Foto: Shutterstock.com
Kdy s kapesným začínat?
Odborníci se shodují v tom, že čas začít s kapesným je zhruba v době, kdy jsou děti schopny počítat peníze. „Je to ve chvíli, kdy děti poznávají mince a bankovky a konečně pochopí, že dvě pětikoruny nejsou více než jedna desetikoruna. Přičemž se samozřejmě nabízí první školní den, kdy děti prožívají obří změnu,“ vysvětluje lektorka programu Rozumíme penězům Veronika Kalátová.
„Ve skutečnosti je ale jedno, kdy začnete. Jsou děti, které umí počítat peníze a chápou jejich hodnotu již před začátkem školy. Jsou děti, které zatím kapesné nedostávaly, protože v tom rodiče neviděli smysl, ale teď mají zájem vyzkoušet nový přístup a pomoci svým dětem stát se více finančně schopnými a zodpovědnými. Tedy nikdy není pozdě. A čím později začnete, tím to může být složitější,“ radí Veronika Kalátová.
Jak vysoké by kapesné mělo být?
Realita českých rodin je odlišná, taktéž i přístup, finanční rozpočet nebo návyky. „Zkuste se sami sebe zeptat: Co chcete, aby se vaše děti s penězi naučily? Standardy finanční gramotnosti nám jasně popisují, co se mají děti naučit na základní či střední škole. Mnoho rodičů by bylo překvapeno, kolik toho je a v jakém detailu,“ říká lektorka, podle které by se děti a mládež měly naučit několik základních věcí:
- nakupování (Dovedou číst cenovky? Umí bezpečně nakupovat na internetu? Vědí, jak věc reklamovat?)
- spoření (Zvládnou děti pravidelně odkládat peníze bokem?)
- rodinný rozpočet (Vědí děti, kolik stojí pomůcky do školy? Umí si platit jídelnu nebo výdaje za mobil? Část rodinného rozpočtu můžete dětem i svěřit. A když jsou starší, dát jim zodpovědnost za platby koníčků, sportů, školních výletů a jiných výdajů. Ano, k tomuto vzdělávání je nutné je naučit pracovat i plnohodnotně s jejich běžným účtem.)
Jak zdůrazňuje expertka na finanční gramotnost Veronika Kalátová, výše rozpočtu záleží hlavně na tom, co rodiče chtějí, aby děti s penězi dělalo a co platilo. „Chcete, aby si 3x týdně koupilo svačinu, když přebíhá ze školy na kroužek? Spočítejte, kolik bude potřebovat. Chcete, aby si dítě samo ušetřilo na hračku? Veďte dítě k tomu, aby si samo spořilo, nedělejte to za něj. Chcete, aby pochopilo, že život není zadarmo? Dejte mu jako povinnost hradit náklady, které byste stejně zaplatili. Dělejte to v době, kdy nad penězi na účtech máte kontrolu, což je do 15 let věku, u některých bank až do 18 let,“ radí Veronika Kalátová.
Za co by děti měly kapesné dostávat?
Odborníci na finanční gramotnost i psychologové se shodují v tom, že by se dětem neměly peníze dávat za domácí práce nebo za známky ve škole. „Dítě vyndá myčku nebo vynese koš – a dostane za to peníze, ale pak následně vidí, že když maminka nebo tatínek uvaří oběd nebo večeři, peníze za to nedostávají,“ říká Veronika Kalátová. Podobně ani nelze doporučit dávat peníze za dobré známky. „Opravdu chcete trestat své děti za to, že nejsou talentované například na matematiku?“ Navíc pak hrozí, že se dětem bude chtít do školy méně a méně, začnou se vymlouvat a školu si znechutí.
Kapesné není „za co“, ale „na co“.
Kapesné může být přirozeným prostředkem, jak učit děti zacházet s penězi rozumným způsobem. „Používá-li dítě peníze na věci, na kterých jste se nedomluvili, je třeba komunikovat, objasňovat a hledat kompromisy. Možná vaše děti budou mít jiné potřeby než vy. Vnímejte své děti jako partnery, otevřeně komunikujte o penězích, o vašich rodinných hodnotách a postojích. Buďte otevřeni jejich argumentaci a námitkám. Hledejte zlatou střední cestu. Dohoda má vždy vyšší váhu než rozkaz,“ říká Veronika Kalátová.
Foto: Shutterstock.com
Hotovost, nebo dětský účet?
