Co s „husákovským“ nábytkem? Namořit! Podívejte se, jak lze z ohyzdného nábytku ze 70. let udělat velice jednoduše zajímavé a originální kousky!
Paní bytná je prima žena a bydlí nedaleko ve vlastním domě.
Prakticky jediná podmínka, kterou tato dobrá žena vyslovila, zněla: „Nemám kam dát ten nábytek, takže si ho musíte nechat.“
Šlo o nábytek v mém obýváku.
Odporný komunistický model, ale co dělat, spálit to nemohu. Na to si té paní moc vážím a bydlení nakonec také.
I jala jsem se přemýšlet, jak bych zvelebila ohyzdné skříně a sekretář z doby Gustáva Husáka.
Navíc vedle mé starožitné stolovací soupravy působil jako motiv s Leninem na perském koberci, ne-li hůř.
Každý večer jsem usínala s pohledem na toto...
Naproti tomu moje schraňované starožitné sezení...
Uznejte, že to nešlo.
Nakonec jsem, jak zjistíte za chvíli sami, dospěla k přesvědčení, že jsem rozený restaurátor, šikula a možná i génius!
Byl to impuls, který mě přepadl v OBI, když jsem tam byla zakoupit mop. Ten byl mimochodem na nic a na to druhé, nicméně jedná se o novinku.
Stojím si tak u regálu s mořidly v ruce s tím zázrakem, co se po pár minutách vykynklá, a duchem jsem se nacházela v obýváku.
I vzala jsem telefon a zavolala paní bytné.
„Prosím, a namořit bych nábytek směla?“
„Ale jistě,“ zněla odpověď.
V duchu hesla hnusnější už to být nemůže jsem se sápala po lahvičkách s mořidlem. Zvolila jsem tmavě hnědou.
Následně jsem vzala útokem regál s úchytkami.
Udělám z toho šmejdu starožitnost!
I vylila jsem ho do širšího hrnéčku a nově zakoupenou štětkou počala rejdit po sekretáři, aniž bych s ním před tím, vyjma vyklizení sošek, dělala cokoli jiného.
Tmavl.
Mimochodem, doporučuji při moření otírat štětku o kraj nádobky směrem do nádobky, nikoli obráceně. Při obráceném otírání může člověk záhy v obličeji vypadat jako dalmatin a mořidlo jde dolů poměrně ztuha.
Nicméně ani nepříjemnost s mořidlem umně umístěným v množství decilitr na půl centimetru po obličeji mě nezastavilo.
To je pěkný, kdes to vzala?
Sladkou odměnou a povznášejícím pocitem mi byl nejen fakt, že jsem hněď zobličeje a krku nakonec smyla, ale výsledek, v který jsem ani nedoufala!
Věřte, nebo ne, klidně mě obviňte, že se vytahuju, ale tohle je to stejné, co je na vrchních obrázcích!!!
A takhle krásně to vypadá teď spolu se sezením, které je opravdu starožitné.
Korunu všemu nasadila dcera, která přišla, rozhlédla se a pravila: „To je pěkný, kdes to vzala?“
Co říci závěrem?
Nevíte, co s husákovskou skříní?
Nelenit, namořit a úchytky vyměnit!
A kdo řekne, že se mu to nelíbí, toho si najdu a zmrskám! :-))
Nový komentář
Komentáře
Míšo, paráda, seš fakt šikulka! To bych nikdy neřekla, že to je stejný kus nábytku! Tak ať se Ti v něm pěkně bydlí!
Nestyda — #15 Držím palce a štětku otírej směrem do hrnku
Tak tohle je BOMBA!!! Nejdřív jsem si myslela, že někdo fotil tady v pražském bytě, až mi zatrnulo! Ale ta proměna!! Jdu do toho, protože jsem nadšená! Ano, taky se dívám do těchto depresivních kusů nábytku. Tohle chci taky vyčarovat!
Míšo, to je nádherné...
Rikina — #12
Tak to jo....jsem na to dílo tak hrdá, že jsem poněkud minuciézní až úzkoprská (to jsem ovšem i reálu) 
Michaela Kudláčková — #11
Jsem neřekla, že konkrétně TOHLE je ponurý. 
Obecně jsem zmínila, že tmavý nábytek mi připadá takový. Jistě záleží na celém interiéru, ve velkém světlém a vzdušném prostoru může tmavý nábytek vypadat dobře. V mým panelákovým krcálku by taková skříň jakékoli barvy ani neprolezla dveřma, takže ani nemám šanci něco podobného zkoušet.
Rikina — #10 ..jasný přes lak - tu patinu jakoby, jsem dělala hadříkem.
A NENI TO PONURÝ!!
A to přes ten původní lak???
BTW velmi podobný nábytek mají rodiče, ale je ze začátku 60.let, vyrobený na míru, a z poctivého dubu. Doposavad jsem netušila, že by to někdo mohl brát jako "husákovský styl".
No, jim to vyhovuje světlé, a starožitnosti doma nemají, vyjma sami sebe. 
Tohle nakonec taky ujde, ale já osobně nemám ráda žádný tmavý nábytek, přijde mi ponurý. Když už, tak černý, a s něčím barevným zkombinovat, ale to je čistě věc osobního vkusu. 
Super
Mmch bydlíme v pronájmu a přesně tu samou skříň máme v chodbě
bože,to nahoře je snad moje knihovna z mládí, nostalgická fotka
nehodicka — #5
namořim jí bíle
Kdybych nebyla u toho jak jsi mořila skříň včetně zdi, tak bych ti nevěřila, že je to stejný kousek. Ale jelikož jsem byla přítomna fyzicky tak věřím
Je pravda, že to mořidlo ještě po mém odchodu asi pracovalo, ale musím říci že velice dobře 
PS: co budeš dělat s tou namořenou zdí
Vypadá to náramně, já jsem taky žena kutilka, takže osuhlasně mručím!
V patnácti jsem si koupila v bazaru katederský stolek v hrozném stavu a broušeníma lakováním jsem z něj udělala luxusní velký psací stůl, nedávnou jsem dělala venkovní truhlíky ze dřeva a natřela tak, aby měli starou patinu..... včera jsem ve výprodeji objevila úžasnou dekorační kouli, nikdo ji nechtěl, měla popraskaný lak a přitom to je na ni tak pěkné!
pěkný
Tak tohle vypadá opravdu krásně!
..a musím uznat, že to in natura vypadá fakt skvěle
!!!