bála a neuplavala jsem ani těch 12 metrů na želvičku...V 5 třídě dostala moje skupina jiného, tak jsem se konečně plavat naučila...Jsem teda mizernej plavec, ale neutopím se....
jak jsem se naučila plavat nevím, ale moje děti chodily na plavání od 3 let
Já se učila palvat jednoduše, ségra mě vzala na záda a skočila se mnou do bazénu a na hladinu se dostaň jak chceš. Plavat umím dobře i bez kurzů, dokonce zvládnu vytáhnout menšího topícího se člověka. Jediné co se bojím je skákat šipku, protože jsem kdysi skočila do malé hloubky a řachla se hlavou a nějak se nedokážu přinutit ani když vím, že mám pod sebou 4m vody.
Tak přesně tohle se mnou maminka dělala na koupališti:-) Plavat už jsem ve škole uměla, vody jsem se nebála. Plavčice s bidlem se mě naštěstí moc netýkala, ale jsem tomu jen ráda:-)
Dante Alighieri — #3 To ti věřím a vím, jak ti je. Dodnes se cítím u plaveckého bazénu jaksi nepatřičně a šipku jsem se naučila skákat v devatenácti, když už na mě nikdo nechtěl splývání a lovit puk s otevřenýma očima dva metry pod vodou
ToraToraTora — #2 A já se naučila plavat až ve 2.třídě na školním kurzu.
Ale kurz byl už ve školce a to pro mě bylo hotový utrpení. 
Nenáviděla jsem úterý a do dneška z toho mám noční můru.
jastura — #1 Naši nás naučili plavat postupným ufukováním kruhu a v první třídě jsme plavaly obě bez strachu z vody. Ovšem pak nastaly školní kurzy plavání a plavčice s bidlem:" Splýýýývat!" Bála jsem se plavčice i vody. Mamka mi pak na kurzy napsala omluvenku pro chronický zánět středouší aby nás nemusela rok co rok učit znovu plavat na rybníku
Naši na to měli jednoduchý a nenásilný způsob. Do vody se hodil kousek od kraje kruh, my jsme skákali poblíž kruhu a jakýmkoliv způsobem jsme se k němu dostávali. Postupně se vzdálenost prodlužovala, až jsme museli (klidně na pejska) dopavat ke kraji bazénu. Byla to hra a naučila nás, že když spadneme do vody, umíme se dostat ke kraji, bez toho, aby jsme začali stresovat. Kurz jsme k tomu určitě nepotřebovali.