Střípky dětství


„Občas si jen tak zalezu do postele a myslím na mámu. Na to jak měla krásné dlouhé vlasy, na to, jak se mnou vymýšlela srandovní básničky, jak voněla po mýdle a jak si zpívala písničky od Beatles, když táta nebyl doma.


Moje dětství byla jedna velká idyla. Vlastně bylo tak dokonalé, že jsem se už v útlém věku, jakožto vnímavé dítě, ptala sama sebe, kdy přijde nějaké neštěstí. Když zemřel Rohlík, náš pes, myslela jsem si, že je vystaráno. Tedy ale alespoň na dlouhou dobu.


Chodila jsem do sedmé třídy a jednoho letního odpoledne jsem se vracela z odpoledního vyučování domů. Pamatuji si, že jsem si zpívala Hey Jude, určitě hrozně falešně. Poskakovala jsem mimo rytmus až do kuchyně, kde jsem začala volat na maminku. A protože se neozývala, myslela jsem si, že není doma. Šla jsem k sobě do pokoje a potom jsem se rozhodla, že si půjdu do ložnice, kde byla velká knihovna, vybrat knížku. Otevřela jsem dveře a viděla jsem maminku otočenou na boku, jak spí. A tak jsem je zase zavřela a šla si do pokoje malovat.


Po několika hodinách přijel otec. Přijela záchranka a maminku oživovali. Ve spánku dostala krvácení do mozku.“


Život bez maminky


Je jasné, že jsem hrozně trpěla, to není věc, kterou by bylo potřeba zdůrazňovat. Pláč se stal mým denním chlebem a já jsem stále přemýšlela nad tím, co by bylo, kdybych se snažila maminku probudit. Troufám si však říci, že tragická situace mě připravila na život tak, jako málokoho.“

  • Nikdy jsem si nestěžovala na to, co dalšího mi osud nachystal, protože nic nemohlo být horšího než smrt maminky.
  • Nebrala jsem se příliš vážně. Nejsem žádný hypochondr, i když ze zkušenosti vím, že se může stát ledacos. Snažím si užívat každou chvilku.
  • Stejně tak se snažím intenzivně prožívat každou chvilku se svými bližními.
  • Vzpomínky na maminku se snažím brát jako součást svého života a nevytěsňuji je. Ani ty špatné, protože ke mně prostě patří. S neštěstím se podle mě nelze vypořádat tak, že se na něj budeme snažit zapomenout.
  • Svůj tragický příběh lidem nevyprávím na potkání, stejně jako všechny věci o sobě.
  • A na závěr, vím, že bolest je individuální. Neříkám kamarádům, kteří se trápí ze smrti svého psa, že jsou i horší věci.

Čtěte také:

Reklama