Tak letos udeřilo jak výročí "30leté války" od svatby mých rodičů, tak významné kulaté narozeninové výročí paní máti.
Táta už vyčerpal repertoár možných dárků v letech minulých, čili zaúkoloval mě vymýšlením toho správného, hlavně prý velkého, aby byl přiměřený sváteční situaci.

Když velký, tak velký - pro mě to bylo jasné od začátku. Nedávno se máma nechala slyšet, že by jí taková myčka na nádobí vlastně nevadila, akorát, že ji není kam dát. (Mytí nádobí je výhradně její doménou, nikoho k tomu nepustí. A to jsme (nějakým nedopatřením) rodina, která si potrpí na oslavy všech svátků a narozenin a když nejsou, tak na společné víkendové obědy. Takže je nás často u velkého stolu 6-7, pokud nepočítám domácí zvířenu).

Zde je potřeba odbočit a vysvětlit, že máma má jakýsi (pro mě) zcela nepochopitelný blok vůči jakýmkoli technickým vymoženostem do domácnosti. Někdy mě překvapuje, že nepere na valše, ale to bude asi tím, že pračky byly už dávno a měla čas si na ně zvyknout ještě jako mladý flexibilní mozek. Jinak vytírá klečmo na zemi hadrem, protože užití mopu je příliš revoluční; mikrovlnku a rychlovarnou konvici (obojí používané denně několikrát) jsem před lety propašovala do její domácnosti jako vánoční dárek. Už se s nimi smířila a sžila, což je velký krok vpřed, takže ono prohlášení o myčce jsem vzala jako krok číslo dva na cestě za "osvobozenou domácnost". Což byla chyba. Mělo mě hned napadnout, že se přece "nikam nevejde". Ačkoli máme v bytě jako největší místnost halu, která je dobrá leda k sušení prádla. A máme tu pračku, čili přívod i odpad vody. A do kuchyně ke skříňce na nádobí je to tři kroky. Ale myčka se nevejde. Bohužel, výstražná kontrolka nesvítila dost jasně, a to u nikoho z nás.

Takže jednoho dne přišla máma z práce a byla tam. Úsporná a výkonná, designově ladila s pračkou; složili jsme se na ni a vybrali jsme ji opravdu pečlivě. U toho jsem ale ještě nebyla, přišla jsem až večer. Táta už spal, ačkoli nebylo moc pozdě - ona ta mrška váží 55 kg a nemáme v domě výtah, takže se nedivím, že ho to vynášení zmohlo. Jenže by se mi zrovna hodil jako opora.
S tou myčkou nám to vážně nevyšlo - vyslechla jsem si, že máma dostává samé nevhodné dárky, jako minule tu novou kuchyňskou skříňku. Ta se jí přece vůbec nehodila, protože měla v plánu předělávat celou kuchyň (což samozřejmě nikdo netušil) a teď nemůže. A ta myčka je taky nevhodná, protože je moc velká a až se budou stěhovat do menšího bytu, tak ji nebudou mít kam dát. A co že dostane příště, snad zlaté náušnice?! (Nemá propíchnuté uši a nesnáší zlato).

V ten moment mě to poněkud odstřelilo. Nečekala jsem, že to půjde hladce, myslela jsem, že si na ni taky bude chvíli zvykat, ale tohle? Říkala toho ještě spoustu, včetně toho, že přece jasně řekla, že myčku nechce. Což jsem jaksi měla vyluštit z té zašifrované věty o tom, že se nevejde. No, připadala jsem si jako hromosvod, bylo mi líto, že jsme se snažili a dopadlo to takhle. Zbaběle a plačky jsem prchla do svého pokojíčku.

Až pak se mi rozleželo, že to byly nesmyslné argumenty. Jednak si navzájem protiřečí - buď se bude předělávat tahle kuchyň, anebo bude stěhování, ale asi ne obojí najednou, že. A jednak se určitě nikam do menšího stěhovat nebudou - to už mi vysvětlili před pár měsíci, kdy to byla jedna z variant jak zabezpečit bydlení pro mě a mojí budoucí rodinu. Zakopaný pes je jinde - myčka prostě není pračka na nádobí, je to příliš převratná technologie a jako taková je nekceptovatelná.

Výsledek je, že jsem myčku adoptovala, vyplatila tátovi jeho polovinu a až se dočkám svého bydlení, půjde se mnou. Sice musím tolerovat rozrůstající se seznam zakázaných předmětů, které v ní nemožno umývat - jako třeba skleničky po babičce, aby jim ten "strašnej kombajn nějak neublížil, když je tak agresivní", ale myslím, že to je jen otázka času, než to opadne.

A máma? Za ten večer se omluvila, což zmírnilo moje zklamání, a cením si toho. S tátou se dohodli, že jako dárek dostane jejich společnou zahraniční dovolenou. A myslím, že všichni víme, že už nikdy, ale nikdy, nedostane žádné překvapení :-)

A co vy a překvapení a dárky vůbec?

Saturday

Děkujeme Saturday za její příspěvek a posíláme dáreček.

Vy ostatní máte také možnost ... pošlete na mailík REDAKCE@ZENA-IN.CZ něco zajímavého a třeba vás odměníme.

Přispějte k tématu Víkendové děti - Více ZDE

Jaké máte zkušenosti s partnerem u porodu? - Pište sem