Hodně maminek se trápí s tím, jak správně naučit dítě plavat. Oslovili jsme známou odbornici Janu Hochovou z baby klubu Juklík, aby nám poradila, jak na to.
Blíží se léto, a tak vás možná napadá, kde vzít informace, jak naučit to naše dítě plavat... A tak si vám dovoluji dát stručný návod, co s dětmi v létě u vody. Musím se přiznat, že mě vždycky jímá hrůza, když vidím, jak se rodiče snaží naučit děti prsa či jiný plavecký způsob. Dítě ještě neumí dýchat do vody, voda mu vadí, není na ni adaptované, ale již se učí tempa. Víte, jsem hrozně ráda, že už pominula doba, kdy u nás každý musel umět všechno a se vším si poradit. Už tu máme specialisty, a tak i výuku plaveckých způsobů nechte odborníkům.
Co tedy s dítětem u vody?
Nejdůležitější je adaptace na vodu
Co to znamená?
Naučit dítě se ve vodě pohybovat zcela přirozeně. Voda mu nebude vadit ani v nose, ani v očích, a když se napije, tak se s tím vyrovná.
Jak na to?
Hrajte si s dítětem třeba na zvířata. Skákejte jako žáby, lezte po čtyřech jako pejskové, máchejte křídly jako husy. A nebo si hrajte na slony. Ti se přece kropí choboty. K adaptaci patří i potopení hlavy. A tak se z nás mohou stát lovci perel, ponorky. Určitě znáte spadla lžička do kafíčka… Hrejte si s dítětem na zaháněnou stříkáním.
A co kruh a jiné nadlehčovací pomůcky?
T
A co dál?
Věnujte se základním plaveckým dovednostem. Pády, skoky, splývání, výdechy do vody, orientace ve vodě.
Proč učit dýchání?
Při plavání vydechujeme přes odpor. Je to hodně náročné, a to ne jenom pro dítě. Pro nácvik plavecké lokomoce je to nezbytné.
Jak to učit?
Nabereme do kyblíčku vodu a foukáme horkou polévku, dáme na vodu míčky a soutěžíme, kdo dřív míček dofouká na břeh. Vrčíme jako auta. Hrajeme si na sirény – hučíme do vody, na pumpy – střídavě jsme nad vodou a pod vodou, kde vydechujeme.
A co dál?
Rozvíjejte s dětmi pocit vody. Paci paci pacičky – tleskáme u hladiny, potom pod vodou. Meleme, meleme kávu… děti zanoří celou paži do vody a melou kávu. Bubnují do vody dlaněmi, pěstičkami, hranami ruky…
Jak zkoušet vztlak vody?
Zanoříme míček pod vodu a pustíme ho. Vezmeme destičku a stlačujeme ji pod vodu a zde provádíme různé pohyby.
Myslím, že pokud to všechno zvládnete, můžete být na sebe pyšní. Určitě je to mnohem více než nosit dítě nad vodou a učit ho tempa.
Více o plavání kojenců a batolat najdete na www.juklik.cz
Máte nějaké dotazy ohledně plavání dětí na Janu Hochovou? Napište nám je pod článek.
Nový komentář
Komentáře
mě učila plavat mamka,která se naučila " se neutopit" asi půl roku před tím. nebojím se hluboké vody,neplavu rychle,ale mám výdrž.v kurzech na základce nemohla plavčice pochopit,že tam prostě neskočím,to se bojím doteď...
Hlavně to chce často chodit k vodě nabo na bazén.
CHodila jsem z dcerou velice často,jen jsme se vyblbovaly,a v pěti letech začala krásně plavat prsa a přeplavala celý plavecký bazén bez pomůcek,lidi koukali!
Já děti učila plavat taky přirozeně - příkladem...
Naštěstí se vody od malička nebály, cákání a foukání do vody už zvládaly ve dvou letech ve vaně, pak doma v bazénu i potopit hlavu. Nejvíc se osvědčilo naučit je s potápěcími brýlemi a šnorchlem - chce to chvilku trpělivosti na suchu - aby se naučili dýchat a pak hurá do vody a splývat... nejlepší je to v moři, kde můžou něco vidět - syn to zvládal už ve 2,5 roce na dovolené (mohu prokázat fotkami) dcera o něco později tak ve 3,5. v moři plavali samostatně nebo jsme je vozili na zádech nebo tahali za ruce (já měla ploutve). pak se naučili plavat s ploutvema a pak i bez nich.
Brýle a šnorchl doporučuji všem!!!!! Obě děti přeplavaly samy (bez pomůcek) jezero (150m) v pěti letech.
Tenkrát se s tím moc nesr... ale když dneska vidíte u bazénu ty obalený děti nafukovacíma nesmyslama a čím víc tím líp, myslím, že snad bylo lepší plavání pod nátlakem
ToraToraTora — #5 jj ...ono děvče řvalo pomoc a já dole polykala andělíčky... :-))
Michaela Kudláčková — #4 A já odkud ty mimosmyslové schopnosti....a on nedostatek kyslíku při plaveckém výcviku
Ale ne, to bysme v tom lítali asi všichni. Dnešní doba je jiná. Dřív rodiče byli nepříčetní z přístupu cvičitelů k dětem. Dneska se pár rodičů ozve, že jejich dítěti je zima po hodině plavecké školy a šup...už nám vodu ohřáli o dva stupně
ToraToraTora — #3 Tak tohle mám taky. Jakou malou mě dali rodiče do plaveckého kurzu. Paní istruktorka mě poněkud zapoměla ve vodě, když vedla líbeznou konverzaci s jakýmsi pánem. Nemohla mě vidět, neb mi jiná holčička zrovna stála na hlavě, aby se sama neutopila. Děkuji, nechci.
Jana 01 — #2 Jj, má dcera plave ráda a já mám dodnes osypky při slově splývat. Naštěstí jsem měla rodiče, kteří pochopili, že tudy cesta nepovede a schutí vymýšleli diagnozy a důvody proč se nemohu zůčastnit.
ToraToraTora — #1 Jo, jo. Vzpomínám s nechutí na ty komunistické výcviky. Naházeli nás do vody, kde jsme nedosáhli na dno a kdo se nechtěl utopit, musel začít plavat. Komu to nešlo, tomu se "pomohlo" křikem. Tlustá učitelka nikdy nevstoupila do vody (možná snad ani neuměla plavat), ale vždy byla namačkaná v plavkách a pohled na ni byl otřesný. Někteří před plaváním strachy a nervozitou i zvraceli. Zato dnešní děti si to užívají. Mé dítě moc na plavání šikovné není, ale na školní plavání chodí s nadšením - je to pro ně hra a radost z pohybu ve vodě.
Se s tím moc nadělá. Nás nastrkala do vody během povinného školního výcviku almarózní plavčice s neuvěřitelně chlupatýma nohama a tělem vzhledu vzducholodě, šťouchala do nás jakousi tyčí a zmužnělým hlase, který vycházel z oknírené chlebárny řvala:" splývat"
Pak přišly prázdniny a rodiče nás naprosto normálně naučili plavat