Určitě si pamatujete na to, jak jste své děti učili psát nebo je to právě teď pro vás doba aktuální – vaše dítě jde do školy a vy už nabíráte energii k tomu, jak ho vše budete muset naučit. Také možná jste maminky, které své dítě teprve povedou k zápisu a začátky psaní na vás s vaším dítětem teprve čekají.
K dobrému startu a radosti dětí z této činnosti přispěje i volba vhodných psacích a kreslicích potřeb. Současný trh nabízí pestrou škálu: k uvolnění ruky a zmenšení tlaku přispěje malba plochým štětcem, kreslení fixy, voskovkami atd. Na začátku školní docházky používají děti tužky, ale také zmíněné voskovky či fixy, které volíme z důvodu měkčího hrotu, než má pastelka, ale i pro jejich barevnou škálu, která dítě motivuje a podporuje rovněž rozvoj fantazie. Zajímavé hry s barvou nabízejí například fixy DOUBLE Magic (CENTROPEN), které umožní dítěti „kouzlit“ s barvou a zároveň provádět uvolňovací cviky. Po přípravném období začínají psát žáci ve škole perem. Informace k tomu, jaký typ pera zvolit, získávají rodiče od učitele. Většina současných výrobků je již opatřena ergonomickou úchopovou zónou ve tvaru trojúhelníku, která navádí dítě na správné držení, ale bez nácviku ho nezajišťuje.
|
Zapojte se diskuse a vyhrajte dárek pro svého školáčka! Protože začíná další školní rok, chceme mezi vámi rozproudit diskusi na téma psaní a začátky školy. S čím jste se potýkali? Jaké psací pomůcky se vám osvědčily? Co vám pomohlo? Setkali jste se s pomocí učitelů nebo nějakého odborníka? Jak to probíhalo? Máte nějaké zajímavé nebo vtipné příběhy? Napište nám o tom a získejte jeden ze tří dárkových balíčků s psacími potřebami, které nám věnovala česká firma CENTROPEN www.centropen.cz |
|---|
Zajímavé informace, rady a videa s uvolňujícími cviky najdete na www.jak-spravne-psat.cz
Nový komentář
Komentáře
Na školní začátky mám docela špatné vzpomínky, protože jsem měla psací potřeby, se kterými byl docela problém psát, pero bylo hodně silné a tvrdé a protože se psalo stále, mám od té doby mozol a červené zarudnutí, které mi nikdy nezmizelo. Také neustále modré prsty od inkoustu nešly pořádně umýt.
Za ta léta se mi udělal na prstě i ďolík, takže když píšu propiskou teď, opřu "o ďolík" a píšu.
Přesto si ale nemůžu stěžovat, protože když si vyprávěla babička s dědou, s čím psali oni - perem, které neustále namáčeli, tak jsem na tom byla ve výhodě.
Moje předškolní dcera používá při kreslení nejraději trojboké pastelky a musím konstatovat, že opravdu se výborně drží v ruce, pěkně se s nimi pracuje a její výtvory jsou moc pěkné. Do školy se už moc těší, ale kdyby věděla, že vlastně ukončí nejkrásně období bez starostí, možná by se tak netěšila - posuzuji z vlastní zkušenosti. Nechávám jí ale ve sladké nevědomosti, protože na druhou stranu radost z toho, že se naučí psát, číst a počítat je veliká. Takže nás to čeká příští rok, uteče to jako voda.
Než jsem šla do školy, uměla jsem psát, ale levou rukou. Protože se psal rok 1962 a bylo to na malé vesnici, tak psát levou rukou se jaksi "nenosilo" a ve škole mě samozřejmě přeučili na praváka. Na základě, toho jak říkám, jsem hybrid - píšu pravou, ale krájím, řežu levou, pravou bych se zapíchla. Když šel syn do školy, tak naštěstí už se ho nikdo nesnažil přeučit. I tak to bylo náročné, pro něho i pro me, protože psaní levou rukou jsem už dávno zapoměla. Dcera je pravačka, tam to bylo podstatně snadnější.
