K darování krve jsem se přemlouvala už dlouhé roky, ale trochu jsem se bála. Ani ne tak toho, že by mi mohlo být špatně. I když jsem samozřejmě nevěděla, jak bude moje tělo na takové množství odebrané krve reagovat. Vždy jsem si ale vzpomněla na maminku, která šla darovat jako mladá krev a našli jí tam nějaký problém s ledvinami, takže se její krev nemohla použít a ona už darovat nemohla. A já se tak trochu podvědomě bála, aby mi také něco nenašli.
 
Když jsem se konečně odhodlala, snažila jsem se večer před odběrem a ráno hodně pít a jedla jsem jen suchý rohlík a ovoce. Nejsem zvyklá tolik pít, takže jsem před odběrem alespoň 5x navštívila toaletu.

Když na mne přišla řada, dostala jsem spoustu otázek ke svému zdravotnímu stavu včetně té, zda jsem za posledních 14 dní nebyla ve styku s někým, kdo měl nemoci dýchacích cest, zda jsem za poslední měsíc nevycestovala mimo zemi nebo za poslední asi rok nebo půlrok mimo Evropu a další. Poté si mě zaevidovali a dostala jsem ještě dotazník, kterým jsem se musela probrat a zaškrtat. Týkal se zdravotního stavu, prodělaných nemocí, léků, toho zda kouřím, zda jsem někdy brala drogy apod.

Poté už jsem se připravovala na odběr. Musela jsem si umýt ruce až k loktům a čekat, až mě zavolají. Spolu se mnou zde bylo mnoho dalších dárců. V čekárně jsou k dispozici nápoje a svačina. Po chvíli čekání jsem šla na kontrolní odběr z pravé ruky. Trval jen okamžik, téměř jsem nic necítila. Z tohoto vzorku se kontroluje, zda je krev v pořádku, aby vám ji zbytečně nebrali, kdyby byl nějaký problém. Deset minut si pak držíte místo odběru a opět čekáte.

Po nějaké době, když bylo vše v pořádku, si mě k sobě zavolala paní doktorka. Změřila mi teplotu, tlak, ptala se mě, kolik vážím a opět na nějaké informace kolem mého zdravotního stavu. Pak už jsem se mohla odebrat před dveře místnosti, kde měl proběhnout hlavní odběr.

Za chvíli mě zavolali dovnitř. Tentokrát použili levou ruku, aby mi nepíchali dvakrát do jedné. Celý odběr probíhal necelých 10 minut. Říkali, že maximálně do 12 minut bývá hotovo. Tato jehla byla zřejmě o něco větší než ta předchozí, takže jsem cítila, když mi ji do žíly píchli, ale potom už jsem téměř nic necítila. Do ruky jsem dostala mačkací míček, aby mi krev rychleji tekla, a už jsem jen čekala, až bude hotovo. Sestřička se mě celou dobu ptala, zda jsem v pořádku. Byla jsem až překvapená, jak o mě pečovali a neustále se ujišťovali, zda vše zvládám.

Překvapilo mě i to, jak čas utekl, a jak rychle bylo hotovo. Vůbec se mi netočila hlava. Vlastně jsem ani nijak jinak fyzicky nepociťovala, že jsem o 450 ml krve lehčí. Šla jsem si opět na 10 minut sednout do čekárny a držet místo odběru. Následně jsem na recepci nahlásila, že jsem hotová. Dostala jsem brožuru pro dárce krve, stravenku na 70 Kč, abych se mohla najíst, nějaké další instrukce a kapičku pro dárce od Červeného kříže.


 
Přibližně za týden mi domů dorazil dopis s kartičkou, kde bylo zapsáno datum mého odběru a moje krevní skupina. Teď si musím na stránkách nemocnice kontrolovat, zda je moje krevní skupina potřeba nebo jí mají dost, a za čtyři měsíce mohu jít krev darovat znovu.

Klára se na odběry chystá, jakmile budou u ní v rodině všichni zdraví a bez nachlazení, hned se vydá na odběrové místo.

Také se chystáte darovat krev?

Podporujeme tento projekt

Čtěte také:

Reklama