Chodili jsem na obhlídky a potkávali tak různé lidi. Jedním z majitelů bytů byla mladá, hezká a inteligentní slečna.
Po vstupu do jejího bytu jsem nemohla nepostřehnout zájem o mého přítele.
„A tady se budu muset obrnit a použít všechny své diplomatické zbraně“, řekla jsem si a pro začátek jsem jako obranu nasadila sympatický úsměv s výrazem blba, který si ničeho nevšiml.
Na první pohled bylo zřejmé, že se nám byt nehodí a také je vysoko nad naše možnosti. Slečna však nespustila oči z mého společníka a s pohledem upřeným na něho něžně vyslovila: „Nedáte si snad šálek kávy“? Trochu rychle jsem zaslechla: „Ano, ano rádi.“ a snažila se udržet můj křečovitý výraz. Ani bych se o tomto zážitku nešířila, ale tady teprve začíná zajímavý okamžik .
Můj přítel se zcela lapil do sítí této ženštiny. Abych se mohla posadit, tak jsem do něho musela lehce drcnout a šoupnout ho tak ke straně pohovky. Jinak bych si to kafe vysrkala snad ve stoje. Přítel jakoby mne neviděl, neslyšel a ani se na mne nedíval. Aby si mne všimnuli, musela jsem vždy hlasitě pronést nějakou větu, která se týkala bytu. To abych jim připomněla důvod naší návštěvy. Měla jsem z naší hostitelky neodbytný dojem vytrvalé lovkyně, které na kvalitě kořisti zase tak moc nezáleží. Šlo zde o počet trofejí. A moje přítomnost jí v tom nejen nebránila, ale snad i vzrušovala.
Ale to většinou oběti nepostřehnou a hlavně se téměř vždy chytí do pasti. A tak se také stalo. Situaci jsem zvládla jen díky tomu, že mi už tenkrát bylo spíš třicet než dvacet.
Největší údiv ve mne vzbuzovalo chování té lovkyně. Totiž, že se můj přítel chytí do jejich sítí, to se (mezi námi) dalo předpokládat. Ale ta její sebevědomá drzost a koketnost mne úplně šokovala. Nejsem totiž ten typ, který líčí pasti za těchto okolností.
Ke konci návštěvy jsme obě dvě hrály jakousi hru. Šlo o to, kolik toho vydržím. O této hře jsme věděly jen my dvě, já a moje sokyně. Naparující se obět netušila nic!
Návštěva se blížila ke konci, tlachání o ničem už nešlo prodlužovat. Přítel si vzal 
Přítel kráčel k autu se zasněným výrazem. To by ještě šlo. Ale pak řekl: „To byla ale zajímavá slečna, co?“
A to už jsem nevydržela. Sundala jsem si z obličeje usměvavou masku a koktavě jsem začala řvát. Můj nashromážděný vztek musel ven. Nesmyslně jsem se ho snažila přivést k faktu, že se slečna chovala jako „kráva“ vzhledem k mé přítomnosti. Přítel to nepochopil a ze slovní potyčky jsem vyšla jako hysterka.
Zda něco následovalo mezi těmi dvěma, to nevím a je mi to s odstupem let upřímně jedno. Ale jestli ano, tak to asi nebylo nic slavného, protože jsme se s tímto přítelem nakonec vzali a už s ním pár let vychovávám naše děti.
Jen jsem zvědavá, co bude na tento článek říkat.
A co vy? Jste spíše lovkyně nebo jste také hysterky?
V každém případě vás zdravím a přeji při obraně a lovení obětí pevné nervy……………..
Nový komentář
Komentáře
Ten příběh je celý divný. Chlap, který může před manželkou nechat oči na cizí ženské je prostě divnej. Takovýho bych nechtěla ani minutu. Ať se podívá, ale ne tak okatě.
Proc je zenska vzdycky hysterka a muzsky uvazuje nahlas ?:)
Je to zvlastni, neustale vnimani stejne reality jinak pro ne a jinak pro nas.