To bylo dílo. Měli sešit ,a předepsaný jako jsem měl já v roce 1956. Ani já to nezvládal. Moc trápení pro nic za nic. Do dnešního dne nevím, jak se píše S nabo G. A celých těch 55 let mi to nevadilo. A vím, že to nebude vadit ani mým vnukům.
Co se týče mé zkuenosti s učením psaní... Před lety se na mne zakoukalo v nezávislý okamžik nkolik lidí a pdiilo se nad tím, jak že to vlastně držím tužku, pero apod :-O
Sama jsem byla překvapena, že pročmne upozorňují na něc, co bylo pro mne zcela zřejmé, držím to přeci takto od školky. Jojo, co se v mládíá naučíš...
Podívala jsem se na své spolužáky, kteří chodili do stejné školky a objevil jse stejný "defekt" v držení :-O
Když píšu, opírám tužku o prsteníček, nikoli jako větina z Vás - o prostředníček. Můj pochroumaný styl držení tužky mi zdeformoval jednak nehet a přilehlou nehtovou kůžičku na prsteníčku a v dobách, kdy jsme museli psát diktáty nejednou problém s rukou. Nikdy sem nepsala uvolněně. Opravdu nikdy... Ruku při diktátech jsem měla tak "ztuplou", že jsem ji musela často "vyklepával" a psaní na rychlost mi vážně nešlo.
Po těch letech pochromaného stylu držení pera, tužky, se mi už nepodařilo s tím něco udělat.
A proč o tom všem tady na začátku píšu?
Nemohu své dítě učit držet tužku, když ji sama držím blbě... Nechci, aby syn měl podobné problémy s psaním jako já. Ono, lehko se rdí, že to jde přeučit, ale hůře se to pak realizuje. Spoléhám na to, že styl držení okouká od tatínka a nevšimne si mého držení a také věřím, že ho nebude mít ve školce i škole na starosti někdo, kdo by ho naučil špatnému úchopu.
Hlavně je učit je psát pomalu a s klidem. Křik by vše jenom shoršil.První kluk byl pravák,druhý levák. tam to bylo pro mě trochu horší a byli i jiné ároky na pero. Ale všechno jsme postupen času zvládli. Ještě mě čeká za nějaký rok další prvnáček,tak uvidíme jak nám to půjde.
mě se osvědčilo děti nestresovat.když to nejde tak odpočinek a uvolňovací cviky. Klid a dobré pero jsou základ.
Už od malička jsem škrábal jako kocůr a zůstalo mi to dodnes, i když u kluků se to bere trochu jinak. Kolikrát mám co dělat já sám, abych rozluštil po sobě, co jsem vlastně napsal.
Mamka měla se mnou svatou trpělivost a tak raději nechávám na manželce, aby učila synka psát.
Máme dvě děti obě si již prošly 1. třídou.
Z počátku oba drželi pera velmi křečovitě pomocí uvolňovacích cviků psali lépe a lépe.
Osvědčilo se nám pero pilot dájí se s ním jednoduše opravit chyby při psaní,
Také máme prvňáčka
Teprve nás to čeká, máme prvňáčka
Jakožto matka dvou dětí,, psaní už u prvního máme za sebou.. šlo to docela ztěžka,, křečovité držení pera,, takže osvědčené kroužky nám pomohly,, nyní již syn píše bez potíží.. nyní nastává čas u dcery,, jelikož je nyní předškolní věk a k tomu ještě levačka. Zezačátku jsem měla strach,, ale během prázdnin jsem se s dcerou učila psát jméno. Takže jméne dcery je Světlana,, neobvykle a dlouhé pro psaní. Písmenko S jsme psaly zezačátku obráceně a spíše jako ležatou osmičku... dcera se vztekala že psát nebude, když jí to nejde. Párkrát jsem ji napsala na čistý papír jméno.. a během 3 týdnů.. je dnes pyšná když si ve školce podepsala svůj letošní první výkres.. sice tam byla menší chybička... ale pochavala byla velká... a dcera pyšná.... že se umí podepsat jako školačka...
