Moucha Evelína vypadala jako stovky jiných much: jeden sosák, dvě křídla, tři páry nohou a všude ji doprovázel typický bzukot. Jenže Evelína nechtěla být stejná jako její hmyzí kolegyně. „Stále shánět potravu a mít se na pozoru před pavoučími sítěmi, ptáky i zelenými ještěrkami? To tedy ne, děkuji pěkně“, otřásla se Evelína. Měla totiž jiné plány. Toužila po tom, aby se jí všichni báli, aby už jen stín její přítomnosti budil respekt a všichni se sklonili před její oslnivou osobností.
„Zapomeň na to, milá zlatá,“ promlouvala k ní její kamarádka vážka, když si sušila urousané nožky na květu pampelišky: „Kdo kdy viděl někoho, aby měl strach z malé mouchy? Nepříjemné, ano, to dovedete být, ale aby z vás šla hrůza? To ne. Vždyť se i říká slabý jako moucha…“ Evelína nesouhlasně zabzikala: „Co není, může být. Uvidíš, děsit se mě budou i lidé!“ „Když myslíš,“ vyhýbavě odvětila vážka, která se s ní nechtěla pouštět do pře.
Mušák Egon byl však důslednější, a kdykoliv se s Evelínou setkal, snažil se ji přesvědčit, aby od svých cílů odstoupila. „Evelínko,“ bzučel naléhavě, „mouchy mají přece na světě jiné poslání. Strach může jít z tygra, orla nebo rozzuřeného býka. Ale ne z mouchy či mušáka!“ „Aťsi! Z mouchy Evelíny všichni hrůzu mít budou!“ „A jak to chceš zařídit?“ zajímal se Egon. „Uvidíš,“ řekla trochu tajemně Evelína a odplula vzduchem s nenucenou grácií hmyzí královny. Muší mládenec si povzdechl, tohle dobře dopadnout nemohlo.
Evelína vzala svoji věc skutečně vážně. Začala trénovat údery a kopy z různých bojových umění, obstarala si černý plášť, černou masku a tmavý klobouk. Nyní vypadala přesně tak, jako fantómové z filmů, které se zatajeným dechem sledovala usazená na opěradle pohovky nebo na květovaných závěsech v lidských obývacích pokojích.
Aby byla ještě hrozivější, posadila svůj bzukot do nižších poloh. Znělo to nezvykle, skoro až komicky, ale Evelíně připadalo, že její hlas nabyl na důraznosti a je ostrý jak prásknutí bičem. Byla se sebou spokojená. Kdyby snad náhodou někdo nepadl na kolena hned při jejím spatření, musí tak dozajista učinit, až promluví. O tom byla skálopevně přesvědčena.
Ostatní mouchy si významně klepaly na čelo prvním párem končetin a byly zajedno v tom, že to Evelína v hlavě nemá v pořádku. Dokonce s nimi už nelítala ani na báječné kravince a koňské koblížky, což bylo pro většinu normálních much naprosto nepochopitelné.
Evelína si posměváčků ze svého okolí nic nedělala a vytrvale pracovala na uskutečnění svého snu. Když se jí po čase podařilo vystrašit několik malých mušek a berušek, které nikdy někoho tak postrojeného neviděly, stouplo jí řádně sebevědomí a cítila, že věci jdou správným směrem. „A co bych se tady zahazovala s beruškami. Půjdu a ovládnu lidi!“ rozhodla se jednou odpoledne, když se před ní opět v panice rozletělo hejno červených a žlutých beruščat. Moucha Evelína neměla daleko od slov k činům, a tak opravdu zamířila přímo k nejbližšímu lidskému obydlí.
Při letu za ní vlál černý plášť s rudým lemem a její bzučení znělo hrozivě jako ještě nikdy předtím. Zastavila se teprve u kuchyňského okna. Uvnitř zahlédla asi devítiletého chlapce. Nebylo o čem přemýšlet. Vletěla dovnitř. Přiblížila se k chlapci, co nejblíže to šlo, a hlubokým hlasem začala prozpěvovat o své neohroženosti, síle a udatnosti. Na okamžik to vypadalo, že se jí hoch skutečně lekl. Ustoupil o krok, to ano, ale mocí opojená Evelína nepostřehla, že jen proto, aby ze stolu zvedl plácačku – a když lesklá červená plocha mířila proti ní, bylo už pozdě na cokoliv…
Do kuchyně v tu chvíli vešla klukova mladší sestra a bijec much dostal okamžitě nápad. Nabral placatou mouchu na noviny a vyřítil se s ní za děvčetem. Dívka vyděšeně vypískla, hmyzu se totiž velice štítila. Otočila se na patě a běžela rychle zpátky, bratr za ní. Jekot obou dětí naplnil celý dům.
Mušák Egon seděl sklesle na kamnech na okraji hrnce a smutně si sám pro sebe poznamenal: „Vida, vida, tak se jí přece jen splnilo, že se jí někdo bál a v hrůze před ní prchal. Jenže asi jinak, než si to naše Evelínka představovala…“
Bajka od Lindy Horníkové, vítězky kategorie: prevenčně výchovné pohádky za měsíc srpen 2007. Soutěžte s námi o řadu pěkných cen! Více zde
Nový komentář
Komentáře
pěkně napsáno
Tohle má patu, hlavu a švih. Líbí se mi to!
moucha lidi nejvíc vyděsí, když si z exkrementu sedne na jídlo
tak jsem si nějak představovala pointu po přečtení nadpisu
Mě se to docela líbí
Napsané to sice není špatně, ale jaksi mi uniká ten výchovný smysl, vždyť u dětí je přece normální snění typu: budu princezna, pilot, nebo Zorro a pak plác a je po černé pláštěnce.