Od určitého věku dává smysl založení bankovního účtu pro děti. Děti tak mají peníze uložené bezpečně v bance a přitom mají přehled o svých příjmech i výdajích. Zřízení účtu nabízí řada bank, a to většinou zdarma a on-line. „Banky je navíc zvýhodňují benefity, jako je vyšší úročení běžného nebo spořícího účtu, zvýhodněné výběry kartou z bankomatu apod,“ přibližuje Veronika Kalátová. Banky a spořitelny mají pro děti připraveny i různé vzdělávací on-line či videokurzy, kde je učí, jak se bezpečně chovat na internetu. Po 15. roku věku pak mohou často děti platit nebo třeba vybírat peníze pomocí oblíbených „chytrých“ hodinek. Účet dítěte je pod dohledem rodičů, kteří mohou nastavit výši limitů na výběry či placení debetní kartou, zároveň mu účet zamknout, zablokovat platby, kartu nebo autorizovat převody. Součástí dětských účtů bývají i spořící účty. „Odkládáním peněz na budoucí spotřebu se děti učí vytvářet rezervy na nepředvídatelné životní situace,“ vysvětluje Veronika Kalátová. „Doporučuji, aby děti odkládaly ze svého kapesného 10 % – 50 % na věci, po kterých touží.“
Zájem o dětské účty se každoročně zvyšuje
„Namísto dávání kapesného v hotovosti má dětský účet několik výhod,“ říká Artur Galstyan, manažer Moneta Money Bank. „Děti se učí finanční gramotnosti a zodpovědnému hospodaření s penězi od raného věku. Rozvíjí si tak dovednosti potřebné pro správu financí v dospělosti,“ popisuje Artur Galstyan.
„Kromě toho děti mají k dispozici přístup k moderním platebním metodám, jako jsou platební karty nebo mobilní bankovnictví.“ Bankovní účet také může být motivací pro spoření. „Děti si mohou odkládat část svých peněz na spořicí účet a sledovat, jak díky úrokům rostou jejich úspory. To podporuje dlouhodobé plánování a zodpovědný přístup k penězům,“ zdůrazňuje Artur Galstyan.
Zdroj:Tiskové materiály, Veronika Kalátová-lektorka Rozumíme penězům, Artur Galstyan-manažer Moneta Money Bank
Nový komentář
Komentáře
Tak už i já jsem dostávala kapesný. Za co jsme to utratili byla jen naše věc. Dokonce jsem měla dětskou vkladní knížku. Školní věci, svačiny, výlety,..na to nám rodiče dávali zvlášť. I moje děti dostávaly každý měsíc stejnou sumu.
To má Moneta Money Bank přibližně 30 let zpoždění, dětské účty měli už mí synové. Sice se tenkrát nedalo platit hodinkama ani mobilem, a nebylo běžné nakupování na internetu, ale to bude asi jediný rozdíl. Samozřejmě že jsem jim tam dala limit a kontrolovala jsem to. Ale byly to výhradně jejich peníze. Platby za školní jídelnu, a vůbec za všechny věci, které souvisí se školou, včetně výletů, to přece nespadá do kapesného, a to dítě to samo ani nemůže ovlivnit nebo rozhodnout, že si například exkurzi se školou nezaplatí a prožere to v bonbonech.
To bych potomka taky pěkně hnala. 
Platby za mobil si tedy mládenci platili sami, ale to už jim bylo víc než 15 let, na ty mobily si museli napřed vydělat na brigádě, a pak si platit jejich provoz. To nebyla nezbytnost, kterou by museli mít. Zatímco školní akce, sport a koníčky, to jsem platila já, mimo jejich kapesné, ačkoli samozřejmě synci věděli, kolik co stojí, kdy a kam se to platí a že musí mít přehled, zda to je zaplacené, nebo ještě ne.
Dětem jsem dávala penízku do ruky už od dvou-tří let. Nepravidelně a v nestejné výši 5-50,- Kč a pouze při velkých nákupech. Pomáhala jsem jim rozpoznat, jakou hodnotu mají v ruce a co si za ni (ne)pořídí. Věděly, že jim na nic dražšího nepřidám a taky, že jim nezakážu si koupit cokoli, na co mají. Když si vyhlídly něco dražšího, mohly si penízku schovat na další nákup. Od první třídy mají kapesné a musí jim zbýt i na takové školní akce typu divadlo, exkurze, atp. Nikdy s tím neměly problém. Utrácí za blbosti, to samozřejmě, ale mají to velmi dobře spočítané, tak jim do toho nemluvím, jsou to jejich peníze. Když si potřebují přivydělat, mají možnost. Vtipné jsou momenty z nákupů dnes, kdy chci dát do košíku jejich oblíbenou potravinu a jen slyším, mami to ne, to je hrozně drahýýýý, my to nepotřebujeme!!! :D