Již několik dní nám pomalu natékala voda do mikáda na WC. Blížil se pomalu čas Vánoc a já jsem z toho byla čím dál více na nervy. Manželovi jsem neustále říkala, že se má na to podívat a eventuelně jak to půjde, tak opravit. Nic se stále nedělo, však to znáte, milé dámy, doma jsou dodací lhůty nejdelší. Mohla jsem neustále mluvit a tom, ať na Vánoce nemusíme chodit splachovat s kýblem.

Byl 15. prosinec, manžel měl odpolední směnu a já přišla z práce domů a jak to tak bývá, moje kroky vedly nejdříve na naše WC. A na má slova došlo! Chci spláchnout a ejhe, charakteristický zvuk se neozývá - proud vody v mušli nikde a ani syčení přitékající vody není slyšet. No to mě pěkně dožralo. Sklopím prkénko na mušli, dám nahoru lavór a jak jsem malá asi 162 cm, tak se snažím do mikáda dosáhnout. (Jó, to se věšely mikáda co nejvýše, aby měla voda co největší sílu uklidit mísu na WC.)

A jak se tak natahuji, vyklouzl potvora lavór. Abych zmírnila pád, tak jak jsme měla ruce nahoře, chytila jsem se mikáda. Tím jsem ho strhla a ulomila celý kohoutek, který přivádí vodu na WC. A teď to začalo. Voda, přímo ledová, začala stříkat z utrženého kohoutku.

Volám na dceru, ať mi podá nějaký hadr a igelit a též zajde za tetou Dášou, která bydlela ve vedlejším vchodě, naštěstí v přízemí, ať zastaví vodu. Nikdy nezapomenu, jak držím jednou rukou tlak vody hadrem na podlahu a po těle mi stékají ledové potoky vody. Byly to nekonečné a kruté chvíle, které jsem zažívala, než se podařilo najít hlavní uzávěr vody pro náš vchod.

A teď začala nová odyssea hledáním nějakého muže, který by alespoň vyměnil urvaný kohoutek na WC. Vzala jsem telefon a obvolávala šikovné muže. Ani jeden nebyl doma. Tak jsem nechala aspoň vzkaz jednomu známému instalatérovi, byl totiž na pivu, jak mi jeho manželka sdělila. Vysvětlila jsem jí svoji situaci a požádala jsem ji, aby ho poslala, jestli přijde v rozumnou dobu domů. Naštěstí přišel za hodinku.

Dobře se bavil tím, jak jsem šikovná, nejenom že mi spravil urvaný kohoutek, ale nabídl mi i mikádo. Já bláhová to odmítla, že zítra zajdu na byťák a ti mi dají bez problémů nové mikádo. A chyba lávky, ve skladu byla inventura. Paní skladnice mi důvěrně sdělila, že se mám ozvat až po 15. lednu.

Z toho plyne poučení, že nemáš žádnou věc odmítat. A tak jsme celé vánoce a půl ledna stejně chodili s kýblem na záchod.

A při tom pádu jsem měla velké štěstí, že moje nohy to odnesly jen párem modřin.

Zdraví pampeliškaII

Děkujeme za úžasný příběh :).

Tak to mně se oprava splachování podařila, zato pokus vyčistit odpady pod vanou skončil vytopením souseda :)

Způsobila jste si nějakou pohromu v bytě sama? Nebo za ni mohl někdo jiný? Víte o pohromách, které potkaly Vaše známé? Podělte se s námi o své příběhy na redakce@zena-in.cz!

Reklama