Ze všeho nejdřív musíte přežít vízové martyrium. Vystát si nekončící frontu a potom zjistit, že: tohle nemáte a tamto není v pořádku, a znovu si vystát frontu ....a vůbec, být to na mně, všechna víza zruším. K čemu jsou? Znepříjemňují život normálním lidem.(ti, kvůli kterým byla zavedena, na ně stejně kašlou).
Vzhůru na cesty
Na Ukrajinu? Divili se všichni známí a přátelé, jen co zjistili, kam se chystáme, a začali nás litovat a zjišťovat, co nás k tak šílenému činu vede. Pak si každý vzpomněl na nějakou hrůznou historku o přepadení, okradení a jiném příkoří, které se komusi v té strašné zemi na východě stalo. A protože jsme jeli se studenty (tedy vlakem), přidali hororové líčení cesty tímto dopravním prostředkem. Když budeme mít štěstí, můžeme si prý dokonce zachránit holý život!
Projeli jsme jí velký kus, sedm nocí z deseti jsme strávili ve vlaku. Děsivá představa? Ale proč, večer nastoupíte do kupé, dáte si dobrý čaj za 50 kopějek (to jsou asi tři koruny, v našem vagóně od českého průvodčího máte čaj i kávu za stejnou cenu – 24 Kč), prospíte se a ráno jste tam, kde jste chtěli být. Prostě pohoda.
Kyjev
Začali jsme v Kyjevě, úhledném, čistém městě plném zeleně (zaujímá více než 50 % plochy, takže to vypadá, že město je v jednom velkém parku). Kráčeli jsme po širokém Kresčatiku (hlavní třída), který je v neděli uzavřen pro dopravu a snad celý Kyjev se tu prochází za hlaholení estrádních hitů. Na dlážděném a hrbolatém Andrejevském „spusku“, tedy česky sešupu - krkolomné uličce zastavěné krámky, jsme si prohlíželi ukrajinské suvenýry, vyšívané „rušniky“, matrjošky klasické i jdoucí s dobou (s obličejem Usámy), trička s Leninem (přesně takové si v Moskvě koupil i Jack Nicholson), fotbalový dres Andreje Ševčenka... ale i neskutečné blbosti z plastů (no tohle že by si někdo koupil?)
Na konci ulice končí komerce a je tu odměna pro ty, kteří doklopýtali až sem, aby uviděli rodný dům autora Mistra a Markétky ( pro neznalce – Michaila Bulgakova).
Po prohlídce města jsme na ulici Chmelnického zašli do Domácí kuchyně, samoobslužné jídelny, kde se dalo za přijatelné ceny a v útulných dřevěných boxech docela dobře najíst (boršč,ryba s opečenými brambory, dortík a dobrá hrušková limonáda vyšly asi na našich 80 Kč)
Ještě předtím jsme ovšem museli absolvovat výměnnou anabázi - tedy směnit dolary na hřivny (je zajímavé, že starší generace tomu pořád říká rubly). A jednoduché to opravdu nebylo. Na každém kroku jsme sice naráželi na směnárny , ale všechny zavřené. A když jsme konečně padli na jednu fungující a vystáli si frontu, vyměnila nám „děvuška“ jen padesátku místo požadované stovky. „Grivny končilis´“ usmála se provinile. Došly peníze. No, měli jsme štěstí, ti za námi už nedostali nic. Když jsme se ptali naší průvodkyně Niny , co to má znamenat, řekla, že je to kvůli zítřejší opoziční demonstraci proti prezidentovi Kučmovi. Vláda se bojí, aby mezi lidmi nebylo moc valut. Druhý den jsme pak na vlastní oči viděli, jak se demonstranti scházejí. Většinou postarší lidé mávali rudými prapory a dožadovali se lidštějších podmínek (hlavně vyšších platů a důchodů). Nina nám vysvětlila, že to jsou komunisté, ale na jiném místě se právě srocuje i pravicová mládež s podobnými požadavky.
Nechápali jsme ten hrozivý paradox – obchody plné zboží (i sem už zasáhla globalizace -kdyby nebyly obaly popsané azbukou, nepoznáš, že nejsi doma), ceny zhruba odpovídající našim ale platy hluboko pod úrovní našeho životního minima. Copak se takhle dá žít?. Nina smutně pravila, že se každý musí snažit, co to jde...
Jalta
Pak jsme se na tři dny přesunuli na jih a rázem se ocitli v subtropech. Před námi moře, za námi hradba hor, to je Jalta. Moře bylo ještě teplé a tak jsme se do něj jako správní vnitrozemci vrhli. Přímořské letovisko zažívá svoji renesanci – některé výstavní rekreační domy z dob minulých sice ještě chátrají, jiné se už zase skví novotou a vítají novodobou smetánku.
Máte-li rádi Čechova, můžete se podívat, kde trávil posledních pět let života. Bílý patrový domek uprostřed pohádkové zahrady – některé stromy sázel sám Anton Pavlovič. Hrozně jsem mu záviděla masivní psací stůl, za nímž se skrýval výklenek s kanapátkem, - to pro případ, že už ho to spisování nebavilo...
