Dívala jsem se na zprávy a dozvěděla jsem se, že vydají knihu „Čtyřlístek“, a to ty první díly. To je bezva, přemýšlím, že si ji koupím, ale ne pro dceru, pro sebe. Připomněla bych si tak své dětství.
Pamatuji si, že jsme měli těchto časopisů plnou skříň, protože naši je kupovali už pro starší sourozence. Všechny už byly ohmatané a některé i roztrhané, ale to nám nevadilo. Přehrabovali jsme se v nich, jako by to byl poklad. I naši kamarádi byli nadšení, když to viděli. Nikdo jich doma neměl tolik, protože nikdo neměl tolik dětí, jako bylo nás.
Jeden čas jsem nic jiného nečetla, a tím jsem hrozně zlobila rodiče.
„Měla by sis občas taky přečíst nějakou knihu, anebo něco, v čem by se text neomezoval na citoslovce,“ říkali. Všichni jsme je uměli nazpaměť a dokonce jsme z nich při různých příležitostech dovedli citovat.
Ale nemuseli se strachovat, protože přes Čtyřlístky jsem se postupně prokousala až k Shakespearovi, Dostojevskému nebo Čapkovi (ne, že bych je četla každý den).
V dnešní době děti mají na výběr velké množství časopisů nebo dětských knížek s kouzelnými obrázky. A možná proto, že jich je tolik, tak si jich nedokážou vážit, a všechny je brzy omrzí. A tak si teď zas dělám starosti já.
Čím zaujmu svojí dceru, aby ji začalo bavit čtení? Teď v době televize a počítačů to nebude lehké. Přijde mi, že časté koukání na televizi potlačuje fantazii, která je zapotřebí při čtení knih. A taky se mi zdá, že dcera začíná být na televizi závislá. A to se snažím ji v tom nepodporovat.
Co teprve pak ty děti, co u ní sedí celý den?
Tak už jsem si to rozmyslela a ten Čtyřlístek koupím přeci jenom pro ni. Třeba ji zaujme tak jako dříve mě.
Koneckonců nějak začít musí, ne?
Nový komentář
Komentáře
Pegas1632: Jo, při cestování se čte nejlíp. Já za cestu k rodičům a zpátky stáhnu i tlustou knížku.
já čtu teď víc než kdy dřív ( a to jesm četla vždycky docela dost) ... ale denně jezdím hodinu do práce a hodinu dom, tak aspoň čtu
Já jsem v dětství četla rozhodně víc než teď. Taky nebyl internet
Já čtu docela dost.
A moje děti už taky.Syn louská Harryho Pottera a dcera dívčí romány od Lenky Lanczové
Jo,to byly časy, když jsem přímo hltala jednu knížku čtyřlístku za druhou.Ted jsem si připoměla školní léta a knihovnu.
werka: já měla taky detektivní období, ale když jsem někdy na ZŠ přečetla celou máminu detektivní knihovničku, zase to skončilo.
Hlasím, že
tuhle knihu dnes držel v ruce
pipka: to je pověra, že baterka pod peřinou kazí oči. Není to pravda.
To: babovka Nepises kolik je synovi let, ale opatrne, 5. dil Harryho je uz hodne drsnej. Cetla jsem ho v originale a protoze anglicky nevladnu skvele, tak mi to neprislo tak napinavy (to vis, se slovnikem to napeti opadne), spis me to strasne stvalo, protoze z Harryho je pubertak a fakt chvilema nesnesitelnej i sam sobe
Snad se to synovi bude libit, pro deti to uz asi neni, ale pubertak, se kterym to mlati, by se v tom mohl poznat
Jinak k tematu, cela rodina jsme ctevci a fakt si nedokazu predstavit nekoho kdo necte. Ja mam po tydnu necteni takovou zavislost, ze louskam letaky na sloupech, v tramvajich, napisy spolucestujicim pres rameno...
Dnes je to opravdu těžké. Ani můj syn nechce číst knížky. Nejvíce ho bavil Čtyřlístek. Jediné knížky, které přečetl byl Harry Potter. Ty již přečetl několikrát. Ale zatím ho nic jiného nezaujalo. Tak nyní čekáme na další díl.
ještě si pamatuju,že když jsem si na základní škole pujčila v knihovně třeba 8 knižek a za týden jsem je nesla zpátky,tak se paní knihovnice na mě podezřívavě dívala a ptala se,jestli jsem je opravdu všechny přečetla...
Taky když nemám co číst mám krizi a louskám i letáky a inzeráty
mam-ča: já zas chodím do dvou knihoven zaráz, abych měla větší výběr. Systém 1 kniha-1 noc znám moc dobře, horší ale je, když to přeroste do podoby - sobota: venku je krásně, doma čeká prádlo na žehlení, hladová rodina na oběd, jenže mamka má novou knihu
. Ale už si snad zvykli.....
Mám doma po mně/ kromě jiných / svázané staré čtyřlístky a moje děti je také pročítají. Dnes je v obchodě mnoho knih s krásnými obrázky, ale obsah některých je někdy fakt k pláči. Nebo stará dobrá Gabra a Málinka, to jsem se vždycky v duchu nasmála.Obě děti čtou hodně, nikdy jsem je nenutila, je to asi v povaze.
Pentlička:
Když mi kamarádka přinese knížku, můj muž lomí rukama v neblahém očekávání. Jsem také maniak, čtoucí stylem jedna kniha = jeden den (noc). Nemůžu se odtrhnout od rozečteného příběhu, takže : studená plotna, večeře „co so kdo nahledá“ a kdyby kolem mě padaly trakaře, tak čtu a čtu…..
Až budou děti, určitě je ke čtení povedu. Já sama se taky vracím k dětským knížkám - Malý princ, Dášenka, Vše od Astrid Lindgrenové, knížky o Mumincích (taky asi švédská spisovatelka). Když jsem byla malá, tatínek předčítal Mikulášovy patálie a knížky od Vojtěcha Steklače - Bořík a spol.,.. každý večer. Ach jo, chci být zase maláá
Já sama jsem čtenář - magor: musím číst každý den, když mi docházejí knížky z knihovny, jsem děsně nervózní a život pro mě ztrácí smysl, čtení je prostě moje nejmilejší hobby a náplň volného času ( musím se přiznat, že i toho, který bych měla věnovat tzv. užitečnějším činnostem
).
Oběma dětem jsem od útlého dětství hodně četla, dcera ve čtení pokračovala sama dál a te´d je pomalu stejný maniak jako já, ale syn čte pouze tzv. odbornou literaturu - např. hvězdářskou ročenku. Z beletrie přečetl sám jen snad 2 knížky. A stejné je to i s mým mužem. Ten považuje čtení beletrie za ztrátu času - čte jen noviny, časopisy o autech a z knih jen různá pojednání např. o II. světové válce atd.
tak já mám kliku-můj lump střídá PC hry, televizi, čtení a zařádí si i s kamarády venku. Jen často nedodržuje pravidla jako jsou třeba příchody domů a čas jít do pelíšku
Mého syna dostali Mach s Šebestovou a Dášeňka
.
helip:
nechápu ... kde je v článku zmínka o důležitosti učení a školy ...
že by mi ten smysl unikal ..