Před necelými dvěma roky Davidovi táhlo na třicítku a na stovku. Zatímco třicáté narozeniny nepovažoval za žádnou tragédii, sto kilo hmotnosti mu připadalo občas jako zlý sen. "Kamarádi si ze mě utahovali, že mě žena vykrmuje," říká dneska už opět téměř štíhlý mladý muž. "Přitom to nebyla pravda, moje žena vaří zdravě, ale já chodil na hutné hospodské obědy a po lehké a přitom dobré domácí večeři jsem si dával druhou třeba v podobě chleba se sádlem," přiznává David, který pracuje ve firmě zabývající se kompletováním počítačů.  

Přiznává, že nejvíc mu kila začala naskakovat, když skončil s pravidelným sportováním. Ještě na vysoké škole hrál na slušné úrovni volejbal, jenže s koncem studia byl konec i se sportem. "Najednou jsem měl moc práce, zařizovali jsme byt, narodila se nám dcera. Můj životní styl se změnil, nicméně mi trvalo skoro čtyři roky, než mi došlo, že nechci mít problém  s tím, abych se vešel mezi futra. A to by mě mohlo za pár let čekat, kdybych s tím nezačal něco dělat," uvažuje David.
Myšlenku, že by hubl pomocí nějaké diety, které kolovaly mezi kamarádkami jeho ženy, zavrhl ihned. "Sice by mi vyhovovalo, že jsou občas rozepsané a takové exaktní, ale většinou se při nich skoro nic nesmělo, navzájem si odporovaly anebo slibovaly nereálně rychlé zhubnutí, což mi všechno vadilo," vysvětluje. To, že by se trápil hlady, zavrhl rovněž.

Rovněž nesmyslné mu přišlo spoléhat se na to, že své oblíbené potraviny nahradí jejich nízkotučnými variantami. "Nízkotučné jogurty byly vesměs nic moc a nízkotučný řízek zatím nikdo nevymyslel," komentuje to s tím, že zkrátka potřeboval skutečně přesný návod, včetně rozpisu cvičení.
Nakonec se vydal k obezitologovi, který mu napsal skutečně jídlo po jídle čeho a kolik může sníst a zároveň si předplatil hodiny v posilovně včetně několika prvních s trenérem, který mu sestavil trénink na míru. Opět s přesným rozpisem počtu cviků, opakováním a intenzitou cvičení tak, aby se spalovaly tuky. 
Pravda, jeho vědecky sestavený jídelníček byl taky poněkud fádní a nemalou část v něm tvořily různé hubnoucí koktejly a tyčinky nahrazující jídlo. "Ale mně to vyhovovalo, protože jsem přesně věděl, co a proč jím," vysvětluja David, proč neváhal zaplatit za tento jídelníček a pravidelné konzultace s obezitologem několik tisíc korun. Nelituje ani výdajů na trenéra. Tvrdí, že má slabou vůli a to, že za hubnutí platil, pro něj bylo pohnutkou k tomu, aby vydržel.

Dneska už si váhu hlídá sám, jí zdravě. Chuť ke cvičení mu naštěstí zůstala, jen si vždycky jednou za čas nechá trénink přešít na míru tak, aby odpovídal jeho momentální kondici a výkonnosti. "Vím, že kdybych s cvičením sekl, byla by kila zpátky. Proto říkám i své ženě - kdyby se mi někdy nechtělo jít cvičit, jen mě pěkně vykopni."