Čtenářky, které chodí na ženu-in pravidelně, si možná přečetly o mých problémech se psem z útulku, kterého jsem nakonec po mailu zkusila přihlásit i do Polepšovny.
Pejska - podle jedné z pracovnic útulku - našli ve velice zuboženém stavu, pořezaného a zbitého v popelnici. Když jsem si ho přivezla domů, měl za sebou jen nezbytné ošetření a nejnutnější pobyt v útulku - vlastně tam byl velice krátce. I údaje o něm byly rozporné - pes byl mladší, než bylo uvedené, a strašně se bál. Bál se skoro čehokoliv a nejvíc ze všeho se bál o své přední tlapy, na kterých prý měl ošklivé řezné rány.
Kvůli nějakým zdravotním potížím bylo nutné pejskovi odebrat krev. Položily jsme ho na stůl, veterinářka nasadila škrtidlo, já upoutávala psí pozornost, vbodnutí jehly pes vůbec nezaregistroval a odběr probíhal jedna báseň - krev natékala do stříkačky, pes si ničeho nevšímal, koukal po mě a - jak je jeho dobrým zvykem - bál se. Ani když doktorka vytáhla jehlu, nevšíml si můj psí hrdina naprosto ničeho. Protože se už nic dramatického dít nemělo, přestala jsem ho na chvilku bavit, a to jsem neměla dělat. Pes otočil hlavu, uviděl škrtidlo, vykulil očka a jakmile se ozvalo "cvak" povolené gumy, zavřel oči a skácel se na zem :-)
Ponaučení pro mě je, že není důležité, co opravdu bolí, ale důležité je, čeho si pes všimne...
A my snad jen dodáváme, že nejen pes. Známé omdlévačce Míše Kudláčkové doporučíme příště u lékaře špunty do uší a klapku přes oči. :)
Nový komentář
Komentáře
chudák psík, ten si musel prožít spoustu nepěkného, když se tak bojí
OlgaMarie — #9
chytrý pejsek 
janina01 — #6 Tak ještě příběh dnešní noci. Pes se rozhodl spát na zemi. Stáhl si z nás jednu deku pod sebe a do druhé se omotal pod otevřeným oknem. Když mu je manžel sebral, zůstal stát u postele jak bulik a nechápavě civěl. A tohle nebylo poprvé!
Moc s tím pejskem soucítím, jsem na tom podobně. Nikdy mě odběr nebolí, ale téměř vždy po něm omdlím.
Pěkný a poučný... Mí rodiče mají taky pejska z útulku, prý byla Sára taky značně zubožená, my jsme ji dostali až vyléčenou. Taky má strach, ale z toho, abychom jí někde nenechali. Děláme si legraci, že zjistila jak se má u nás dobře a má strach o dobré bydlo. Nechápu jak někdo může tomu zvířeti úmyslně ublížit.
OlgaMarie — #5 ještě lepší
janina01 — #4 To nám vyprávěla kolegyně, jak její snacha přijela z porodnice, pes se podíval, co má v náručí a sekl sebou do bezvědomí a syn s ním jel na veterinu, aby ho vzkřísili.
OlgaMarie — #3
Náš pes je také z útulku. 10 let nevejde do pootevřených dveří. Bude u nich sedět tak dlouho, dokud mu je někdo neotevře celé. Ani packou ani čumákem do nich nestrčí, ačkoliv jsem ho to i já na všech čtyřech učila.