Za dob mého nejranějšího dětství byla většina žen pracujících, protože to se tenkrát hodnotilo. Žena, která zůstala doma s dítětem, byla považována za podivnou, ne-li dokonce za slabý odvar příživnice v socialistické společnosti. A tak skoro všechny maminky - chca nechca - odkládaly v půl roce věku své kojence do jesliček a šupajdily ke svým soustruhům nebo jeřábům.
I moje maminka byla jeřábnice, seděla v železárenském podniku na mostovém jeřábu, jezdila s ním tam a zpět po výrobní hale a přemýšlela, co asi dělá to její robátko ve školce. Já měla to štěstí, že jsem unikla jesličkám, protože se o mne starala babička. Ale když mi byly tři, šupajdila jsem do školky jako ostatní děti. Hned první den bylo ke svačině teplé mléko a chléb s máslem. Já se na to nepamatuji, ale maminka vypráví, že dostala od učitelek ve školce vyhubováno, že jsem nechtěla svačinu sníst. Vrátili jí uřvané, skoro hysterické a pozvracené dítě se slovy, aby mi domluvila. Druhý den se situace opakovala, třetí den také. Nevím, jestli to bylo z toho jídla, co mi nutili, nebo ze stresu, každopádně jsem dostala horečky, zvracela jsem skoro celý den a lékařka (naštěstí poměrně moudrá žena) po vyprávění mé maminky konstatovala, že nejsem vhodná pro mateřskou školu a doporučila domácí výchovu.
A tak mě maminka odhlásila ze školky a každé ráno v pět (pracovala od šesti od rána) vodila k babičce a odpoledne ve tři si pro mne zase chodila. Vyrostl ze mne poměrně normální človíček. Až na malou drobnost: Odmalička nepiju mléko, nejím máslo, nesnáším šlehačku ve všech formách, nejím slané sýry jako je Balkánský, nepozřu zakysanou smetanu. Jediné, co z mléčných výrobků snesu, je tavený sýr a Eidam.
Po svých zkušenostech a zážitcích z dětství své syny nikdy do ničeho nenutím. Mají svá období, kdy něco nejedí, a pak zase začnou. Takhle se u nás jednu dobu nejedla vajíčka v žádné formě, pak zase špenát, posléze červená řepa (teď se po ní mohou oba utlouci), v současné době starší syn odmítá jakékoli uzeniny, zato miluje špenát, mladší zase nejí špenát a miluje šunku. Ani jeden z nich nejí houby. Ale je mi jasné, že za pár let si budou oba pochutnávat na bramboračce s houbami a na období, kdy se jim z pohledu na houby chtělo blinkat, si ani nevzpomenou.
Kadla
Děkujeme za moc pěkný příspěvek. Takovýhle rozumný přístup bych přála všem dětem...
Nový komentář
Komentáře
Naši mě do něčeho moc nenutili, stejně by to do mě nedostali
Víc jak škraloup na mléku mi vadil čaj s mlékem. A abych se zastala do jídla nutících učitelek. Když vám občas přijdou naštvaní rodiče s tím, že : Jak je možné, že se dítě vrátí ze školy po obědě domů a má hlad, že vyjí celou ledničku. Oni ty obědy platí, tak doufají, že někdo dohlédne, aby snědlo všechno. Já jsem dělala na talíři 3 hromádky. Hodné dítě snědlo jen jednu hromádku, kdo se bavil 2. Někdo to jídlo snědl nakonec všechno.
Tak škraloup na mlíku taky
, to jen můj otčím nechápal a nadával,že to nechci, vždyť je to z mlíka to nejlepší.
škraloup na mléce
Škraloupy na mlíce mi nevaděj (v tomto směru se na mě školkový dril nepodepsal
), ale to nucení do jídla, které se prostě MUSELO sníst za každou cenu až do posledního kousíčku, to byl naprostý děs běs, jehož smysl dodnes nechápu. Akorát jsem si osvojila "báječný" zlozvyk vždycky sníst všechno, co je na talíři, čímž jsem si zadělala na problémy s nadváhou. Teprve dnes, po mnoha letech, začínám být schopna nechat něco na talíři, pokud jsem sytá dřív, než všechno dojím... 
femme: jsi duše spřízněná - škraloup
pastel.ka: škraloup z mléka
tak to byla moje noční můra 
Nejhorší bylo, když mi mamka vstrčila do pusy škraloup z mléka.
To byla hrůza, musela jsem jíst vše, mimo ryb, protože je maminka nejedla. Nikdy jsem své děti do jídla nenutila. Ze syna se stal vegetarián a holka, ta by snědla řízek i s pánvičkou.
já jsem musela chodit do celotýdenních jeslí, to byla doba
já taky děti do ničeho nenutím
tak já jsem musela jíst všechno, i když později mě už naši nenutili do koprovky a křenovky
tavené sýry jsou nejlepší! já ani teneidam nejím. Tvrdé sýry nemám ráda.
Souhlasím s tím,že nutit jakékoli jídlo dětem nemá cenu.Já sama si pamatuji,jak jsem v dětství každou štědrovečerní večeři zahajovala pláčem a výhružkami,že pokud nesním rybí polévku,že nedostanu žádného ježíška.Když jsem jednou,už jsem měla rodinu,dostala ochutnat rybí polévku od sousedky,zjistila jsem,jaká je to pochoutka.Rozhodla jsem se,že ji uvařím doma.Manžel i syn také rezolutně odmítli ji jíst.Tak jsem ji dva dny jedla sama.V momentě,kdy jsem dojídala poslední sousta,přišel syn,ať mu dám ochutnat.Chutnala.Přemluvil i tátu,aby ochutnal.Dodnes si nesmím dovolit rybí polévku na Vánoce neuvařit /vařím v tom největším hrnci,co mám/ a ještě druhý či třetí den se hádáme,kdo ji měl víc a kdo ji dojí.
Já syna do ničeho nenutím ať jí na co má chuť , já jako malá mohla vstát od stolu až bylo vše snědeno jinak jsem tam musela sedět
to znám, mně tak zprotivili v první třídě ryby. Od té doby nejím
Kadla: moc hezky napsané
Majucha: tk to je teda pekne hnusny,takovou tyranii jsem nemela ani ja od svych rodicu,a to tata je pekny ras
proč do jídla nutit? Také zastávám názor, že nutit do jídla není moc dobré