Bolí mě záda. Asi není divu: Když nesedím u počítače, tak se hrbím nad papírem. Celkem běžná „nemoc" z povolání.

„Tak jdi na masáž, uvidíš, jak se ti uleví," slýchávám moudré rady podobně postižených. „Hm, půjdu." Ale v duchu to striktně zavrhuji. Tam by mě nikdo nedostal! Za prvé nejsem dotyková (jak by řekla Kudláčková) a za druhé se strašně stydím. Představa, že bych se měla svléknout do naha a nechala na sebe sahat někým úplně cizím, mi není zrovna po chuti.

Ale jak se říká, nikdy neříkej NIKDY!

„Nechceš jít na masáž lávovými kameny? Tady máš kontakt na centrum Infinit !" Skoro to zní jako: Odpor se nepřipouští! Klára nemá o mých zábranách tušení, ale přece nebudu takový srab... abych se nepřekonala.

Při objednávání mám jedinou podmínku. Aby mě masírovala žena. Tvrdí se, že muži jsou lepší. Snad, ale jak už jsem řekla, jsem stydlivka, a navíc vůbec nevím, do čeho jdu.

V recepci centra Infinit dostanu osušku, prostěradlo, klíček od skřínky a pokyn, kam mám jít. Dám si sprchu, zamotám se do prostěradla, jak to nejvíc jde, a pochopitelně zabloudím.

Aby ne. Jsem nervózní, šlapu si na prostěradlo a ocitnu se opět v recepci. Mile a ochotně mi ukážou cestu do odpočívárny, kde si mě má vyzvednout masérka. Připadám si jak malé dítě, které se ztratilo mamince.

Vejdu do místnosti, kde se rozvaluje několik naháčů. Mužských i ženských. Sice také obalených v prostěradlech, ale nikdo si s tím, co mu zpoza něj kouká, moc hlavu neláme. Nebudu prudérní, chopím se nějakého časopisu, i když bez brýlí houby vidím, a dělám, že tu jsem jako doma. Naštěstí nečekám dlouho a přijde si pro mě drobná žena v bílém.

V masérně to příjemně voní, tlumené světlo svíček a relaxační hudba působí uklidňujícím dojmem. Ulehám na břicho, otvorem v lehátku koukám na barevný píseček (lepší než pohled na kachlíky) a nechám se opečovávat.

Před samotnou masáží mi záda prohřeje přiložením teplých kamenů. Jsou skoro horké a těžké, takže když je po nějaké chvíli sundá, mám pocit, jako bych se zbavila obrovského břemene. Nějak se mi vybaví asociace s baletkami, které prý trénují v těžkých botách, aby měly lehkou nožku. Ale to bude možná blud.

V každém případě masáž, která se provádí krouživými pohyby pomocí různě velkých kamenů, je nesmírně příjemná. Od šíje až po chodidla jste hýčkána a hlazena až k usnutí. Jediným negativním pocitem je potlačovaný smích, když mi kamínky přitlačí do kolenní jamky. Chce se mi tak chechtat, že mi vyhrknou slzy do očí, ale udržím se. Ani jsem netušila, že jsem tak lechtivá.

No jo, jak takovou masáž asi snáší chorobní lechtivci? Škoda, to jsem se paní/slečny masérky zapomněla zeptat.

Odcházím jako nový člověk a na doporučení masérky si jdu ještě na chvilku zarelaxovat. Vejdu opět do odpočívárny a jako na potvoru, jediné volné místo je na lehátku vedla chlápka, který má cípkem zakryté jen to nejnutnější.

Mám dát zpátečku? ...ale co, už jsem přece ostřílená wellness klientka.

Lehnu si vedle a přemýšlím, kdy půjdu na příští masáž.

Třetí INFINIT otevřen! Odteď můžete využít služby centra INFINIT i v hotelu Step v Praze ve Vysočanech. Návštěvníky přivítá jedinečné prostředí, příjemná atmosféra, milý personál a nejlepší odborníci v oblasti péče o tělo. Přijďte si odpočinout, otevřeno je 365 dní v roce!

Vyzkoušeli jsme služby centra INFINIT a věřte, že to stojí za to.

 

Více najdete na www.infinit.cz 


 

Reklama