Ze všeho nejdřív musíte přežít vízové martyrium. Vystát si nekončící frontu a potom zjistit, že: tohle nemáte a tamto není v pořádku, a znovu si vystát frontu ....a vůbec, být to na mně, všechna víza zruším. K čemu jsou? Znepříjemňují život normálním lidem.(ti, kvůli kterým byla zavedena, na ně stejně kašlou).
Vzhůru na cesty
Na Ukrajinu? Divili se všichni známí a přátelé, jen co zjistili, kam se chystáme, a začali nás litovat a zjišťovat, co nás k tak šílenému činu vede. Pak si každý vzpomněl na nějakou hrůznou historku o přepadení, okradení a jiném příkoří, které se komusi v té strašné zemi na východě stalo. A protože jsme jeli se studenty (tedy vlakem), přidali hororové líčení cesty tímto dopravním prostředkem. Když budeme mít štěstí, můžeme si prý dokonce zachránit holý život!
Projeli jsme jí velký kus, sedm nocí z deseti jsme strávili ve vlaku. Děsivá představa? Ale proč, večer nastoupíte do kupé, dáte si dobrý čaj za 50 kopějek (to jsou asi tři koruny, v našem vagóně od českého průvodčího máte čaj i kávu za stejnou cenu – 24 Kč), prospíte se a ráno jste tam, kde jste chtěli být. Prostě pohoda.
Kyjev
Začali jsme v Kyjevě, úhledném, čistém městě plném zeleně (zaujímá více než 50 % plochy, takže to vypadá, že město je v jednom velkém parku). Kráčeli jsme po širokém Kresčatiku (hlavní třída), který je v neděli uzavřen pro dopravu a snad celý Kyjev se tu prochází za hlaholení estrádních hitů. Na dlážděném a hrbolatém Andrejevském „spusku“, tedy česky sešupu - krkolomné uličce zastavěné krámky, jsme si prohlíželi ukrajinské suvenýry, vyšívané „rušniky“, matrjošky klasické i jdoucí s dobou (s obličejem Usámy), trička s Leninem (přesně takové si v Moskvě koupil i Jack Nicholson), fotbalový dres Andreje Ševčenka... ale i neskutečné blbosti z plastů (no tohle že by si někdo koupil?)
Na konci ulice končí komerce a je tu odměna pro ty, kteří doklopýtali až sem, aby uviděli rodný dům autora Mistra a Markétky ( pro neznalce – Michaila Bulgakova).
Po prohlídce města jsme na ulici Chmelnického zašli do Domácí kuchyně, samoobslužné jídelny, kde se dalo za přijatelné ceny a v útulných dřevěných boxech docela dobře najíst (boršč,ryba s opečenými brambory, dortík a dobrá hrušková limonáda vyšly asi na našich 80 Kč)
Ještě předtím jsme ovšem museli absolvovat výměnnou anabázi - tedy směnit dolary na hřivny (je zajímavé, že starší generace tomu pořád říká rubly). A jednoduché to opravdu nebylo. Na každém kroku jsme sice naráželi na směnárny , ale všechny zavřené. A když jsme konečně padli na jednu fungující a vystáli si frontu, vyměnila nám „děvuška“ jen padesátku místo požadované stovky. „Grivny končilis´“ usmála se provinile. Došly peníze. No, měli jsme štěstí, ti za námi už nedostali nic. Když jsme se ptali naší průvodkyně Niny , co to má znamenat, řekla, že je to kvůli zítřejší opoziční demonstraci proti prezidentovi Kučmovi. Vláda se bojí, aby mezi lidmi nebylo moc valut. Druhý den jsme pak na vlastní oči viděli, jak se demonstranti scházejí. Většinou postarší lidé mávali rudými prapory a dožadovali se lidštějších podmínek (hlavně vyšších platů a důchodů). Nina nám vysvětlila, že to jsou komunisté, ale na jiném místě se právě srocuje i pravicová mládež s podobnými požadavky.
Nechápali jsme ten hrozivý paradox – obchody plné zboží (i sem už zasáhla globalizace -kdyby nebyly obaly popsané azbukou, nepoznáš, že nejsi doma), ceny zhruba odpovídající našim ale platy hluboko pod úrovní našeho životního minima. Copak se takhle dá žít?. Nina smutně pravila, že se každý musí snažit, co to jde...
Jalta
Pak jsme se na tři dny přesunuli na jih a rázem se ocitli v subtropech. Před námi moře, za námi hradba hor, to je Jalta. Moře bylo ještě teplé a tak jsme se do něj jako správní vnitrozemci vrhli. Přímořské letovisko zažívá svoji renesanci – některé výstavní rekreační domy z dob minulých sice ještě chátrají, jiné se už zase skví novotou a vítají novodobou smetánku.
Máte-li rádi Čechova, můžete se podívat, kde trávil posledních pět let života. Bílý patrový domek uprostřed pohádkové zahrady – některé stromy sázel sám Anton Pavlovič. Hrozně jsem mu záviděla masivní psací stůl, za nímž se skrýval výklenek s kanapátkem, - to pro případ, že už ho to spisování nebavilo...
