Poslední týdny probíhají ve znamení dnešního významného výročí sametové revoluce. Konají se besedy, výstavy, připomínkové akce. Téma 17. listopadu 1989 se přímo i nepřímo objevuje v řadě filmů a publikací. A my se samozřejmě průběžně ptali veřejně známých osobností, jak na tu dobu vzpomínají.
Klára Issová ve filmu Pražské orgie
S půvabnou herečkou Klárou Issovou (ročník 1979) jsme na dny kolem sametové revoluce vzpomínaly po projekci filmu Pražské orgie. Ten velmi sugestivně zobrazuje situaci a atmosféru sedmdesátých let socialistického Československa: „Mně bylo v roce 1989 deset let. Můj nejstarší bratr tehdy přespával ve škole, takže jsem věděla, že se něco děje, cítila jsem tu atmosféru... Ale vůbec jsem nevěděla, o co jde. To jsem pochopila až v době dospívání - ze školy i samostudiem. Také prostřednictvím filmů si člověk, jenž tu dobu nezažil, může celkem dobře přiblížit, jak to vypadalo před sametovou revolucí... Film může dát přes plátno sugestivní prožitek, vyobrazit tu dobu, dát prostor položit si otázku, jak by se třeba on sám v podobné situaci zachoval. To samozřejmě nemůžeme nikdy na sto procent vědět, jak by to bylo ve skutečnosti, když se v té situaci neocitli. Proto by člověk neměl ostatní soudit, ale může se z toho poznání situace poučit. V tom vidím obrovský přínos knížek a filmů, které nám historii ukazují pomocí příběhů.“

Michal Petrov: Jeans Story

Michal Petrov (ročník 1965), autor úspěšného televizního cyklu Retro a stejnojmenného knižní trilogie, jež se letos rozrostla o bonusový kousek Jeans Story, už koncem osmdesátých let vedl dospělácký život: „Listopad 89 jsem strávil euforicky. Nejen z toho důvodu, který je zřejmý. Ráno jsme totiž dostali s mou partnerkou byt, takže i když jsme si večer prošli pendrekovou uličkou v Mikulandské, pořád měl ten den dobré skóre. Nedlouho před tím jsme se vrátili z Berlína, kde jsme se dostali bez výjezdní doložky už i do toho Západního, takže jsme neměli pochybnosti o tom, že i v Československu musí kostka domina padnout. Bydlel jsem tenkrát jako končící vysokoškolák ještě s rodiči na proseckém sídlišti, a tak jsem v těch dnech pořád objížděl fabriky v devátém pražském obvodu a lepil s kamarády u jejich bran a blízkých zastávek plakáty, které jsme doma sami malovali. Bylo to trochu Sisyfovské dílo, protože nám je přes noc vždycky někdo strhnul. No, a pak jsme dostali do ruky dekret na byt a klíče a vrhli jsme se v novém domově na tapety.“

Jan Cina ve filmu Národní třída

Herec Jan Cina (ročník 1988), kterého známe například z pohádky Čertí brko, aktuálního filmu Národní třída nebo díky úspěšnému seriálu Dáma a Král, představuje na závěr zástupce generace, která si rok 1989 vůbec nepamatuje. Buď byli tak malí, že historické události vůbec nevnímali nebo ještě nebyli na světě. Sympatický herec je ten první případ: „Rok 89 byl u mého nynějšího pohledu obdivuhodný, velká změna k lepšímu. Osobně si listopadové události z dostupných materiálů celkem umím představit. Co je pro mě ovšem nepředstavitelné, je rok 1968, který zažili moji rodiče. Děsí mne to. Co se týká výročí sametové revoluce, myslím, že teď zažíváme opět zvláštní atmosféru. Cítím touhu po změně a rozhodně to není jen pražská záležitost, jak se někde píše. Věřím, že jsme na cestě pozitivním směrem." 

Tip pro dnešní den:

Netradiční oslava 17. listopadu proběhne v Praze, kde to vše začalo: Díky, že můžem připomene
30 let svobody prostřednictvím velké pouliční slavnosti Korzo Národní.

Přečtěte si také: 

Reklama