Pokud vás zajímá novodobá historie, jeďte se podívat do Livadijského paláce, kde v roce 1945 Churchil, Stalin a Roosewelt podepsali Jaltskou dohodu. Ukážou vám stůl, kde pánové dohodu podepsali, i Rooseveltův pokoj.
Dněpropetrovsk
Poslední třetinu naší cesty tvořily dva dny v Dněpropetrovsku. Město je veliké asi jako Praha, ale nějakých turistických památek si tu neužijete. Bude to asi tím, že kvůli raketovému průmyslu tu byl až donedávna „zakrytyj gorod“, tedy město uzavřené pro cizince a turisty vůbec. Krásný je Dněpr, říkají mu Slavutič. Ovšem když vám dají takovou nadšenou průvodkyni, jakou jsme měli my, zjistíte, že Dněpropetrovsk je vlastně úžasný celý (i když se na první pohled zdá, že v něm nic není). A všechno je tu tak nové, tak velké, tak nádherné, a jezdí tu maršrutky, které nemají ani v Paříži. No ty maršrutky neboli „maršrutnoje taxi“, to je opravdu skvělá věc. Jsou to mikrobusy (cca pro deset lidí) a ty mají své určené trasy. Když si někde po trase stoupnete a zamáváte, vezmou vás a až si zase řeknete, vysadí vás, kde potřebujete. A to všechno za jednu hřivnu (6 Kč), ať už jedete kilometr nebo pět.
My jsme v Dněpropetrovsku strávili dva dny více méně pracovně Na seznamovacím večeru desátých tříd medicínského lycea, které nás na Ukrajinu pozvalo, jsme v pásmu komponovaném s diapozitivy představili Prahu (největší úspěch měl Pavel, který všechno zapomněl, a tak mluvil trochu jako massa Bob – „óčeň plócha paruski“). Druhý den jsme si pak u kulatého stolu o ekologii povídali třeba o tom, jak my tady v Praze bojujeme s klíněnkou jírovcovou, motýlkem, který své dětičky živí kaštanovým listím. To samozřejmě naše ukrajinské kolegy velice zaujalo, protože všude, kam se v ukrajinských městech podíváš, rostou právě kaštany.
Domů se nám moc nechtělo, tak jako se nechce z návštěvy od dobrých přátel.(No a taky jsme museli zase do školy...) Jedno však víme jistě, že se sem určitě zase vrátíme, tentokrát už beze strachu.
JAK JSME JELI NA UKRAJINU
Když slyšíte Ukrajina představíte si určitě námezdního dělníka. A toho kdo by tam chtěl jet na dovolenou budete považovat za blázna. Jaká je realita, čtěte tady.
Doporučujeme
Komerční tipy
-
Jak soutěž MasterChef ovlivnila život vítězi Romanu Stašovi? A bez které suroviny si vaření nedokáže představit? Jen málokdo by neznal vítěze 4. řady MasterChef Romana Stašu, který si získal sympatie diváků již v prvních kolech soutěže. Tento nadšený kuchař, který je původně trenérem a juniorským hokejistou, v následujícím rozhovoru odhaluje svůj největší gastronomický zážitek, ale také třeba jeho nejoblíbenější nápoj. Jakým dalším projektům se Roman Staša věnuje? A které suroviny jsou pro něj v kuchyni nezbytné?
-
Vzdělání na prvním místě: Seznamte se s projekty, které propojují mladé lidi se světem Každá nová generace s sebou nese potenciál inovovat a přinášet nové myšlenky. Vzdělání mladých lidí a jejich přístup k technologiím mohou vést ke vzniku nových technologických a společenských inovací, které budou jednoho dne utvářet naši budoucnost. Jak můžeme dnešní nadějné studenty co nejlépe nasměrovat? Dva zajímavé projekty, se kterými se do unikátního programu Women in Tech přihlásily dvě talentované podnikatelky, hledají právě na tuto otázku odpověď.
-
Před spaním se vyvarujte zmrzlině i těstovinám se sýrem. Mohou totiž vyvolat potíže a tím zároveň i nespavost Spánek je jednou z životně důležitých potřeb člověka, proto bychom se na něj měli zaměřit. A také se před spaním vyhnout konzumaci některých rizikových potravin. Které to jsou a co mohou způsobit?
-
Hygiena a ochrana zdraví je důležitá pro všechny: Dettol se znovu spojuje s Kapkou naděje Zdraví a čistota k sobě neodmyslitelně patří, proto se i letos značka Dettol spojuje s Nadačním fondem Kapka Naděje. Cíl je stále stejný – pomoci vážně nemocným lidem nejen v nemocnicích a šířit osvětu o důležitosti ochrany zdraví.
-
Vyzkoušeli jsme robotický vysavač Xiaomi Robot Vacuum S10+. Chytrý pomocník, který se vám bude hodit pro úklid Pokud si plánujete koupit robotický vysavač, pak se vám určitě bude hodit naše redakční zkušenost. Protože nás zajímá, jak pracují noví pomocníci domácnosti, rádi jsme vyzkoušeli robotický vysavač Xiaomi Robot Vacuum S10+. jak se nám s ním uklízelo? Myslíme, že naše spokojenost vás může inspirovat.