Pokud vás zajímá novodobá historie, jeďte se podívat do Livadijského paláce, kde v roce 1945 Churchil, Stalin a Roosewelt podepsali Jaltskou dohodu. Ukážou vám stůl, kde pánové dohodu podepsali, i Rooseveltův pokoj.
Dněpropetrovsk
Poslední třetinu naší cesty tvořily dva dny v Dněpropetrovsku. Město je veliké asi jako Praha, ale nějakých turistických památek si tu neužijete. Bude to asi tím, že kvůli raketovému průmyslu tu byl až donedávna „zakrytyj gorod“, tedy město uzavřené pro cizince a turisty vůbec. Krásný je Dněpr, říkají mu Slavutič. Ovšem když vám dají takovou nadšenou průvodkyni, jakou jsme měli my, zjistíte, že Dněpropetrovsk je vlastně úžasný celý (i když se na první pohled zdá, že v něm nic není). A všechno je tu tak nové, tak velké, tak nádherné, a jezdí tu maršrutky, které nemají ani v Paříži. No ty maršrutky neboli „maršrutnoje taxi“, to je opravdu skvělá věc. Jsou to mikrobusy (cca pro deset lidí) a ty mají své určené trasy. Když si někde po trase stoupnete a zamáváte, vezmou vás a až si zase řeknete, vysadí vás, kde potřebujete. A to všechno za jednu hřivnu (6 Kč), ať už jedete kilometr nebo pět.
My jsme v Dněpropetrovsku strávili dva dny více méně pracovně Na seznamovacím večeru desátých tříd medicínského lycea, které nás na Ukrajinu pozvalo, jsme v pásmu komponovaném s diapozitivy představili Prahu (největší úspěch měl Pavel, který všechno zapomněl, a tak mluvil trochu jako massa Bob – „óčeň plócha paruski“). Druhý den jsme si pak u kulatého stolu o ekologii povídali třeba o tom, jak my tady v Praze bojujeme s klíněnkou jírovcovou, motýlkem, který své dětičky živí kaštanovým listím. To samozřejmě naše ukrajinské kolegy velice zaujalo, protože všude, kam se v ukrajinských městech podíváš, rostou právě kaštany.
Domů se nám moc nechtělo, tak jako se nechce z návštěvy od dobrých přátel.(No a taky jsme museli zase do školy...) Jedno však víme jistě, že se sem určitě zase vrátíme, tentokrát už beze strachu.
JAK JSME JELI NA UKRAJINU
Když slyšíte Ukrajina představíte si určitě námezdního dělníka. A toho kdo by tam chtěl jet na dovolenou budete považovat za blázna. Jaká je realita, čtěte tady.
Doporučujeme
Komerční tipy
-
Testování LEGO: LEGO® + Minecraft = zaručený úspěch u kluků i holek! Myslím, že nejen většina dětí, ale i mnoho rodičů už někdy slyšela o hře Minecraft. Jedná se původně o počítačovou hru z roku 2011, která se odehrává v otevřeném světě, kde má hráč neomezenou svobodu pohybu a činností, a která se za krátkou dobu stala jednou s nejúspěšnějších her po celém světě.
-
Test podlahového vysavače Gorenje: Poprvé jsem měla pocit, že mám opravdu vysáto! Měla jsem možnost za redakci žena-in.cz otestovat bezsáčkový podlahový vysavač od Gorenje (VCEA03GAPRACY) s příkonem 700 W, sacím výkonem 180 W a průtokem vzduchu 28,3 L/s.
-
Očima chlapa: Holky, dejte nám tuhle vibrující věcičku a už si nikdy nebudete stěžovat Hezky padne do ruky, příjemně vibruje a používáme ho v koupelně. Co je to? No přece holicí strojek, na co vy hned nemyslíte… Nabušený Braun 9477cc, který jsem otestoval, zlikviduje i jednodenní strniště, takže už si manžovi nebo příťovi při intimních chvilkách nebudete stěžovat „Au, ty škrábeš!“.
-
Huawei přichází se sluchátky FreeBuds Lipstick, které vypadají jako rtěnka. V redakci jsme je vyzkoušeli Obvykle jsou sluchátka bílá, někdy černá, ale červená moc k vidění nejsou. Pro milovníky rudé teď Huawei přišel s FreeBuds Lipstick, které vypadají v obalu (nabíječce) na první pohled jako rtěnka. Na své si tedy přijdou především dámy.
-
Testovaly jsme novinku značky Nu Skin Nu Colour Bioadaptive BB+ Skin Loving Foundation Co se stane, když se spojí účinný tekutý make-up s vyživujícím balzámem? Zrodí se hvězda v péči o pleť! Seznamte se s novinkou značky Nu Skin Nu Colour Bioadaptive BB+ Skin Loving Foundation. My jsme ho měly možnost vyzkoušet v redakci.