Kdyz jej budu hlidat ja(okate)..rikam si o upaleni...
kdyz me bude hlidat on.. je to moje vina.. sem povetrna:)zase me upali.
A tak musim dat sobe tolik svobody, abych se nemusela starat o jeho oci na cizi zadnici.
...a posílala klienty bez makléře
No článek mě nezaujal, spíš mě zaujala blbost, že realitka rozdává telefonní čísla na klienty
a nejvíce se mu líbí Nairobice
Tak můj
se taky samozřejmě otočí po hezké ženské, ale málokdy moc okatě....ale občas jo 
Hlavně se mu líbí vždycky nějaká žena-in se kterou se setkáme 
A já jsem potom totální hysterka, ale vevnitř 
Scény většinou nedělám 
Já si myslím, že [32]BIM uhodila hřebíček na hlavičku. Chlapi TROŠKU méně uvažují. Taky už se mi stalo, že se
něco DOST nelíbilo a já vůbec netušil o co jde. V článku je to přehnané, ale v podstatě ze života. Nikdy neříkejte nikdy 
nacitalka : ja myslím, že 2 roky je už dosť dlhá doba, že máš právo mu povedať, že ti to vadí.
Sísa: Je to hóóóóóódně nespravedlivé
Stáňa to vyjádřila přesně
Susina: k tomu bifteku: já zase slyšela, když jeden chlap zahnul svojí krásný, inteligentní a dlouhodobý manželce s takovou špinavou a ošklivou kurvou, obhajobu: když jíš celej život kaviár, tak taky jednou dostaneš chuť na klobásu od stánku!
Susina: To je fakt, můj přítel chodí na kafe s kamarádkami a nemám z toho nijak divný pocit. Ale taky nad ženskými vysloveně neslintá.
No pravda, uklidňuje mě to, že všechny ty jeho kamarádky říkají, že se s ním dobře kecá, ale doma by ho mít nechtěly
ještě mě napadla jedna věc. Holky, pokud vás takové to mužské slintání jako reakce na přednosti jiné ženy rozhodí - zkuste se zeptat samy sebe, jestli jste si ve vztahu s tím mužem jisté. Pokud ten váš vzájemný vztah má nějaké problémy, pak je celkem logická vaše negativní reakce, protože o váš vztah máte obavy - a naopak, jestli víte, že váš miláček miluje jen vás, tak se tomu zasmějete a otočíte to tak, aby i on trošku zažárlil - když mi manžel řekl, že půjde na oběd s Jiřinou, vesele jsem mu řekla, klidně ať jde a pozdravuje jí, já že půjdu na večeři s Jiřím, který mě už pár týdnů zve.. Trošku protáhl obličej, ale zcela demokraticky usoudil, že když může on, můžu i já... a byla pohoda... nakonec to došlo tak daleko, že mi jeho ženské známé volají, jestli manžela pustím, aby s nima šel na kafe.. to je konec..
Mady: ahoj, no, je to tvůj pohled na věc,možná je to škoda, že jsi ukončila vztah, který třeba jinak, kdybys odhlédla od věku, byl hezký. Mně starší partneři vždycky vyhovovali - prostě byli to hotoví chlapi, kteří si už, na rozdíl od kluků v mém věku, nepotřebovali na nic hrát, nehledali sami sebe že ale budu mít manžela o 20 let staršího, mě taky nikdy nenapadlo
.. Víš, mám hodně kamarádek, které si vzaly kluky "přiměřeně svému věku" - téměř všechny se rozvedly nebo se rozvádí. A několik z nich mi řeklo (manžela osobně znají), že mi dost závidí, jaký máme vztah.. víš, není to ve věku. Koneckonců jsem se nevdávala v 18, ale téměř ve třiceti, takže jsem nebyla sotva odrostlá pubertě, abych se bezhlavě zamilovala a šla přes mrtvoly. Jsme spolu přes 7 let, manželovi je 55, vypadá tak aspoń o 10 míň, mně těch 40, jak píšeš, taky za pár let bude - nemám dojem, že by mi v 60 měl připadat jako dědeček
,a prostě jsme moc spokojení. Na druhou stranu znám dva manželské páry, kde je muž starší cca o 15-20 let - jsou šťastní..Nevyměnila bych ho - i když mám někdy pocit, že ho co nejdřív zabiju..
