Byly jsme tam jen s její mamkou, takže jsme měly pré. Chodily jsme randit, plavat a na výlety.
Jedno odpoledne jsme měly bez plánu, a tak jsme se nudily. A napadlo nás, že zkusíme vyvolávat duchy.
Připravily jsme si kruh z písmenek. Sedly jsme si ke stolu, vzaly víčko, myslím, že od laku na vlasy. Položily jsme prsty na víčko uprostřed kruhu a zavřely jsme oči, kámoška začala s vyvoláváním. Jsem posera na tyhle věci, takže se přiznávám, že jsem se klepala jak ratlík, i když venku bylo vedro.
Vyvolávaly jsme ducha, který je pořád se mnou a nikdy mě neopouští a chrání mě. Zeptala se ho, jak se jmenuje. To jsme už otevřely oči a já čučela, jak se nám ruce a víčko samo od sebe začaly pohybovat. Ztuhla jsem a jen koukala, co se děje. Když jsme po jednotlivých písmenech dočetly jeho jméno, tak už jsem byla zralá na infarkt. Bylo to jméno mého zemřelého dědy. Ještě jsme se ho zeptaly, kdy zemřel, a on odpověděl, že před (tehdy) 14 lety. Pak jsme to ukončily, protože jsem byla úplně mimo, ještě celý den jsem byla jak opařená a od té doby jsem to znovu nezkoušela.
Nový komentář
Komentáře
na vyvolávání duchů nevěřím
já jsem nevěřící Tomáš, to by se něco takového muselo stát mně
Lowel: s těma věšteckýma snama to se mi stávávalo taky, jen s tím rozdílem, že se mi zdávaly samý nepodstatný věci. Akorát jsem vždycky hleděla s otevřenou pusou, když se ta scénka opravdu odehrála ve skutečnosti
evsson: Tak si zkus vyvolat ducha ať máš taky trochu nepříjemností a uvěříš.
evsson:
další chytrej...
Kamarádka taky kdysi vyvolávala ducha své babičky na hvězdárně. A pak v tu noc byla bouřka a ona ještě s jedním klukem byli na pozorovatelně a ona uviděla v rohu babičku s kápí na hlavě. Nevěděla co má dělat a někde slyšela, že když se člověk který nevěří v magii postaví mezi ni a ducha tak zmizí. Tak ho o to poprosila a ten se nemohl ani hnout, jako by měl dřevěné nohy. No nakonec duch nebo co to bylo zmizel ale nedal jí pokoj. Chodil jí po nocích po ložnici atd. Nemohla se ho zbavit až si nechala vysvětit byt farářem. Teď tvrdí, že nad ní babička drží ochrannou ruku ale nevím, nevím. Jestli to není jen psychická obrana.
Konikolec 4: to kto vymyslel, podla mna je to uplna blbost...
Konikolec: zajímáš se o magii? tvoje příspěvky o tom napovídají
Jé, já jsem z Hořic v Podkrkonoší
.Tak my tam máme duchy?A taky mě překvapuje, že se k nám jezdí na dovolenou.
Co tam?
gryzli: a to jsi vzal kde?
Na duchy věřím, co mi taky zbývá, po těch zkušenostech... poprvé ovšem tady čtu o tom, že hodný člověk se stane zlým duchem! Moje babička, která "straší" v rodinném sídle dosud (už jsem tady o tom někdy psala), byla moc hodná a jako duch dělá různé škodolibosti a poťouchlosti...
Jednou jsme ji se synem, který se o tyhle věcí zajímá už dlouho (bylo mu asi 16) vyvolávali u mě doma, o půlnoci, sklenička se také hýbala, ale na určitá písmena neukazovala. Žádný z nás s ní určitě nemanipuloval, to je jisté na 100%! A od té doby se nepravosti začaly dít i v tomto bytě! Teprve když jsem ducha "odvolala" dle instrukcí, už "nestraší"!
gerda:
Konikolec: no ona to jméno neznala a ani nikdo jiný, nikdy jsem o něm s nikým ze třídy nemluvila a navíc i kdyby to někdo věděl tak tam nikdo s náma jinej nebyl kdo by jí to mohl říct a mobily jsme ještě neměly. tak nevim.
Blouznivci našich hor:))) - duchařina je vděčné téma, že jo? I ve vtipech. Např. "tak pánové, takhle tedy ne!!" zvolal rozhořčeně muž na duchařské senaci, "já tady duchy vyvolávám, a vy je pouštíte!!!"
Konikolec: také jsem to slyšela. Kamarádka mi říkala, že jednou vyvolávali ducha Boženy Němcové a druhý den ráno byli celí poškrábaní. Těžko říct, jestli se tomu může věřit...
Konikolec: tak to nebyl moc dobrý příklad