-
Můžeme se obdarovat lépe. Levi's letošní Vánoce svými kousky vybízí k udržitelnosti Letošní Vánoce chce Levi's s pomocí hesla GIVE BETTER motivovat všechny, aby darovali dárky, které vydrží déle a radost z nich tak bude intenzivnější. Tady jsou tipy na udržitelné dárky Levi's.
-
Tipy na dárky: Yves Rocher vám přináší spousty voňavých produktů v nádherném balení Přemýšlíte čím obdarovat své blízké? Máme pro vás několik tipů od značky Yves Rocher, se kterými rozhodně neuděláte chybu. Vánoční nabídka francouzské rostlinné kosmetiky je pro letošní Vánoce opravdu bohatá.
-
Reportáž z gastronomického nebe. Dinner in the sky je tentokrát nad Vltavou Dechberoucí panoramata, výhled na nejkrásnější části Prahy a vynikající gastronomie. V tomto duchu se nese další série obědů a večeří v oblacích s názvem Dinner in the sky. Do padesátimetrové výšky jsem se letos nechala vyvézt již podruhé. Ovšem tentokrát byla plošina umístěna na Dvořákově nábřeží a kromě místa bylo samozřejmě jiné i menu.
-
Redakce testuje: nová bezdrátová sluchátka Huawei FreeBuds 4 Jak nejlépe testovat bezdrátová sluchátka? Samozřejmě, že při sportu. Abych vyzkoušela, jestli dobře drží, jak v nich zní moje hudba, jak dobře funguje odhlučnění a jaká je kvalitu hovoru, vyrazila jsem s Huawei FreeBuds 4 na krátký cyklistický výlet.
-
Redaktorka poprvé na skútru. Na Vespě Primavera 125 ujížděla dešti i větru Když se řekne Vespa, představím si horký letní den v Itálii a hustou dopravu, ve které stylový skútr v doprovodu troubení obratně kličkuje. Nikdy jsem si ale samu sebe na dopravním prostředku o dvou kolech a s motorem neuměla představit, vlastně mě taková představa i trochu děsila. Nabídka testování Vespy Primavera 125 a Piaggio Medley S 125 ale nešla odmítnout.
Nový komentář
Komentáře
Ťapina: a počkej až ti odpoví za dalších 5 let
Ťapina: hlavne že si sa dočkala
Ja som si toho všimla až keď som odoslala odpoveď
No děkuju, že mi po pěti letech odpovídáte
Já se ptala samozřejmě v době, kdy víza ještě potřeba byly
Já nevím proč si lidé myslí,že na východ od nás žijí lidožrouti?Myslím si ,že jsou to stejně bezpečné a nebo nebezpečné krajiny jako u nás nebo na západ od nás.Záleží na zkušenostech na koho kde narazíte.Ukrajina je krásná.Můj sen je Bajkal, ale to je daleko a drahé.Nedávno jsme probíraly dovolené a přišlo i na Rumunsko,ale ne klasické u moře.Je to část Rumunska nazývaná Banát,kde žije česká menšina.Tito lidé pronajímají pokoje a nebo domky,většina zajistí i stravu a někdo i dopravu.Jsou tam hory a teče Dunaj,myslím si že by to byla nevšední dovolená a ještě by chom pomohli, tam žijícím Čechům.Tito lidé tam žijí jak na začátku minulého století(mají elektřinu,televizi,někdo i koupelnu),ale starost o pole,dobytek, udržování tradic,které u nás mnoho lidí již ani nezná,to mě přišlo velmi zajímavé.
oprava: češky aj slovenky
Ťapina: vízum už potrebujú len ukrajinci k nám, resp. na Slovensko, nás na Ukrajinu pustia bez víz. Do Užhorodu som chodila nakupovať veľmi často (bývala som cca 15 km od hranice).Aj teraz keď chodíme k rodičom, tak si nákupy tam neodpustím. A od zazobaných ukrajiniek sa češky aj slovensky možu v móde inspirovať
To snad neni pravda, to uz tu strasim tak dlouho
?
Ťapina: vizova povinnost pro ukrajinu uz padla :) takze pokud jsi ceskym obcanem, muzes tam cestovat uz 2 roky normalne bez niceho :)
Můžete mi někdo říct, kdo jste na Ukrajině v posledních letech byli, jak jste sehnali vízum? Ono to totiž není nic jednoduchého
Hezky clanek a hlavne si opet clovek uvedomi, ze neni nad osobni poznavani. Komentare agentur typu "jedna pani povidala" a casto i medii nemusi odpovidat realite.
Na Ukrajinu jsme se na dovolenou chystali, jenže vízová povinnost nás nakonec odradila. Miláček už tam byl a nemohl si vynachválit super zážitky. Měli jsme v plánu západní část, kraj Nikoly Šuhaje. Nakonec jsme jako náhradní plán vymysleli Rumunsko a bylo to taky bezva.