-
Projekty českých podnikatelek, díky kterým budete mít „self-care“ v malíku Kdy jste se naposledy uprostřed dne na chvilku zastavila a soustředila jen na sebe? Výzkumy potvrzují, že už pouhá pětiminutová meditace může mít na náš život velmi blahodárný dopad – a teď si představte, že byste se péči o sebe sama věnovala ještě o trochu víc?
-
Bolavé a oteklé nohy není dobré podceňovat. Křečové žíly mohou bez léčby a prevence vyústit až v trombózu Zpočátku není onemocnění vůbec nápadné. Jen vás tu a tam překvapí pocit těžkých, unavených nohou. Jenže to už je zaděláno na trápení, které v dospělosti postihne až 60 % žen a 30 % mužů. Naštěstí existuje účinná prevence i léčba.
-
Podzimní novinka značky KIA: SUV budoucnosti, které podněcuje uživatele přijmout za svůj přechod k elektromobilitě Nová EV9 má ambici sehrát ústřední roli v proměně značky Kia a způsobu, jakým lidé cestují. Pokud se zajímáte o novinky ze světa automobilů a elektromobilů, neměla by vám uniknout podzimní novinka, která vás určitě zaujme.
-
Jaké jsou grilovací trendy letošní sezóny? Vinná klobása, krkovička, mleté maso a tofu. Zajímavé recepty, které můžete vyzkoušet Pokud rádi grilujete, přinášíme vám inspiraci v podobě několika receptů, které se vám budou hodit! Ingredience můžete nakoupit v Kauflandu.
-
I onkologické pacientky si zaslouží cítit se silné a krásné. Pomozte jim společně s Pantene i vy Cítit se silně a krásně je ten nejlepší pocit. Mnohým z nás k tomuto pocitu dopomáhají také naše vlasy. Některá si je ráda barví podle nálady, jiná si s oblibou tvoří rozličné účesy. Většina z nás také o své vlasy pravidelně pečuje, aby vypadaly co nejlépe a byly zdravé a krásné. A když zrovna máme den, kdy vypadají zkrátka úžasně, cítíme se neporazitelné.
Nový komentář
Komentáře
Ťapina: a počkej až ti odpoví za dalších 5 let
Ťapina: hlavne že si sa dočkala
Ja som si toho všimla až keď som odoslala odpoveď
No děkuju, že mi po pěti letech odpovídáte
Já se ptala samozřejmě v době, kdy víza ještě potřeba byly
Já nevím proč si lidé myslí,že na východ od nás žijí lidožrouti?Myslím si ,že jsou to stejně bezpečné a nebo nebezpečné krajiny jako u nás nebo na západ od nás.Záleží na zkušenostech na koho kde narazíte.Ukrajina je krásná.Můj sen je Bajkal, ale to je daleko a drahé.Nedávno jsme probíraly dovolené a přišlo i na Rumunsko,ale ne klasické u moře.Je to část Rumunska nazývaná Banát,kde žije česká menšina.Tito lidé pronajímají pokoje a nebo domky,většina zajistí i stravu a někdo i dopravu.Jsou tam hory a teče Dunaj,myslím si že by to byla nevšední dovolená a ještě by chom pomohli, tam žijícím Čechům.Tito lidé tam žijí jak na začátku minulého století(mají elektřinu,televizi,někdo i koupelnu),ale starost o pole,dobytek, udržování tradic,které u nás mnoho lidí již ani nezná,to mě přišlo velmi zajímavé.
oprava: češky aj slovenky
Ťapina: vízum už potrebujú len ukrajinci k nám, resp. na Slovensko, nás na Ukrajinu pustia bez víz. Do Užhorodu som chodila nakupovať veľmi často (bývala som cca 15 km od hranice).Aj teraz keď chodíme k rodičom, tak si nákupy tam neodpustím. A od zazobaných ukrajiniek sa češky aj slovensky možu v móde inspirovať
To snad neni pravda, to uz tu strasim tak dlouho
?
Ťapina: vizova povinnost pro ukrajinu uz padla :) takze pokud jsi ceskym obcanem, muzes tam cestovat uz 2 roky normalne bez niceho :)
Můžete mi někdo říct, kdo jste na Ukrajině v posledních letech byli, jak jste sehnali vízum? Ono to totiž není nic jednoduchého
Hezky clanek a hlavne si opet clovek uvedomi, ze neni nad osobni poznavani. Komentare agentur typu "jedna pani povidala" a casto i medii nemusi odpovidat realite.
Na Ukrajinu jsme se na dovolenou chystali, jenže vízová povinnost nás nakonec odradila. Miláček už tam byl a nemohl si vynachválit super zážitky. Měli jsme v plánu západní část, kraj Nikoly Šuhaje. Nakonec jsme jako náhradní plán vymysleli Rumunsko a bylo to taky bezva.