Žena je bezesporu „nositelkou“ budoucího života. Tato důležitá okolnost ji však může značně znevýhodňovat např. v pracovním procesu, proto je výsadou vyspělé společnosti, že chrání jak ženy těhotné, tak i matky pečující o malé děti. Podívejme se na ochranu těchto žen očima zákoníku práce a můžeme sami posoudit, zda je tato ochrana dostačující.

 

Vznik pracovního poměru

Samotný zákoník práce zakazuje v pracovně právních vztazích mimo jiné diskriminaci z důvodu věku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině.  Přesto se mnoho žen stále setkává s tím, že jsou při přijímání do pracovního poměru upřednostňovány ženy mladší, svobodné a bezdětné. Možností obrany proti takovému jednání je uvědomění Úřadu práce příslušného podle sídla zaměstnavatele. Tento úřad by pak měl u zaměstnavatele provést kontrolu dodržování pracovně právních předpisů, mezi které samozřejmě patří i zákaz diskriminace.

 

Převedení na jinou práci

Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost, převést na jinou práci

- těhotnou ženu

- ženu, která kojí

- ženu, která má dítě mladší 9 měsíců,

pokud tato žena vykonává práci, která jí je zakázána (např. z důvodu ohrožení těhotenství), nebo tato žena pracuje v noci a sama o převedení na jinou práci požádá.

Pokud žena po svém převedení dosahuje menšího výdělku, může využít možnosti vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství. 

 

Pracovní cesta

I zde platí pro zaměstnavatele omezení, kdy těhotnou ženu,  ženu pečující  o dítě  do věku  8 let a osamělou ženu pečující o dítě do 15 let může vyslat na pracovní cestu mimo své bydliště nebo pracoviště jen s jejím souhlasem.

 

Úprava pracovní doby

Požádá-li  žena pečující  o dítě  mladší 15 let nebo těhotná žena o kratší pracovní  dobu nebo o  jinou vhodnou úpravu pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět její žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Těhotné ženy a ženy pečující o dítě mladší než 1 rok nesmí pracovat přesčas.

 

Přestávky ke kojení

Matce, která kojí své dítě, je zaměstnavatel povinen poskytnout přestávky ke kojení, a to na dítě ve věku do 1 roku dvě půlhodinové přestávky a v dalších 3 měsících pak jednu půlhodinovou přestávka. Tyto přestávky se započítávají do pracovní doby, tzn. že i za tuto dobu ženě náleží mzda.

 

Zákaz výpovědi

O této otázce je ve společnosti dosti rozšířené povědomí. Je třeba si však uvědomit, že toto omezení platí pouze pro podání výpovědi ze zaměstnání. Netýká se tedy zrušení pracovního poměru ve zkušební době a také se netýká skončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou – tento pracovní poměr normálně skončí.

Co tedy vlastní zákaz výpovědi obnáší? V době těhotenství, mateřské dovolené nebo v době péče o dítě mladší než 3 roky nesmí zaměstnavatel dát ženě výpověď ze zaměstnání. Výjimkou je výpověď z důvodu, že se zaměstnavatel ruší nebo stěhuje.

 

Okamžité rozvázání pracovního poměru z důvodu porušení pracovní kázně

S těhotnou ženou nebo matkou pečující o dítě do 3 let nemůže zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr z důvodu porušení pracovní kázně. Může však s nimi z uvedeného důvodu rozvázat pracovní poměr výpovědí.

 

            Tolik k některým ustanovením zákoníku práce. Záměrně jsem opominula otázku mateřské a rodičovské dovolené, protože jsem se jí věnovala již ve svých minulých článcích. Pokud však máte nějaké dotazy i z této oblasti, napište je prosím, budou pro mě inspirací na témata dalších článků.

Reklama