Pololetní vysvědčení máme doma a za chvíli je tady čtvrtletí a s ním i třídní schůzky. Na nich se řeší nejrůznější nepříjemnosti a mimo jiné i reklamace známek. Nejčastější věta, kterou jako učitelka slýchám, zní: „Ale já ho doma zkoušel a všechno mi to řekl!“ Nicméně po upřesnění podrobností zjistíme, že dotyčné dítě umělo už doma na trojku a tedy dvojka ve škole je vlastně malým zázrakem… Co se tedy po dětech u tabule chce?

V ideálním případě by dítě na vyšším stupni základní školy a na střední škole mělo odpovídat následovně:

Výborně - student odpovídá souvisle a srozumitelně. Během výkladu je zřejmé, že chápe souvislosti hlavních pojmů a jeho výklad není třeba dále doplňovat, ani klást doplňující otázky.
Chvalitebně - student odpovídá souvisle a srozumitelně. Na doplňující otázky odpovídá přesně a chápe význam vykládaného učiva.
Dobře - student odpovídá srozumitelně, na doplňující otázky odpovídá přesně, nicméně jeho samostatný výklad není souvislý. Student zná základní pojmy a umí je uvést do souvislosti.
Dostatečně - student souvisle odpovídá na položené otázky a zná hlavní pojmy, chápe - byť i nepřesně - jejich význam
Nedostatečně - student neodpoví některé otázky nebo nechápe hlavní pojmy, nezná souvislosti vykládané látky.

Většina škol má klasifikační řád, ve kterém lze najít velmi podobné definice. Takže když si vezmeme učebnici, ptáme se na jednotlivé pojmy a dítě je umí popsat, odpovídá jeho ohodnocení stupni dobrý - tedy trojce. Na jedničku by muselo umět látku odvykládat bez dalších otázek. A tady bývá další kámen úrazu - to, že má dítě látku „odvykládat“ neznamená, že ji řekne doslova zpaměti, ale také to neznamená, že vynechá pár pojmů a pozmění pár definic. Je prostě nutné najít zlatou střední cestu a to pokud možno takovou, která dítěti usnadní samostatný vyklad u tabule.

pajda
Reklama