Rozhodla jsem se s Vámi podělit o včerejší příhodu své úžasné dcerky. Opravdu srdečně jsem se rozesmála a tak doufám, že vyvolá alespoň nepatrný úsměv a potěší při prvním dnu dalšího pracovního týdne.
Jsem vdaná devět let a mám dcerku, které je osm. Je to stvořeníčko, které zrovna prochází obdobím předpubertálním. Začíná si uvědomovat své postavení ženy, dívky, jak bych tak řekla - prostě Barbie.
Jelikož jaro už vstoupilo mezi nás, nevyhnulo se nám nakupování nového jarního šactva. Což v praxi neznamená jen jít, vzít, zaplatit a spokojeně odejít. Ale debaty na téma - jak tomu vůbec nerozumím a nechápu, že tohle opravdu nemůže nosit. Taky protáčení očních bulv směrem vzhůru, aby se mi dalo patřičně najevo, jak je to se mnou vážně hodně zlé.
Letos jsem se po předvánočních zkušenostech rozhodla, že se nenechám vykolejit a nakupování zvládnu s chladnou hlavou a nadhledem rozumné matky. Celý den jsem se na to psychicky připravovala a úspěch se dostavil. Odešly jsme z obchodu obě dvě spokojené, klidné a hlavně bez "příšerně půchýřovatě-napučeného" výrazu ve tváři mé dcery. Otázkou ovšem zůstává - kdo, že to ustoupil?
Tak to je jedna stránečka mé dcerky. Z té druhé je to vzorná jedničkářka a pilná holčina. Zlaté stvořeníčko, které mně dává smysl života.
Včera jsme seděly obě dvě u stolu a večeřely. Chvíle, kdy vedeme takové ty polodospělé debaty. Dcera se mezi soustem zeptala, kde je manžel. Odpověděla jsem jen tak, na půl, že "nevím...asi někde lítá". Ona hluboce zapřemýšlela a potom přišla otázka "a kolik let jsi za tátu vdaná?"...řekla jsem "devět". Ona se pousmála a pronesla:"no mamčo?!?...ty jsi s ním o rok déle než JÁ a JEŠTĚ sis nezvykla?!?" V tu chvilku jsem myslela, že spadnu pod stůl. Ovšem z výchovných důvodů jsem to samozřejmě ustála. To proto, abych nezlehčila vážnost naší debaty.
Jo, jo asi jsem vážně opravdu děsná matka, když jsem si JEŠTĚ nezvykla!!!! Budu se nad sebou muset zamyslet...:-)))))
Přeji krásný jarní den celému redakčnímu týmu a všem čtenářkám.
My zase děkujeme tobě, Jitko, a za odměnu posíláme Styling gel Lybar pro dceru? A svíčku pro tebe?
Má to smysl ještě opakovat? Pokud chcete obdržet drobný dáreček od redakce, pište a mailujte cokoliv, co může zajímat ostatní čtenářky. Krásné fotky, veselé i smutné příběhy, starosti i žádosti o radu. Nic nedejte na škarohlídy a věřte, že mezi čtenářkami Žena-in.cz je spousta milých a příjemných žen. Takových jako jste vy.
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY
Nový komentář
Komentáře
Nyotaimori:
moje řeč, taky jsem to tak v dětství měla (akorát PET láhve nebyly, musela jsem vzít zavděk dřevákama vysekanýma z dubové kůry 
) a v dospělosti to skvěle zúročuju... akorát že kam přijdu do obchodu, na ty dřeváky ne a ne narazit 
Nyotaimori:
nechceš mě adoptovat? 
JanaVi: možná Krizák..
Susina: Tak jsem si příspěvek znovu přečetla a zjitila jsem , že on vlestně není o nakupování, jak mi původně připadalo, ale asi o něčem jiném. Ale také jsem to nepochopila
?
Kdo to vysvětlí
já jsem asi pitomá, ale nějak jsem nepochopila, na co si Jitka měla za těch devět let zvyknout..
prosím, vysvětlete mi to..
Vecernice: mě už to tady nebaví znovu vysvětlovat, když vidím, že je to stejně překrucováno. Ten článeček tu není ostatně kvůli tomu nakupování hadříků, ale kvůli té závěrečné poznámce dcerky. Většina zřejmě tu poznámku pokládá za roztomilou, zatímco mě přišlo, že holčička si dovoluje celkem dost, právě i v kontextu se zmiňovaným ustupováním matky v jiných záležitostech ( nakupování šatstva ), a že není daleko doba, kdy matince dcera přeroste přes hlavu.
