Snad proto, že pocházím z malé vesnice, vyvolával stav, kdy jsem byla již vystudovaná a stále bez ženicha, v naší rodině paniku. A tak, když jsem doma oznámila, že přivezu prvně na návštěvu svého přítele, sjeli se na víkend též všichni moji sourozenci, aby náhodou o něco nepřišli. Věděla jsem, že se řádně připraví, to znamená, že uklidí, upečou, uvaří, a tak jsem se ničeho neobávala.
Bohužel jsem si neuvědomila, že můj nastávající žil celý život ve městě v paneláku, a navíc v rodině, kde vše mělo své místo a vše bylo „tip ťop", zatímco já pocházím z rodiny, kde sklep i půda praská ve švech, protože „všechno se může jednou k něčemu hodit". Specialitou mého tatínka jsou pak domácí spotřebiče, které opravuje svým amatérským způsobem, takže lednička mého dětství se zavírala na kličku od okna a vysavač startoval úhozem o podlahu. Jako děti jsme si pak losovaly, kdo bude vysávat, a zachránil nás až půlmetrový plamen šlehající z vysavače.
Konečně nastal očekávaný den D. Vše probíhalo podle plánu - seznámení, konverzace, no a večerní sledování televize. Tatínek jako vždy zapnul na plný výkon elektrický foukač teplého vzduchu a nastavil ho na televizi. Po deseti minutách mohl zapnout i zahřátou televizi a po další půlhodině přestal poskakovat obraz a zmizely čáry. My všichni lehce odění jsme byli v pohodě, ale můj nastávající, který nesnáší horko a až do podzimu nosí kraťasy, byl v šoku. Nejen že se neodvážil požádat o ztlumení foukače, protože na něj šly mdloby, ale ještě si cestou do koupelny vrazil do boku šroubovák, který zaražený do vypínače udržoval pračku v chodu, a to si ještě nestačil všimnout, že vrchní dvířka pračky musí být utěsněna mýdlem s jelenem a tekoucí voda lehce probíjí. Pravda, zdálo se nám trochu divné, proč jde tak brzy spát, ale že ho „rozhodí" zrovna tohle, nás vůbec nenapadlo. A protože můj manžel byl slušně vychovaný, celé své zděšení nám popsal až po svatbě.
Dneska už se snažíme s mými sourozenci dávat rodičům nové spotřebiče k Vánocům, ale zvyk je železná košile, takže ty staré - téměř památeční - se štosují ve sklepě. A můj manžel? Jo, jo, už si zvyká a chodí se mě ptát: „Tohle můžu vyhodit, nebo to na něco potřebuješ?"
Iva Jakubcová, vítězka kategorie pomocníci v domácnosti za měsíc říjen. Soutěžit ještě stále můžete i vy! Nezapomeňte na velké vyhodnocení příběhů na konci roku! Více ZDE.
Nový komentář
Komentáře
u mojho manzela doma to bolo velmi podobne
Moc hezký. Jsem se nasmála
Protože miluji prostor, čisto a "vzduch" kolem sebe, taková domácnost by mě zabila. Mně úplně stačilo, že v domácnosti mých rodičů byly všude knížky. Ve své vlastní domácnosti dělám pravidelné velké úklidy a "velké ohně" = staré věc vyhazuji. Mám totiž přesvědčení, že jak je v mém (fyzickém)domově, tak je v mé mysli. A tam chci mít uklizeno, čisto a jasno.
Na místě ženicha bych utekla a více se nevrátila, protože "jaká matka, taká katka". No, ale hlavně, že jim to klape.
Vyhodila jsem nefunkční teploměr,podotýkám dřevěný
a partner mi řekne,nevyhazuj,to se bude hodit
takže jsem ho z koše vyndala,nevím kolik je stupňů C
ale on h
o používá ..dejme tomu jako ponkový stůl,tak se bavím
Dnes jsme toto téma probíraly na obědě
Starší kolegyňka nám vysvětlila, že lidem, co zažili válku, je líto něco vyhodit. Asi na tom něco bude
Věty typu: nevyhodit, mohlo by se to za 30 a více let hodit - znám velmi dobře. Teď ve vlastní domácnosti, když mám něco více než 5 let nepoužívané - letí to z baráku.
super něco mi to připomina,jako kdysi u nas doma.
Naši taky syslili spotřebiče, které fungovaly snad na úplně jiné volty nebo stejnosměrný proud. Kupodivu to nikoho nezabilo.
Tohle přesně pasuje na mého strejdu
.
To mi něco připomíná. Autorka povídky má zřejmě rodiče typu mého dědy:D
moc pěkný dobře jsem se pobavila u Vás musí být hodně legrace
Tak tohle mě dostalo
úžasné