Znáte to, dodržely jste známou pověru, že se dítěti nesmí stříhat do jednoho roku vlásky, popřípadě vaše dítko, až do této doby, žádné vlásky nemělo a najednou už ta malá košatá hlavička potřebuje stříhat.
Co na to odborníci?
- o návštěvě kadeřníka by měli rodiče začít uvažovat ve chvíli, kdy se dítě začíná při stříhání doma zajímat o to, co se mu děje nad hlavou, co mu to tam cvaká, a nejvíc ze všeho touží si to všechno vyzkoušet.
- to, co je pro maminky oázou klidu a místo pro regeneraci sil, je pro dítě velkou neznámou s hlučícími fény, spoustou zrcadel, cvakajícími nůžkami, hrozivě vypadajícími holícími strojky, odpornými gumovými pláštěnkami ... a jako bonus je tu ještě spousta žen s nejroztodivnějšími věcmi a udělátky na hlavách.
- dobře vybírejte, protože ne ve všech salonech či holičstvích jsou na návštěvu malých dětí připraveni a dostatečně vybaveni
- pokud už se nám podaří dítko dostat až ke zvolené kadeřnici a vzbudit jeho zájem, je velkou chybou ho nutit. Necháme-li ho ostříhat plačícího a vzpouzejícího, na další návštěvu se dozajista nepohrne. Správná kadeřnice by takto se bránící dítko neostříhala.
Tak jsme začali přemýšlet a vybírat, leč bydlíme na docela malém městě, a doby, kdy tu bylo holičství výhradně pro pány a děti, jsou dávno pryč. Tam, kam jsem léta chodila já, se na malého nezbedu, který během několika málo minut prozkoumal všechny lahvičky, fény a hřebeny, dívali jako na exota, co právě přiletěl z Marsu, takže jsme se raději rozloučili a hledali dál, dokud jsme nenašli.
Vyzbrojeni radami odborníků a celkem spokojeni s výběrem, jsme vyrazili na zkušenou. Nejprve se posadil do otočné židle tatínek a nechal se demonstrativně ostříhat. Ovšem drobek se více staral o hračky zaparkované pod židlí, které vytahal ven, a celkem spokojeně si s nimi hrál. Ve chvíli, kdy
Dodnes se nám ho nepodařilo přesvědčit, a i když jdeme jen kolem, ztropí preventivně scénu, aby nás snad ani nenapadlo tam zatočit. A tak s železnou pravidelností sahám po nůžkách já a za příšerného řevu, kdy jen doufám, že na nás sousedi nepošlou pracovnice sociálního úřadu, se pouštím do hodinové bitvy o každičký pramínek vlasů a zarovnávám a zarovnávám…
Tak ani vy nezoufejte, pokud se vám nedaří skamarádit svého mrňouse s kadeřnicí, a vězte, že z toho vyrostou. Alespoň já v to pevně doufám….
Nový komentář
Komentáře
Kluci se stříháním žádné velké problémy neměli, střídala jsem "vlastní výtvory"
s návštěvami u odborníků. Tam to dopadlo vždycky líp.Od puberty si už do toho moc mluvit nenechali a vystřídali nejrůznější kreace! Zoufalé bránění se - to jsem nezažila, ani s vlasy, ani v jeslích či škole, u doktora...cokoliv život přinášel. Jo, diskusí, těch ovšem bylo dost!
Mám 2 kluky - 3 a 6 let a stříháme je doma strojkem, když je potřeba.Starší syn to snášel v pohodě, i když byl malý, ale ten mladší - no hrůza. Poprvé si nenechal na hlavu ani sáhnout, cukal se, křičel
. Tak jsme ho šoupli do vany, já mu držela hlavu a manžel stříhal. Podruhé už to bylo lepší a teď už si zvykl. Jenom mu vadí, když se stříhá ofina a padají mu vlasy do očí, tak ho vždycky hned osprchujem. Myslím si, že s holkama je to jednodušší, ty se rády stříhají a jdou ke kadeřníkovi.
Tak toho jsem ušetřená.
chodí do kadeřnictví s tatínkem. ten jí nechává kompletní dívčí stříhání - tj. mytí, stříhání, foukání a Během toho se nechá ostříhat sám. A malá se vrací naparáděná a spokojená a tatínek puká pýchou, jakou má dokonalou slečnu dceru.
