U řady mužů probíhá jistý vývoj sexuálního chování. Od počátečního "proč je ten dole někdy malej a někdy velkej" to přechází na "sex můžu kdykoliv" až to končí u "sex můžu kdykoliv ... jen ne zrovna teď." Ne vždy se však jedná pouze o důsledky stárnutí.

 

Vzájemné sbližování muže a muže juniora probíhá již od raného věku, tuto etapu bych ale přeskočil a vrhnul bych se rovnou do jámy lvové, období kolem 14. roku věku. V tuto dobu má většina chlapců nutkání se sexuálně vyžívat co možná nejčastěji. Problém ale bývá v tom, že dost často není s kým. Někteří chlapci dokonce v tomto věku (či o něco později) pořádají hromadné závody jako „kdo dřív“ a nebo „kdo dál,“ nicméně to je jaksi spíš jen takové vybití si přebytečné energie a problém to nijak neřeší.

 

S rostoucím věkem ale přestává legrace a chlapec, nebo spíš už mladý muž, má nutkavou potřebu splnit svůj geneticky zadaný úkol. Řada sexuologů dokonce tvrdí, že pokud k pohlavnímu styku nedojde do 16. roku, tak to mladíkům způsobuje frustrace a může to vést k pozdějším problémům. No, pravda je, že i Maslow tvrdil, nejprve je třeba uspokojovat primární potřeby a pak teprve potřeby "vyšší." Převedeno do srozumitelné řeči, dokud muž neukojí svou chuť k sexu, není s ním řeč (a nebo se mu aspoň nemůže líbit obraz ;o)).

 

S rostoucím věkem se ale postupně většině mužům podaří "ulovit" nějakou tu ženu a pokud se nějaké ženě podaří také "ulovit" onoho muže, vzniká z toho dlouhodobý vztah. Ten s sebou ale začíná přinášet řadu dříve nepoznaných komplikací a nutnost dělat kompromisy. Míru komplikací přitom určuje typ nebo spíše "stadium" muže, ve kterém se v danou chvíli nachází. A jaká že stadia můžeme rozlišit?

 

  1. muž nevybouřený (homo erektus ;o)) - takový muž zpravidla od partnerky vyžaduje nejméně jeden pohlavní styk denně a pokud možno každý den v jiné poloze, za jiných okolností atd. Toto stadium pravda netrvá příliš dlouho, nicméně jsou muži, kterým vydrží i řadu let. Pokud mu to partnerka dopřeje, je ten nejspokojenější člověk na světě. Sex je pro něj únikem ze světa plného problémů, atd. Pokud partnerka odmítá tak častý sex, nastává jedna z následujících možností - nevěra, občasná svépomoc, dlouhodobá frustrace vedoucí postupně ke ztrátě zájmu o sex - a asi ve všech případech také rostoucí nespokojenost s partnerkou.
  2. muž dospělý (homo sapiens sapiens) - v tomto stadiu je muž se sexem i jeho četností spokojen. Nemiluje se se svou partnerkou tak často jako dříve, nicméně oběma sex vyhovuje a je pro ně příjemným zpestřením. Sem tam se stane, že muž nemá náladu na sex kvůli starostem v práci apod., ale pro žádného z partnerů to není nic tragického. Stadium dospělého muže trvá u těch šťastnějších řadu let, u těch méně šťastných řadu měsíců a jsou i případy, kdy nenastane nikdy.
  3. velice zajímavé stadium je stadium muže, co nemá rád sex (homo nonerektus) nebo, přesněji řečeno, mu sex téměř nic nedává a klidně se bez něj obejde. Toto stadium nastává buď v pokročilém věku (to je ten lepší případ) a nebo i kdykoliv předtím (to je ten horší případ). V tomto stadiu jsou většinou nespokojeni oba partneři – muž, protože ho partnerka pořád „otravuje“ sexem, a partnerka, protože cítí, že se jejímu milovanému sex nelíbí a protože četnost pohlavních styků prudce klesne (což jí většinou v daném věku nevyhovuje). Celý vztah pak navíc vyhrocuje to, že muž si občas vypomůže sám, a to i tehdy, když partnerce tvrdí, že o sex zájem nemá. Řada partnerek si tohle bere poměrně osobně, nicméně pro muže je to naprosto logické řešení, protože všechny hormonální procesy fungují dál a v okamžiku, kdy se vytvoří určité množství spermií, tak musí ven (buď se o to příroda přihlásí sama a nebo muže začnou poměrně nepříjemně bolet varlata, a to do té doby, než celý problém nevyřeší). Kdyby tuto situaci řešil sexem s partnerkou, byla by to jen spousta ztraceného času a navíc by mu to zkazilo celý den (skutečně i tak se dá sex brát).

