Nám se toto přihodilo v roce 2013. Mně bylo tenkrát 25 let, takže moje biologické hodiny nebily na poplach, ale šlapaly jako rolexky. No hodiny sice ano, ale cyklus byl jaksi narušen, respektive to po dlouhé měsíce vypadalo, že de facto vůbec neprobíhá. A tak jsem vyrazila k doktorovi. Ten můj zdravotní stav zhodnotil slovy „Tak tady budeme rádi, když se podaří aspoň umělé.“ Řádně ledová sprcha, jen co je pravda.

V životě jsem se u toho felčara už neukázala… i když chuť jít mu ukázat uzlíček štěstí, co se nám o 13 měsíců později narodil, byla silná! Jasně, z toho, že nejsem úplně v pořádku, jsem ho vinit nemohla. Nicméně jeho necitlivý přístup moje vidinou mateřství nadšená hlava odmítala přijmout. Byla jsem naštvaná i smutná a na mysl mi přicházela myšlenka, co jsem to vůbec za ženskou.

Pogooglila jsem a zvolila nového lékaře. Ten mi velmi opatrně sdělil, že kolega má možná pravdu, nicméně dokud se nepodívá laparoskopicky přímo dovnitř, nemůže nic tvrdit na 100 %. A tak jsme se domluvili, že pomocí jakýchsi doplňků stravy a babských rad zkusím nastartovat svoje tělo k aktivitě a na začátku března se domluvíme na zákroku.

Užili jsme si masopustní veselí, a protože od té doby, co jsem vyrostla z puberty, nejsem žádný velký pijan, nepřišlo mi nijak divné, že na nabízené frťánky nemám chuť, zatímco dobrot, ať už slaných, sladkých, kyselých, jsem pohltila slušné množství. Něco tušit jsem nezačala ani o pár dní později, kdy jsem se převlékala a muž se pozastavil nad tím, že se poněkud změnila moje dekoltáž. A dokonce ani tehdy, když jsem opakovaně usnula v tramvaji (i ve stoje). Měla jsem tenkrát novou práci, tak jsem si říkala, že jsem prostě jen přibrala a unavila se.

V domluvený den D jsem se vydala ke svému lékaři. Prohlídku začal ultrazvukem. Na obrazovce jsem viděla cosi malého a kulatého. Vzhledem k faktu, že hysterie ani hypochondrie mi nejsou cizí, okamžitě jsem pomýšlela na nejhorší. Doktor se ovšem usmál, což mě zmátlo, načež prohlásil „Tak tu operaci už řešit nemusíme.“ Z ordinace jsem odcházela s předpokládaným termínem porodu, v šoku a oděna od pasu dolů zcela naruby.

Dneska máme 4letou treperendu, které je všude plno a která se nestydí mi sdělit, že vypadám jako zadek paviána… Je to drzoun, ale taky naše vysněné štístko.

Reklama