„Teď už vím a znám, co jsi tenkrát toužil říct, a jak si trpěl pro své nadání, učit lidi vidět víc. Však nebyl nikdo, kdo by naslouchal…“ zpívá se o něm v jedné krásné písni. Blázen, bouřlivák a jeden z nejslavnějších expresionistických malířů se za svého života uznání nedočkal.

 

 

 

 

 

Dětství
Narodil se 30. března v holandském Zundertu protestantským rodičům Anně Kornelii Carbentové a Theodoru van Goghovi jako nejstarší ze šesti dětí. Jeho otec byl kalvínským pastorem a mladičkého Vincenta Willema van Gogha toto povolání fascinovalo. Byl to uzavřený a přemýšlivý chlapec. Základů vzdělání dosáhl ve vesnické škole a posléze navštěvoval dvě školy internátní. Roku 1868 však studia přerušil a na přímluvu strýce získal místo v galerii Goupil a spol. v Haagu. Pro stejnou firmu posléze začal pracovat i jeho mladší bratr Theodor, se kterým měl Vincent velmi blízký vztah.

První tahy
Jako obchodní příručí se Vincent osvědčil, a tak byl po čase přeložen do pobočky v Londýně. Zde prožil svou první vášnivou lásku – a také první zklamání. Ztratil motivaci pro práci a byl propuštěn. Začal se velmi intenzivně zajímat o náboženství a stal se asistentem učitele v anglickém Ramsgate. Odtud se vrátil do Amsterodamu a pokusil se dokončit studia – opět neúspěšně. Nějakou dobu pracoval jako laický farář v Belgii, kde se spřátelil s horníky, a dokonce s nimi i fáral. V tomto období také začal malovat skici uhlem.

Nešťastné lásky
Byl to Theodor, kdo povzbudil svého staršího bratra k další umělecké činnosti. Vincent se dokonce začal učit malbě od Antona Mauva v Haagu. Ani v umění, ani v lásce však neslavil přílišné úspěchy – jeho sestřenice Keea Vos ho odmítla - trval na tom, že s ním bude hovořit tak dlouho, jak dlouho udrží dlaň nad plamenem svíce - když se mu začala pálit kůže, strýc ho vyhnal z domu, a ani vztah s prostitutkou Sien Hoornik, která v té době měla pět dětí, neskončil dobře.

Uříznuté ucho
Ovlivněn Jeanem-Françoisem Milletem se van Gogh věnoval především malbě vesnických motivů, a tak střídavě bydlel v různých venkovských oblastech. Pokus o studium na umělecké akademii v Antverpách mu přinesl fascinaci japonským uměním. V roce 1886 se po smrti otce s bratrem Theodorem, který ho po většinu jeho neúspěšné kariéry podporoval, přestěhoval do Paříže, kde objevil impresionismus. Kvůli bouřlivé povaze se však pohádal i s většinou místních malířů, které obdivoval. Posléze se odstěhoval do Arles. Přesto, že šlo malířsky o jedno z jeho nejlepších období, trpěl neúspěchem a samotou a útěchu hledal v absintu. Návštěva Gauguina skončila hádkou, po které si Vincent uřízl kus ucha a nechal ho zabalené na vrátnici pro jednu z prostitutek, se kterými se stýkal.

Zoufalství a smrt
Vincentův psychický stav se zhoršoval. Trpěl silnými depresemi a záchvatovitými stavy. Nějakou dobu se léčil v Klášteře svatého Pavla v Saint Rémy de Provence a posléze u doktora Paula Gachetai v Auvers-sur-Oise blízko Paříže. Léčba však nezabírala a Vincentovi bylo čím dál tím hůř. 27. července 1890 se postřelil. Zranění zpočátku nevypadalo smrtelně a Vincent ještě došel do hostince Ravoux, kde byl ubytován. Za dva dny ovšem zemřel v náručí svého bratra. Jeho poslední slova prý byla: „Smutek potrvá navždy.“ Byl pochován na hřbitově v Auvers-sur-Oise. Vedle něho spočinul i jeho bratr Theodor, který ho přežil o pouhých šest měsíců. Vincentovo dílo došlo uznání až po jeho smrti.

Znáte dílo Vincenta van Gogha? Líbí se Vám? Které z jeho obrazů znáte? Nebo dáváte přednost jinému malíři? Víte, jak se označuje Vincentův styl?

Reklama