Jediný, kdo pravidelně prská jsem já, když si představím ty peníze, které tatínek ochotně vysází, jenom aby byl nazván "tím nejlepším tatouškem zlatoušekem"
šája: se mnou to taky byvalo lehky, za pochvalu jsem udelala cokoliv. Jenomze misto toho, aby mi rekla, ted zaklon hlavu a ted ti dam vlasky do obliceje, tak se mnou bez reci smykala sem a tam a na to, ze by mel se mnou nekdo manipulovat jsem byla hakliva uz od detstvi
Je fajn, ze nektere holicky to s detmi umeji
houserop: Tak ta naše holička vypadala jako herdek baba, ale s malou to uměla, já jsem zírala
Radunko sem, Radunko tam, ty jsi šikovná a hezká holčička
No toto, co to je, vidm dvojmo
My jsme byli u kadeřnice dvakrát - nejdříve v roce a půl jen ostříhat, pak asi po dvou měsících na "tenisák" a od té doby ho stříhám doma sama, koupili jsme strojek a je to
.
Velmi dobre si pamatuju, co se mi jako diteti na strihani nelibilo - svetlo, hluk a smrady, ktere mi jako dospele uz v kadernictvi nevadi. A take velmi necitlivy pristup holicky - nemela jsem rada, kdyz si se mnou delala co chtela a nerekla mi to - to znamena, ze se mnou na zidli otacela, naklanela mi hlavu a hlavne! - secesala mi vlasy do obliceje a nechala je tam strasne dlouho a pak mi ofinu ostrihala, ale nechala na obliceji ty kratke vlasky ktere strasne skrabaly. Nikdy bych si neodvazila delat rodicum sceny, ale fakt to bylo hrozny
Velmi dobre si pamatuju, co se mi jako diteti na strihani nelibilo - svetlo, hluk a smrady, ktere mi jako dospele uz v kadernictvi nevadi. A take velmi necitlivy pristup holicky - nemela jsem rada, kdyz si se mnou delala co chtela a nerekla mi to - to znamena, ze se mnou na zidli otacela, naklanela mi hlavu a hlavne! - secesala mi vlasy do obliceje a nechala je tam strasne dlouho a pak mi ofinu ostrihala, ale nechala na obliceji ty kratke vlasky ktere strasne skrabaly. Nikdy bych si neodvazila delat rodicum sceny, ale fakt to bylo hrozny
Já se taky té neuvěřitelně stupidní pověře "do roka nestříhat" smála (resp. jsem o ní nikdy nepřemýšlela). Ale dorazila mě moje sestra, která se na to šla zeptat pediatra
. Dvouletého syna zatím "krášlíme" strojkem (moc mu to tak sluší), ale dcera chodí už od cca 2,5 roku ke kadeřnici. Moje maminka si na mě trénovala střih "aby ti zhoustly vlásky" do cca 13 let a byla to opravdu hrůza
!
tak tuhle praštěnou pověru jsem taky slyšela a vykašlala jsem se na to, protože Rišák se narodil s hustejma černejma vlasama, vzadu docela dlouhejma, nejdřív jsem mu je nechala, ale asi v půl roce fikla, protože rostly a nelíbilo se mi to..
jinak dostat ho k holiči je šílený, stříháme ho zatím doma, snad to časem zlomíme a nebude ječet..
tak s naším
jsme vyrazili asi ve 3 letech ke známé kadeřnici, manžel ho držel na klíně a za huronského křiku, kdy spoceni byli i manžel a ještě víc kadeřnice, se povedlo malýho ostříhat
...byla to hrůza, bylo mi ho líto, ale co se dalo dělat....
ani ne rok poté už začal chodit s manželem do pánského a nechal se stříhat mašinkou...to se mu líbilo, jemu asi vadily ty nůžky a vlasy na obličeji....
Stříhám sama nejen svoje děti, ale i celé své okolí, takže nemám s tímhle zkušenosti, ale od kamarádky znám historku, jak odcházeli od holičky s řvoucím prckem, který měl půlku hlavy ostříhanou a nedokázali mu ostříhat tu druhou polovinu.
Naší cácorce narostly vlásky až okolo třílet, do té doby chmýří co stříhání nepotřebovalo. Po několika pokusech v různých kadeřnictvích a holičstvích, které končily hysterickými scénami a rychlým ústupem jsme uspěli v Klier - řetězec kadeřnictví, co je skoro u každého hypermarketu. Mají tam spešl stoličku pro děti - s volantem a koly, jako auto. Taky mají ovšem vyšší ceny než kadeřnice u nás na sídlišti ... Ale malá byla konečně ostříhaná.
Tak jsme byli s malou poprvé u holiče
Starší kluk potřeboval ostříhat a protože se malé jen tak nezbavím, vzala jsem ji s sebou. Tolik ji to zajímalo, jak tam brácha sedí s ručníkem kolem krku, že když skončila holička vedle a chtěla ji vzít taky, malá se nechala. Seděla a ani nedýchala, evidentně jí to dělalo dobře. A řeknu vám, byl to úžasný pohled - dvě dětské židličky a dvě holičky zabývající se malýma drobkama a ve frontě šest chlapů