Je dobré podchytit zájem dítěte "o psaní", nejdřív kresbu, pak i to držení tužky nebo pera půjde snadněji. Nejhorší je nic nezkoušet, nenutit, však má dítě na to čas! Nemá, vždyť dítě, které uvidí rodiče kreslit nebo psát, se rodiči chce vyrovnat, opičit a jen toto podpořit a je vyhráno. Nečekat "zázraky" na počkání, že něco bude samo!
Můj syn je teď v páté třídě a do dneška má problém s psaním ,je levák o to je to horší, ať jsem se snažila sebevíce do dneška se mi to nepovedlo, stránky v sešitě jsme vytrhávali,a nic.Nejvíc zabíralo, když psal úlohu ajá stála celou dobu nad ním a dirigovala ho jka psát. To s epak dalo krásně přečíst.Jinak je to opravdu těžké po něm něco rozluštit.
Tak u nás by to mohlo být pořád aktuální, ať se snažím sebevíc, David si našel svůj způsob psaní, který po sobě často luští i on sám
. Ještě než nastoupil do první třídy, tak ho bavilo kreslit a psát písmenka, nemusela jsem ho učit ani jak správně držet tužku a různých per jsme vyzkoušeli mnoho, teprve když pak ve škole musel začít obtahovat vlnky a psát do řádků pořád to samé, nadšení ho přešlo 
. Takže si myslím, že kromě kvalitních psacích potřeb, je stejně důležitá i motivace a způsob, kterým ke psaní děti vedeme 
Oba kluky už mám odrostlé ZDŠ. S mladším synem byl problém ve škole s diktáty. Do třetí třídy dostával pětky z diktátů, nestačil vše napsat, jak slyšel. Po třech letech paní učitelce a mně došlo, že není něco v pořádku. Pomohla nám PPP (pedagogicko-psychologická poradna). Ta vypracovala individuální plán, syn byl osvobozen od diktátů, psal jen doplňovačky. Byla mu diagnostikována dyfunkce analýza a syntéza slov. Neuměl z poslechu slovo převézt na jednotlivá písmena do psané podoby. Záleží na paní učitelce, zda včas odhalí nějaké mouchy a má zájem. My to štěstí neměli. Paradox byl, že naše pí. učitelka byla pedagogickopsychologický poradce pro první stupeň! Jsem šťastná, že je ZDŚ za námi. Psaní úkolů bylo pro nás peklo. Syn lezl pod stůl, dělal vždy něco jiného, než úkoly, rozptyloval se, pil, jedl atd. Nechuť k učení. Paní učitelka ho demotivovala svým přístupem, škoda!Přeji všem maminkám školáčků, aby kápli na dobrou pí. učitelku, to je to nejdůležitější!!!
Teprve se budeme učit psát, syn anstoupild o 1. třídy :-)
Dobrý den, já mám doma prvňáčka a tak jsem se dozvěděla, že trojboké tužky a pastelky jsou na psaní a kreslení nejlepší. Sice mi dcera říká, že staré tužky jsou nejlepší, ale do školy si musí brát trojboké. Do školy se moc těší a nejraději by chodila do školy i o víkendu.Jsem zvědavá, jestli její nadšení ze školní docházky nevyprchá.
Při psaní s mými dětmi se mi osvědčila trojboká tužka, která neklouže. Také pero Tornádo bylo dobré. Ovšem každý začátek je těžký. Začínající školní docházka obzvlášť.
Jako prvorozené dítě jsem byla do 3.třídy vychovávána přísně,hlavně otec mě trestal tím, že jsem za každé provinění musela "psát stránky".Maminka mě v duchu litovala, ale nechtěla podrývat autoritu táty.Narozením brášky jsem od těchto trestů byla vysvobozena, anebo jsem už psala dobře? Dnes jsem už sice důchodkyně,ale pořád píši krasopisně jako mí bývalí prvňáci.Co jsem se jich naučila !
PS.Otec psal strašně,skoro nečitelně.