Hraběnka Eva Ekebladová (1724-1786), se narodila do významné a bohaté švédské rodiny De la Gardie, která žila čilým společenským životem v blízkosti Stockholmu. To pro ni skončilo, když se v pouhých šestnácti letech provdala za královského radu, dvaatřicetiletého Claese Ekeblada, který byl podobně jako její otec členem riksdagu, tedy švédského parlamentu. Odstěhovala se za ním na jeho panství, vzdálené více než 300 kilometrů od Stockholmu. Po hlavním městě se jí sice stýskalo, nicméně rozhodně se nenudila.
Politicky činný hrabě neměl moc času na správu svých statků, ostatně ho to ani příliš nebavilo, dával přednost umění a vědě. Velice se mu ulevilo, když zjistil, že se může ve všem spolehnout na svou mladou ženu, které s lehkým srdcem starost o velký rodinný majetek přenechal. Ta si brzy získala respekt nejen u poddaných. A začala experimentovat. Jednou jí navrhl, aby se začala věnovat pěstování a využití brambor. Ty sice byly v Evropě známy už od první poloviny 16. století, ovšem zpočátku byly přijímány se značnou nedůvěrou i obavami a byly považovány za krmivo pro zvířata. Zásluhu na masovém rozšíření brambor na evropském kontinentě měl pruský král Fridrich II. Veliký, který nařídil jejich pěstování v tehdejším Prusku. Zjistilo se, že tato nenáročná plodina nemusí být nutně určena jen zvířatům, ale že je i velice vhodnou lidskou potravinou, která pomůže zmírnit hladomory, a tak Prusko následovaly i další země.
Ve Švédsku se sice o bramborách od poloviny 17. století vědělo, zatím se však moc nepěstovaly. Na počátku 40. let 18. století se už o nich ale začalo diskutovat v riksdagu i na půdě nové instituce - Královské švédské akademie věd založené v roce 1739. Země neměla dost obilí, které se muselo dovážet a jehož část ještě navíc padla na výrobu alkoholu. Nikdo si ale s touto novinkou zatím nechtěl příliš pálit prsty, a tak úkol dostal králův poradce Claes Ekeblad. Jedná se tedy o experiment ve státním zájmu. A kdo jiný by se tomu měl věnovat než jeho žena Eva? Ta sice čeká už čtvrté dítě (nakonec jich porodí osm, někde se uvádí „pouze“ sedm), ale i ji problematika brambor zaujme. Pustí se do toho.
Portrét Evy de la Gardie (1724-1786)
Foto: Gustaf Lundberg, Public domain, via Wikimedia Commons
Nechává brambory na rodinných statcích nejen pěstovat k jídlu, ale především s nimi dále experimentuje. Zjistila, že se z brambor dá získat mouka s mnohostranným využitím. Manžela ale nejvíc potěšila jiným objevem – že z brambor vyrobila alkohol! Její metoda byla považována za nejpokročilejší své doby, i když v Evropě to úplná novinka nebyla. V Prusku o tom věděli už od 80. let 17. století. Pro Švédsko to ale mělo výrazný společenský dopad. Brambory se tam zařadily mezi základní potraviny a jejich použití k výrobě alkoholu znamenalo, že zůstalo k dispozici více obilovin pro výrobu chleba. To bylo sice chvályhodné, na druhou stranu však pěstování brambor vedlo k prudkému nárustu spotřeby alkoholu v zemi.
V roce 1748 své bramborové experimenty tehdy čtyřiadvacetiletá Eva Ekebladová popsala ve zprávě, kterou zaslala do Královské akademie. A co na to učení pánové? Byli nadšeni a zvolili Evu jako první ženu členkou Královské švédské akademie věd. A zůstala tu jedinou ženou dlouhých 203 let! Teprve v roce 1951 se dostalo této cti jaderné fyzičce Lise Meitnerové.
Mladá hraběnka ani po tomto ocenění nepolevila. Její další výzkumy se už netýkaly jídla či alkoholu. Vytvořila z brambor unikátní mýdlo k bělení bavlny a dalších textilií, čímž nahradila dosud používaná toxická barviva. Vyzkoumala také, že bramborová mouka může nahradit dosud používaný arsen v pudru na obličej a do paruk. Oba tyto objevy znamenaly mnohem větší bezpečí jak pro výrobce, tak i pro spotřebitele především z řad šlechty.
Hlavní budova Švédské královské akademie věd (Kungliga Vetenskapsakademien), Frescati, Norra Djurgården, Stockholm
Foto: Hackspett, CC BY-SA 2.5 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.5>, via Wikimedia Commons
Eva Ekebladová se díky svým schopnostem stala respektovanou šlechtičnou i blízkou přítelkyní švédské královny Luisy Ulriky Pruské. Později provozovala ve Stockholmu hojně navštěvovaný salon. Po manželově smrti v roce 1771 převzala řadu rolí na královském dvoře ve Stockholmu. Přežila ho o patnáct let, zemřela v roce 1786.
Zdroj info: Wikipedie, Lynn Santa Lucia: Ženy, co změnily svět, 2011
Nový komentář
Komentáře
Děkuji za článek
Pěkné čtení, děkuji.
Zajímavé čtení
Děkuju