Přiznám se, že mě život obdařil vcelku kačením žaludkem a chutí pozřít cokoliv, co pozřít jde, takže nevím o ničem, co bych vyloženě nemohla sníst. Ovšem můj muž a můj syn jsou oba silnější pohlaví, a tak jim některá jídla prostě nedělají dobře na žaludek... v první řadě to je špenát, ten jedí pořád ještě s velkými problémy. To ale není až tak podstatné, protože poté, co moje máti v rámci rozšiřování svých kulinářských obzorů zasadila záhon mangoldu a my ho povinně jedli tři měsíce každý večer, se bez špenátu obejdu také. Bez čeho se ale neobejdu je čočka na kyselo. Rok jsem se ji pokoušela prosadit v jídelníčku naší rodiny bezúspěšně. Prostě čočka je hrozná, hnusná a nejedlá. Po roce jsem ale dostala nápad, jak čočku do mých dvou drahých mužských přece jen nacpat, a dneska už není problém.

Recept ráda zveřejním: pro tři lidi připravíme 1 a půl porce čočky nakyselo. Poté vezmeme tři párky, rozpůlíme a opečeme. Usmažíme tři volská oka, rozškvaříme tři plátky slaniny, nakrájené „do hřebínku" - tedy s naříznoutou kůží. Cibuli rozdělíme na kolečka a ta osmažíme. Nasekáme čtyři velké kyselé okurky. Na talíře dáme přiměřenou dávku čočky a velmi pečlivě ji zakryjeme oblohou. Tam, kde čočka přece jen prosvítá, posypeme otvory kyselou okurkou. Podáváme s tmavým chlebem.

Pokud jste tak statečné jako já, můžete postupně, po dvou až třech podáváních podle základního receptu, začít přidávat čočky a ubírat oblohy, ale opatrně! Dokud si nejsme jistí, že vybrané exempláře dokáží pozřít čočku bez psychické újmy, stále zakrýváme podklad porce nasekanou okurkou.

Ovšem recept na čočku je nic proti tomu, jak se maskovalo opravdu hnusné jídlo na táboře.

Během jarních prázdnin byly dětičky ubytovné v tělocvične jisté základní školy a vařilo se ve školní pidikuchyni,  která normálně sloužila jako výdejna a kde byl sporák na plynovou bombu. Ta ovšem během týdne docházela a docházela, až předposlední den, kdy měla být nudlová polévka a koprovka s vajíčky a brambory, vypověděla službu docela. Samozřejmě že prskla, škytla a odmítla vydávat jakýkoliv plyn až ve chvíli, kdy brambory byly napůl uvařené, vajíčka byla úplně uvařená a v plynárně zavřeno. Protože hlavní vedoucí byl šikula, dokázal bobmu nějak ukecat, aby poskytla aspoň malý plamínek, který sice stačil na prohřívání polévky, ale už ne na dovaření celého oběda, takže se brambory přidaly do polévky, ve které už byly nudle, a celé se to vařilo dalších 20 minut, aby byly všechny ingredience poživatelné. Přesněji - brambory změkly, ale nudle se rozvařily na kaši... ovšem kuchařka nezaváhala. Podařilo se jí sehnat balíček modré potravinářské barvy a tou obarvila kašovitou příšernost v kotli na šmoulí modř. A vajíčka? Žloutky se rozmačkaly do polívkokaše a bílky nakrájely na kolečka. Každé dítě dostalo do polévky pár plátků „šmoulích čepiček". K obrovskému údivu dospělých celý kotel polévky zmizel a někteří si dokonce přišli pro nášup... i jkdyž můžu potvrdit, že to bylo opravdu hnusné - jak vzhledem, tak chutí.

Pajda

Děkujeme za krásný příspěvek :).

My jsme tedy potravinářským barvivem spíš lidi děsili - oblíbené byly zelené špagety - s kečupem to vypadalo prostě dokonale :).

redakce@zena-in.cz

Reklama