Rikina: naprosto s tebou souhlasím a mám stejný přístup. A pro ostatní, jen svým dívenkám kupujte, co jim na očích uvidíte, za chvíli vás převálcujou a tím dinosourem budete tak, či onak, protože dojde doba, kdy prostě na to nebudete mít, až budou s věkem zvyšovat své nároky :o)) A vyrosou z nich pěkné furie, které nebudou mít nic jiného na práci, než se šlechtit, chodit na kosmetiku, nechat si dělat umělý nehtíky...a potom nebudou moct nic dělat, vždyt by se jim zlomil nehet, nebo poškrábal lak :o)))
Jo a ještě k té češtině, já sem chodím, abych si články přečetla, a né, abych si lámala hlavu nad gramatikou. Pokud je článek čtivý, tak s klidným svědomím nějaký ten překlep přejdu, možná by některé čtenářky měly raději brouzdat po stránkách, kde by mohly pilovat češtinu a dopňovat i/y, a potom v diskusích se plácat po rameni, jak jsou dobré, že to zase zvládly na jedničku s hvězdičkou :o))
Tak má dcera "jen" sedmiletou, milující růžovou barvu (brr, ale jí fakt sluší), která na mě již minimálně rok obrací oči. "ty tomu nerozumíš". Ale nákup oblečení žádným hororem není, velice rychle jí rozmluvím nějaké pitominy. A protože ví, že na mě nějaké "scény" neplatí, probíhá vše v absolutní pohodičce.
X-Bella: tvrdé je v podstatě každé omezení dítěte, jenže kdyby si odmalička zvyklo, že dostane všechno, co si zamane, že matka ustoupí, tak s věkem to bude spíš horší. Naopak, když si už jako malé navykne, že rodiče mají to právo veta, odpadnou plačtivé nebo vztekací scény. Holky jsou asi na parádu citlivější, ale stejně by měly vědět, že jsou důležitější věci, než hadříky, a že nemůžou mít všechno, co vidí v časopisech, nebo u kamarádek.
X-Bella: ale tady nikdo nemluvil o "potlačování vlastní osobitosti a srážení sebevědomí". Já jenom říkám, že v otázkách materiální povahy, tedy co se koupí, nekoupí, a za kolik, mám konečné slovo já, dokud jsem to já, kdo to platí. S vlastními penězi ať si pak potomstvo nakládá dle svého. Toť vše. Mí rodiče měli na toto stejný názor, a v řadě jiných věcí zase měli úplně jiný názor, takže si nemyslím, že bych byla jejich nemyslící kopií :-)))
Deafina: neoblékají, ale teď už si to platí sami, tudíž je mi to jedno. Ta poznámka o dospívající dceři byla v upoutávce, čili jsem podle toho čekala článek o trochu starší dívce, nevyčítám to autorce, pochopitelně.
Asi mám štěstí, že pokud jde o šactvo, je moje dcera po mně
Tudíž konzervativní milovnice osvědčených kousků, které by nejradši nosila pořád dokola. Nebo že by to okoukala? 
Osm jí bude za půl roku a jediné, co musím čas od času řešit, jsou "najednou" krátký oblíbený kalhoty a hlavně dostatek modrý v šatníku. Jo, a taky nerada sukýnky 
Asi se málo fintím 
Rikina: Ruku na srdce, oblékají se nyní ti tví synové podle tvého vkusu?
Mimochodem, autorka článku neoznačila svou dceru za dospívající, ale předpubertální.
Susina:
čekaj, věř tomu. Tomu našemu to bylo jedno ještě tak v těch 11-12 letech, ale teď? Je mu 14, je v tom věku, kdy se chce líbit a kdy chce chodit oblečený podle módy, jak jinak. A to jsem byla tak ráda, že mám kluka, že mě to parádění, tak typické pro holky, jaksi mine. No, neminulo.
Rikina: pokud mě zrak nešálí, tak ve druhém odstavci se píše o období předpubertálním, což by asi tak odpovídalo těm 8 letům.
Ad nákupy: ono je jaksi dost těžké nekoupit nic, když ti dítě roste před očima a např. se ti vrátí z tábora apod. a ty zjistíš, že za tu dobu stačil vyrůst o 3-4 cm a noha mu vyrostla o dvě čísla. Těžko mu v takový moment můžu říct, že má smůlu, ať si chodí v čem chce, bosého ho snad chodit nenechám. Takže volím cestu kompromisu a většinou se někde v polovině našich názorů potkáme. Každý z nás musí slevit, on i já.
holky, vy mě děsíte..
kluka mám zatím sedmiletýho, je mu ZATÍM DÍKYBOHU úplně jedno, co má na sobě, takže co mu předložím, veme, maximálně tak řekne, že tyhle kalhoty nechce, protože ho škrtěj v pase apod., ale koukám, že mě čekaj horší časy...
Markýza:jo tak to znám
. To byla nejčastější slova babičky, abych se teple oblékala, jinak, že mi bude zima. Ještě, že za mého mládí nebyla éra bokovek a triček sotva pod prsa, to by jí asi kleplo.
Májík: jo, mám děti odrostlé, ale přesto se mi nezdá, že by se doba až tolik změnila, že je dlužno 8letou holčičku označovat v upoutávce jako dospívající dceru. Synům jsem oděv nenutila, prostě jsem nekoupila nic, když jsme se neshodli v názoru. Kupovat něco, co bude ležet na dně skříně, přece není nutné...
Vivian:
vypadla mi čárka - tak znova "I ty, Brute?!"
Vivian 30: I ty Brute?!...