Vzhledem k tomu, že máme pětiletého syna, neskutečně omládl a je na něm vidět, že my dva jsme pro něj prostě na prvním místě..Syn na něm visí.. tak by to mělo být, ne?? je fuk, jestli je žena třeba o 15 let starší než muž, nebo muž o 30 let - záleží jen na nich, jak se s tím vyrovnají..No, a mimochodem, nechlubí se jen tím, že jeho žena má o 20 let míň - ale i tím, že žena má dva tituly, je členem obecního zastupitelstva, v práci postupuje v kariéře a ještě stihne vychovávat skvělého nadaného syna... (tím se, proboha, nechci chlubit sama sebou, takových je mezi námi dost, nejsem výjimka..) jen jsem chtěla reagovat na Mady.. takže ti, Mady, držím palce, aby ti muž vyhovoval vždycky nejen charakterem, povahou, ale i věkem!!
Souhlasím se Stáňou.
Jasně, chlapi se budou po ženských čučet pořád, ale to co je v tom článku, to je teda dost silný kafe.
Když se jen podívá tak toleruji...taky se podívám po hezkém chlapovi, ale konkrétně tahle příhoda by mě utvrdila v tom, že tohodle teda za manžela nee. Když si mě přestane kvůli nějaké lovce všímat a tudíž mě i ztrapňuje tak to ne. To už je moc.
Ono to chce se občas před manželen okatě podívat na pěkného chlapa, aby si vědomil, jaké to je
holky, já bych to tak černě neviděla.. chlap je prostě samec a dělá mu děsně dobře, když ho nějaká ženská nepokrytě obdivuje. Mám dojem, že čím je chlap inteligentnější, tím je ješitnější... však ono ho to přejde. Nevím, co by některé z vás řekly na to, že mi minulý týden domluvil manžel oběd se svým nejlepším přítelem (který něco potřeboval) a sám mi řekl, že v tu dobu jde na oběd se svěma bývalými kolegyněmi... setkali jsme se všichni v jedné restauraci, byla to prima situace. Já teda nevím, ale mně docela lichotí, když se na mýho muže podívá žena se zájmem.. Sakra, kdyby nebyl přitažlivej, tak si ho nevemu, ne?? Možná nejsem úplně normální, ale když se můj muž někomu líbí, tak z toho mám docela radost, protože vím, že i jemu to dělá dobře a sám má radost z toho, že mi to nevadí. Stejně tak jeho přátelé (někteří pěkní holkaři) obdivují mě, že jsem světice, když jsem si ho vzala a taky mě sjedou oceňujícím pohledem... No a manžel může prasknout pýchou, že on, na rozdíl od nich, má o dvacet let mladší ženu a malého synka... Myslím, že nejdůležitější je to, aby si oba partneři uvědomili, že toho nejlepšího/tu nelepší mám doma. Jednou jsem četla citát jednoho ze známých herců (tuším Seana Conneryho, ale nejsem si jistá), kterého se ptali, zda se mu líbí i jiné ženy než jeho manželka. Odpověď se mi moc líbila - odpověděl: "Proč bych si jinde dával hamburger, když můžu mít doma biftek.." a v tom to nejspíš je..
My bychom na kávičku určitě nešli
N.: Mersi: On neflirtoval on je hloupě čučel a slintal
Já pro "inspiraci" a on pro potěšení oka
Magráta: Lucinka1980: Naprosto souhlasím, každý se někdy PODÍVÁ po jiný/jiným! To je napsrosto normální. A s amnželem občas koukáme po holkách spolu