Hned od začátku je dobré mít na paměti pár věcí, které vám už jen samy o sobě přinesou úlevu.
5a9d15bd7b1d2obrazek.png

Nestyďte se

Léčba úzkosti částečně vyžaduje součinnost okolí. Předstírání, jak jsme silní nebo že máme jen blbej den, totiž plodí další úzkost. Aspoň mezi svými byste měli mít tu možnost chovat se přirozeně.

  • Partner by měl být srozuměn s tím, že potřebujete, aby měl s vašimi stavy trpělivost, a pokud máte děti, řekněte to i jim. Jednoduše povězte, že byste při své snaze o zvládání úzkostí ocenila jejich podporu, ať už to znamená „jen“ pochopení, nebo třeba i převzetí nějakých povinností. Možná jim bude dělat problém vás pochopit, ale buďte i vy s nimi trpělivá. Nezažili to a je třeba jim to pořádně vysvětlit.  
  • Přiznejte se klidně i v práci, jen ne způsobem: helejte se, mám poruchu. Řekněte třeba, že jste na sebe poslední dobou dost kašlala, stres vás dohnal a teď jste hodně psychicky vyčerpaná. Už jen tohle přiznání, byť trochu zaobalené, vám přinese nesmírnou úlevu. Dovolí vám odmontovat si z tváře masku a třeba si i přizpůsobit pracovní prostředí.

Zajistit si dokonalý okamžik je nemožné

Ptáte se sami sebe, kdy už budete mít konečně klid? Až se dozvíte výsledky synových přijímaček, až vyberete dovolenou, až se ujistíte u kolegyně, že se na vás nezlobí, až až až… Úzkostný člověk neustále čeká, až bude všechno vyřešeno. A jakmile si může jednu obavu odškrtnout, uleví se mu a je třeba půl dne šťastný. Ale pak zase něco! Řešení je: zvykejte si, že život nikdy nebude dokonalý a že není ve vašich silách to zajistit. Je ale ve vašich silách se tomu přizpůsobit. Přístupem, myšlenkami, chováním. Uvědomte si to a úzkost klesne.

Nenadávejte si, že máte úzkost – přijměte ji!

„Já jsem blbá, už zase na to myslím, musím okamžitě přestat,“ – je vám to povědomé? Zkuste se příště zastavit a prostě jen zkonstatovat: je tady úzkost, nic se neděje, je to jen stav. Nekopejte, nebraňte se, nevztekejte se na sebe. Zkuste malý trik, který je neuvěřitelně účinný. Řekněte si to nahlas. Mám úzkost. Těžko říct, čím to je, ale jako by se ten strašák v hlavě leknul, že o něm víte, a okamžitě se vám uleví. Je to i vědecky dokázáno.

Neděste se propadů

Ještě nikdo, kdo kdy bojoval s úzkostí, se k nějakému uspokojivému výsledku nedostal po rovné cestě. Všichni jsme na ní mnohokrát upadli. Pro úspěch věci musíte vědět, že pády jsou normální. Můžete si stokrát myslet, že to prostě nezvládnete a že jste zase podlehli úzkosti, místo abyste ji zpracovali – ale ani v té nejhorší chvíli nezapomeňte, že tenhle průběh léčby je naprosto fyziologický. Netlačte na sebe a počkejte, až tahle epizoda přejde. Pak teprve se vraťte na cestu. Nic se neděje, jdeme dál.

Počítejte s tím, že to bude na dlouho

Úzkostná porucha doslova okrádá o život, protože s ní nejde normálně žít. Každý den vypadá tak, že se buď zabýváte nějakou obavou, nebo jste po vyřešení jiné úplně vyčerpaní a na nic jiného nezbývá energie. Pro někoho, komu neustále mu víří hlavou spirála obav, je velmi těžké se zastavit a začít na věci nahlížet jinak. Stereotypy, které v úzkostech děláte, se vlastně i bojíte přestat dělat. Proto to vyžaduje ČAS, abyste si nové návyky dostatečně upevnili. Skvělou motivací je, že úzkost se opravdu dá úspěšně léčit. Prakticky všichni se vyléčí, jen nepolevovat!

Rozhodla jste se svoji úzkost přijmout? Jste na dobré cestě! Další tipy, jak úzkost monitorovat, jak ji zpracovávat a jak se z ní postupně dostat, se dozvíte v dalších článcích tohoto seriálu.

Čtěte také:

Uložit

Reklama