 

Zkusme se ale zamyslet nad tím, jak se vlastně může mladý sexuchtivý chlapec proměnit v muže, který by se bez sexu nejraději obešel úplně. Příčin může být hned několik. Velice často postačí to, když ve stadiu homo erektus není jeho potřeba uspokojena tak, jak si představoval. Plně postačí, když bude mít delší dobu přítelkyni, která mu po sexuální stránce nevyhovuje, a poté, co se s ní rozejde  a  najde si druhou, která mu také nevyhovuje. Mezitím totiž zestárne, ztratí sexuální apetit a ve věku někde kolem 25 let už může ztratit zájem o sex úplně. Pak buď bude mít štěstí a narazí na další přítelkyni, která sex bude milovat a bude umět v něm zájem o sex probudit, a nebo štěstí mít nebude a sex svých snů z mládí třeba už nikdy nepozná, protože o to už ani nebude stát.

 

Další možnou příčinou bývají přílišné partnerčiny nároky a nebo „vynucený“ sex (ano, i ženy umí loudit). Pro muže totiž není nic horšího, než když je do sexu nucen, už jen proto, že v danou chvíli nelze dosáhnout erekce přirozenou cestou. V tu chvíli si totiž, jak jsme si řekli již minule, musí představovat něco, co povzbudí juniora v započaté práci, a to ne vždy vyjde. No a jakmile muž selže uprostřed aktu, je zle. I když mu partnerka tisíckrát řekne, že to nevadí, tak jemu to tedy rozhodně vadí, je to prostě silná rána pro jeho ego, ze které se vzpamatovává hodně dlouho, no a pokud mezitím dojde k dalšímu selhání, tak se situace ještě několikanásobně horší a nastává problém, kteří mnozí mohou dořešit jen s pomocí sexuologa. Ovšem i když neselže, tak není vyhráno. Dříve či později totiž nastane situace, kdy se muž uprostřed pohlavního styku dostane do pozice „nezávislého pozorovatele.“ V tu chvíli si uvědomí, že je v posteli vlastně jen v pozici multifunkčního vibrátoru, který má za úkol přivést roztouženou partnerku k orgasmu, a že mu to ale vůbec nic nedává. Jakmile přijde tento pocit, je už zle. V daném okamžiku se mu totiž neodcizí jen sex, ale začne se mu odcizovat i partnerka jako taková. Někteří pak i polibek a pohlazení vnímají spíše jako nepříjemnou povinnost, která vede k tomu, že pak mají na chvíli od partnerky pokoj.

 

Velice častá příčina ztráty zájmu o sex je také partnerská sexuální neshoda – pokud například váš partner preferuje anální sex a vám se tato varianta přímo hnusí, může to dopadnout tak, že si muž sem tam posteskne, že jiní muži mají takové partnerky, kterým anální sex nevadí a on ne. Úplně nejhorší variantou pak je, když jeho blízký kamarád má partnerku, která anální sex miluje, a nemá nic lepšího na práci, než mu obden vyprávět, jak si to spolu užívali. Výsledkem je pak buď nevěra a nebo stále hlouběji kořenící nespokojenost se sexem (a to i v případě, že se mu jinak sex líbí), která jen ubírá muži na chuti k dalšímu sexu. Podobná situace může nastat také v případě, že muž už je sice sexuálně vybouřený, ale jeho ideální četnost pohlavních styků měsíčně se silně neshoduje s tím, co by si představovala partnerka.

 

Kromě těchto příčin může samozřejmě existovat i řada dalších příčin, které jsou méně časté, ale stávají se. Například pokud partnerka přijde po rakovině prsu o jedno z prsou, bývá to i pro muže dost značný šok, který není lehké překonat. To samé se může stát i pokud partnerka nějak výrazně změní svůj vzhled, například po porodu (zmenší/zvětší se jí znatelně prsa) nebo ztloustne apod. Někdy bývají příčinou ztráty zájmu o sex i děti, zejména když chtějí spát x let po narození s rodiči v ložnici apod.

 

Článek určitě nepostihl všechny příčiny a některá mezistadia, nicméně jsem se snažil vybrat to nejpodstatnější. Abych předešel některým diskusím – ano, článek není zcela objektivní, ale není to také pouze můj pohled na věc (i když ta tři stadia jsem samozřejmě pojmenoval já ;o)). Informace vychází z názorů některých sexuologů popřípadě gynekologů a ze zkušeností mých a mých přátel (různého věku).

 

Jinak, pokud máte nějaké přání, o čem by měl být příští článek (klidně můžeme pokračovat i v tomto tématu), neváhejte jej napsat do diskuse. Ostatně, ty články píšu pro vás ;o)

 

 

 
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY